Varování přišlo před zveřejněním klíčové zprávy o podnebných změnách, jejímž autorem jsou stovky odborníků na ekloii z celého světa.

Dohoda o zprávě byla po mnoha dnech vyjednávání dosažena v Bruselu.

Zpráva dospívá k závěru, že klimatické změny už radikálně ovlivňují přírodu na této planetě.

Tisková zpráva Greenpeace

Brusel/Praha, 6. dubna -- Greenpeace dnes přivítalo novou zprávu Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) nazvanou "Důsledky, adaptace a zranitelnost". Varovalo však, že chceme-li předejít dramatickým, nežádoucím a nebezpečným důsledkům, které zpráva pro příští desetiletí předpovídá, nemáme mnoho času.

Zpráva byla vydána po takřka týdenním vyjednávání, na jehož konci byl dvaadvacetihodinový maratón zakončený až dnes dopoledne. Během jednání se postupně projevoval sílící politický tlak, což některé vědce rozhořčilo. (1) V pořadí druhý ze čtyř dokumentů panelu plánovaných na rok 2007 nastiňuje důsledky rostoucích teplot na ekosystémy a lidskou činnost a hodnotí předpovědi změn, k nimž by během tohoto století došlo, kdybychom na svém chování nic nezměnili.

V poslední době dorazily do mé e-mailové schránky dvě zprávy od mně zcela neznámých osob a podle záhlaví i obsahu se zdá, že jsem nebyl jediným adresátem. (Velkým množstvím hromadných spamů, oslavujících Yektu Uzunoglu, odeslaných z téže IP adresy 88.146.183.249 pod různými jmény [P. Dvořáková, George Flachbart, A. Houdová, František Flachbart a.j.] jsou zahlcovány mailové stránky mnoha adresátů, pozn. red.)

Obě zprávy se snažily glorifikovat dr. Uzunoglu a naopak kritizovat Petra Uhla a Zdeňka Jemelíka. Zdá se, že e-maily mohly souviset s texty Petra Uhla o kauze Janouch-Uzunoglu zveřejněnými mj. na stránkách Britských listů a na blogu Jiřího Pallase: ZDE ZDE ZDE ZDE. Pokusil jsem se analyzovat hlavičky e-mailů a zdá se, že se mi podařilo narazit na drobou indicii, odkud vítr fouká.

Kvalita je nejsilnějším nepřítelem zmasovění všeho druhu. Společensky vzato to znamená, vzdát se honby za pozicemi, rozejít se s jakýmkoliv kultem hvězd, svobodně hledět směrem nahoru i dolů, zvláště pokud jde o volbu užšího okruhu přátel, radovat se ze života soukromého stejně jako mít odvahu k životu veřejnému. Po stránce kulturní znamená smysl pro kvalitu, návrat od novin a rozhlasu ke knize, od shonu ke klidu a ztišení, od rozptýlenosti k soustředění, od senzací k zamyšlení, od virtuozity k umění, od snobismu ke skromnosti, od ztráty smyslu pro míru k jeho znovunalezení. Kvantity si vzájemně ubírají prostor, kvality se navzájem doplňují.

Všem čtenářům i redakci přeji krásné velikonoce! přeje anonymní čtenář, který nám poslal tento citát z díla teologa Dietricha Bonhoeffera (1906-1945), popraveného nacisty těsně před koncem druhé světové války za účast na spiknutí s cílem zavraždit Adofa Hitlera. Převzal ho zřejmě z blogu Ivana Medka)

15 propuštěných britských vojáků, donedávna zadržovaných v Íránu, konstatovalo, že byli během věznění pod "trvalým psychickým nátlakem". Dva z propuštěných vojáků vydali tiskové prohlášení, v němž uvedl, že byli opakovaně vyslýcháni, byli svazováni, byly jim zavazovány oči a byli stavěni ke zdi, zatímco vojáci odjišťovali zbraně.

Na tiskové konferenci britští vojáci uvedli, že jim bylo sděleno, že budou uvězněni na sedm let, pokud se nepřiznají, že pronikli do íránských vod.

Proč nevěříme filosofům? Proč nevěříme kněžím? A proč nevěříme politikům? Protože jejich teorie vnímáme pouze jako fikci, která se hezky poslouchá, občas i hezky cituje, ale nedává nám odpověď na to, jak máme žít. Žít každý den.

Na Bílou sobotu uvedla televize NOVA americký film, který většina z vás může vnímat jen jako obvyklou siláckou krimi. Vzorec pro vraždu. Sandra Bullock se snaží vcítit do myšlení vraha mladé dívky a zjišťuje, že pachahtelé byli dva - a byli to středoškolští studenti Justin a Richard, kterým rozbor filosofických konceptů před katedrou nestačil. Naplnění slova svoboda jedince pro ně znamenala překročení tabu i v praxi. Tabu, osvobozujícího od morálky společnosti. Ve výsledku pak skoro dokonale naplánovanou vraždu někoho úplně nevinného.

Již delší dobu mi vrtá v hlavě téma drsného stylu, který ovládá českou politickou scénu. Tento styl překvapivě nachází množství nadšených apologetů ve stylu "Taková je politika, když na to nemáš nervy, tak do ní nelez," i když příklady ze zemí s delší demokratickou tradicí dokazují, že politiku lze dělat i bez vulgárních urážek a silácké rétoriky hospodského stylu. Nyní mě paní Říhová přivedla na myšlenku, že ozvěny tohoto stylu pronikají i do Britských listů, a možná právě proto se najde jen málo žen, které mají chuť publikovat své myšlenky.

Za komunismu kolovaly v samizdatech mnohé paměti a vzpomínky bývalých komunistů, kteří popisovali své pozdější ideologické prozření.

Schéma i přes rozdílné osudy, ať se jednalo o reformních nebo nereformní komunisty, bylo si většinou hodně podobné -- vstup do komunistické strany vysvětlovali svým entuziastickým mládím, svou nekritickou příchylnost k Sovětskému svazu dobovou poválečnou euforií z vítězství Rudé armády nad fašismem a svou noetickou světonázorovou iniciaci do marx-leninské filosofie doprovázeli upřímnou zpovědí nad vlastní povrchností a naivitou, kdy si přečetli pár propagandistických knížek, které jim jakoby daly odpovědi na všechny celospolečenské problémy.

Sexuální chování příslušníků našeho druhu prochází třemi charakteristickými fázemi, které obvykle - ale ne vždy - následují za sebou v tomto pořadí: formování páru, činnost před kopulací a kopulace. Stadium formování páru, kterému se obyčejně říká dvoření, bývá podle zvířecích norem značně dlouhé, často trvá týdny i měsíce. Jako u mnoha jiných druhů bývá charakterizováno nejistým, obojakým chováním, jímž se projevují konflikty mezi strachem, útočností a sexuálním vábením. Nervozita a váhavost se postupně zmenšují, jestliže jsou vzájemné sexuální výzvy dostatečně silné. Tyto výzvy zahrnují celkový výraz tváře, postoj těla a projevy hlasové...

Desmond Morris: Nahá opice

Se zájmem sleduji diskusi o vztazích a postojích mužů a žen v naší a nejenom naší společnosti a občas se nestačím divit. Ten, kdo si přečte něco o biologickém původu řady činností, které člověk jako živočich dělá a k nimž je pochopitelně jako živočich svou přirozeností hnán (třeba právě z knížky, z níž jsem použil citát), nejspíš pochopí, že společenské řízení biologické přirozenosti nemůže slavit příliš velké úspěchy. Co znamená pár století civilizace v celkové době, kdy se náš druh vyskytuje na naší planetě? Snažíme se měnit chování mužů k ženám a žen k mužům a zapomínáme, že vzorce tohoto chování nám vtiskla příroda velice důkladně a že máme velmi malou šanci něco zásadního ovlivnit.

Společenské řízení biologické přirozenosti nemůže slavit velké úspěchy? Já myslela, že právě to se stručně nazývá CIVILIZACE. Mám pocit, že velké úspěchy již celá tisíciletí pomalu, ale jistě slaví, vedle svých stejně početných nezdarů a tragédii. Opravdu se mezi námi najdou lidé, kteří by v souladu s přírodou rádi umírali ve třiceti, skutečně jsou tu tací, kteří by v dobách hladu rádi pojídali vlastní potomstvo? Skutečně existují jedinci, kteří nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se v souladu s přírodou více než čtvrtina děti nedožila věku pěti let (zavzpomínejte si, prosím, na "banální" dětské choroby, které jste sami prodělali), skutečně jsou tu tací, kteří dobrovolně zemřou, než aby si dali operovat slepé střevo, kterým nás příroda tak moudře vybavila? Nechce se mi tomu věřit. Ano, když lidé chtějí něco jiného než příroda, vzniká řada konfliktů... ale také léky, zubní protézy a umělé klouby :o)

Civilizace slaví velké úspěchy již celá tisíciletí, pokud staví na základech biologické přirozenosti. I když, kdybychom bychom chtěli vidět úplně všechno, ne vždy ty úspěchy jsou až tak fantastické. Umírat ve třiceti se jistě nikomu nechce. A lze tedy prodloužení věku každého jedince nazvat úspěchem civilizace. Ale na to, abychom udělali za takovým tvrzením tečku, bohužel nemáme. Narušili jsme tím totiž právě onu dostatečně rychlou generační výměnu, která opravuje v reálném čase všechny chyby, které se ve vývoji vyskytnou. Opravdu vše funguje, jak má, i když tento cyklus prodloužíme?

Neuvěřitelné se v České republice stává skutkem. Prestižní politický moderátor se nechá snímat kamerou coby tupě se usmívající držák mikrofonu místopředsedkyně ODS na akci, organizované PR agenturou.

Kdysi nadaný politický žurnalista. Odborný asistent na Fakultě sociálních věd UK, kde - považte - vyučuje předmět Úvod do etiky žurnalistické práce . Součástí tohoto předmětu je i přednáška "Novinář a jeho zdroj, možná manipulace novináře zdrojem, příklady selhání české žurnalistiky při práce se zdrojem". Roku 2003 obdržel za moderování pořadu Interview BBC Cenu Nadace Českého literárního fondu Novinářská křepelka. Politická celebrita televize stále ještě veřejné služby, jehož otázky k nedělnímu obědu konzumují i dva milióny občanů Česka. Václav Moravec. A nyní se objevil v roli moderátora vyhlášení výroční ceny "Finanční ředitel roku 2006". Akce zhusta komerční, či tentokráte komerčně politické. Nevadilo mu to a nestyděl se. Předčasný, i když logický konec jedné budoucí legendy. Z moderátora televizní diskuze se stal moderátor estrád.

Christologie prvních křesťanů je nám dnes již jen těžko srozumitelná. My, pro které je víra důležitá, bychom si měli umět formulovat nově takové Vyznání víry, aby bylo srozumitelné nejen nám, ale i těm, kterým chceme o své víře něco povědět. Těchto dávno již nestravitelných starých formulací se však nechce vzdát víra, která je fundamentalistická (protože ustrašená), pro kterou je jednotná dogmatická formule stejně nedotknutelná, jako posvátná kráva pro hinduisty.

Nechci polemizovat o tom, jestli pan Topolánek osobně chce, nebo nechce ženy diskriminovat, ale příspěvek Pavly Cholerové jsem zařadila do kategorie „mně se to stát nemůže, zvládnu to“. Teze v něm obsažené obvykle prezentují muži, kterým se to s největší pravděpodobností opravdu nestane a ženy, kterým se to ještě nestalo. Musím připustit, že do téhle kategorie jsem dlouho patřila i já. Opravdu dlouho, až do té doby, než jsem, ve zralém věku 35 let po 12 letém pobytu „na volné noze“ nepovila dítě. Dnes už tak bohorovná nejsem.

Po internetu, právě před Velikonocemi, mi přišel e-mailem hrůzný klip, ve kterém je člověkem zaživa stahována kůže z kožešinového zvířete. Klip končí záběrem, kde nahý zkrvavený tvor zoufale dýchá a člověku se dělá špatně nad tím, čeho jsme my, lidé, schopni.

Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem vzkříšení, Ježíšova zmrtvýchvstání. Můžeme tomu věřit, nebo ne, každé náboženství, jak připomněl Ivan O. Štampach, je nalezení odpovědi na smrtelnost člověka a smrt člověka, jeho konečnost, to, co lidé od sebe po celý život ze strachu odhánějí, je faktickým cílem našeho života, ať chceme a nebo ne. To, co lidi zajímá, co je děsí, není jejich konec zde, na tomto světě, ale představy o tom, co s nimi bude, až nebudou.

Trochu přimrzlo, sníh poletoval, řezníci v Prazdroji už potřetí za den předváděli zabijačku se vším, co k ní patří: S neckami na spařování, vrcholící vytažením odkrveného, očištěného, vyvrženého zvířete na háky šibenice, aby zchladlo a bílkoviny se pěkně vysrážely. Předpisově oblečení cech-machři vepře rozbourali sekáči, noži, kolíbkami a dalším náčiním až na droby na pochoutky. Řemeslo staré jako samo lidstvo.

Miloš Kaláb: Důstojný pane, omlouvám se Vám, že Vám píši jako agnostik právě o Velikonocích a to, nač bych se rád zeptal, by mohlo vypadat jako "provokace", ale není. O Vánocích i o Velikonocích hlásají křesťanské církve, že Bůh lidi tak miloval, že jim poslal svého syna, aby lidstvo "spasil". Jenže to by svědčilo o tom, že Bůh otočil o 180 stupňů od doby, kdy na lidstvo seslal "potopu světa", a dovolil jen vyvolené rodině pana Noeho, aby tu potopu přežila. Ostatně Bůh "trestal" lidstvo velice přísně i v menším měřítku a jinými metlami.

Velikonoce jsou pro mě vždy velkou inspirací. Tentokrát myslím nejen na Ježíše Krista a různé formy křesťanství, ale také na život a na smrt, na děti a na celibát, na řeholníky a řeholnice, na lásku lidí stejného pohlaví, na časy půstu i dobrého jídla...

Nejsme blázni, my, co demonstrujeme proti výstavbě amerického radaru. A komunisti? Mohu soudit jen podle brněnských zkušeností z jedné demonstrace a z fungování brněnské skupiny Ne základnám. V naší skupině nepřipouštíme členství žádné organizace či dokonce politické strany. Propagace jakékoliv politické strany je na našich akcích zakázána viz zde: http://www.nezakladnam-brno.org/index.php?show=article&id=3 ). Kdo přijde na demonstrace, to opravdu nevíme a prověřovat politickou příslušnost demonstrujících nemůžeme a také nechceme.

(Autor je mluvčí Brněnské skupiny Ne základnám)

Po uveřejnění vaší agitky na téma ohrožení demokracie v ČR se na stránkách BL objevila řada, nejspíše přísně vybraných, diskuzních příspěvků na téma nutnosti a provádění hospodářských reforem. Nutnost reforem sice připouštíte, ale Váš argument proti jejich provádění je tvrzení, že je může provádět pouze vláda, která má řádný a jednoznačný mandát od občanů. Pomíjím zcela fakt, že jako šéfredaktor si vždy osobujete právo, mít konečné slovo a zasadit tvrzení diskutujícího do "správných souvislostí", což mi příliš demokratické nepřipadá.

Volby v roce 2002 dopadly v poměru 101:99 ve prospěch koalice, která za čtyři roky svého vládnutí výrazným způsobem zadlužila ČR. Máte pocit, že tehdejší vláda měla jednoznačný mandát k tomuto postupu? Navíc mnoho těchto kroků nebylo ani prosazeno v rámci koalice, ale část koalice je prosadila s částí opozice. Tím lze jednoznačně zpochybnit i řádnost mandátu k provádění těchto změn.

Mám dvě jednoduché otázky:

1) proč jste proti tomu neprotestoval tehdy?

2) jaké kroky by měla, podle Vás ale spíše mohla, dělat současná vláda, abyste neměl pocit, že je ohrožena demokracie v samotných základech, ptá se Tschernoster Erhard:

Dne 2.4.2007 pronesl Mirek Topolánka při oficiálním zahájení Evropského roku rovných příležitostí dne v divadle Archa pronesl velmi svérázný projev na téma svoboda versus rovnostářství. Při jeho projevu zaznělo mimo jiné toto:

Dobrý den, reaguji na článek Petry Procházkové "Pouze bezdětná žena může mít stejné výsady jako muž, pravil Topolánek".

Já jsem z citace Topolánka pochopila toto - bezdětná žena nepotřebuje zvýhodnění oproti muži, protože ji mateřství neomezuje, a naopak pracovnice-matka určité výhody potřebuje, aby mohla pracovat způsobem přijatelným pro zaměstnance i zaměstnavatele. Nic víc, nic míň, míní Pavla Cholevová:

Oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu podvodu podle § 250 tr.z., případně porušování povinností při správě cizího majetku, za porušení zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech

Zaslal ing. Bohumír Vejtasa. V trestním oznámení se mimo jiné uvádí: 16. června 2004 Valná hromada TIC uložila Výkonné radě, aby provedla zánik Transparency International občanské sdružení a likvidační zůstatek tohoto občanského sdružení převedla na Transparency International o.p.s. ... Podle podavatele trestního oznámení se může jednat o pokus zlikvidovat veškerou dokumentaci o finančním vypořádání 10. mezinárodní protikorupční konference, ztrátě pro stát 15 milionů Kč a zamlžit osobní odpovědnost. O ztrátě 15 milionů Kč v neprospěch státní pokladny není ve zprávě ministerstva vnitra o korupci za rok 2001 ani slovo. Zpráva ČTK, kterou agentura vydala dne 2. dubna 2007 pod názvem "Transparency International : Obvinění ze zpronevěry je účelové" se podstatně liší od zprávy v anglickém jazyce...

Trestní o známení na Transparency International , adresované nejvyšší státní zástupkyni Vesecké DOC

18. 12. 2006 Milan Valach: Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace? ZD

V celkem nabité tramvaji, stojí atraktivní mladá žena se sebevědomým výrazem, varujícím před případnými připomínkami, pod ní sedí nadutý kluk jako řimbuch, něco přes deset let, poblíž stojí několik starších a už i poměrně vetchých lidí. Dosti obvyklý obrázek.

Nejprve dobrá zpráva. Jiří Paroubek je člověk citlivý, plachý, zkrátka z masa a kostí. Nikoli tedy chladný buldozer a permanentní kafemlejnek, který jen nepřetržitě drtí své protivníky. A teď zvěst méně veselá. Paroubkova buldočí povaha byla dosud mnohými členy a voliči ČSSD hodnocena jako jeho největší přednost. Pro ně tudíž mohly být předsedovy stížnosti na to, jak mu nejbližší spolupracovníci přinejmenším nepomáhají či snad dokonce házejí klacky pod nohy, zklamáním. Takto bohužel vyznělo jak Paroubkovo vystoupení v České televizi v neděli 1.4., tak článek 3.4. v Právu („Filipika proti přátelům“).

Jsem jednou z oněch 864 žen, které neváhaly vyplnit dotazník, jenž měl mapovat elektronickou čtenářskou obec BL. Důvodem k tomu pro mne nebyl fakt, že mám zrovna chvilku volného času nýbrž pocit, že anketa má svůj smysl a opodstatnění. Takže proč ne? Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, zda reagovat na výzvu Jana Čulíka směrem k ženám a čtenářkám BL, a svěřit se, proč zrovna já čtu BL. Článek Věry Říhové, "Problémem je pro ženy čas" mi dodal odvahy. Autorka se vybraně a stylově přihlásila k myšlenkám feminismu. V žádném případě jí to nezazlívám, jen si dovolím tak trochu polemizovat, píše Jana Hybnerová.

Ve svém článku jsem psala : "Uvědomí si (ženy), že o jejich názory někdo stojí, že si jejich pohledu na život někdo váží, že jejich slova nezapadnou a nebudou zdrojem posměchu." Pana Kalába můj článek pobavil, ale některým dalším byl doslova k smíchu. Tím jenom potvrzují pravdivost mých slov. Zvláštní je, že takové reakce přišli pouze od mužů vzdělaných, ze starší generace. Možná, že v tom je ten problém, ale nechám to na posouzení jiným.

Rád bych se připojil do diskuze o feminismu a rovnosti pohlaví ze svého pohledu třiadvacetiletého muže. Narodil jsem se na malé vesnici, oba moji rodiče jsou zaměstnaní a vydělávají si zhruba stejně. V mé rodině dělala moje matka všechny domácí práce, úklid, péče o děti. Můj otec se staral o dům, zahradu, auto, případně po práci chodil na "melouchy". Oba moji rodiče měli a mají své koníčky, které si tolerují, společně jezdí na dovolenou a mají společný účet. V jejich vztahu panovala vždy rovnost a spravedlivé dělení práce,píše Jan Šlezingr.

Na vědu a politiku mi evoluce nenadělila dost fantazie, ale na vymývání zkumavek, přepisování referátů či mytí záchodů mohu být docela užitečná. Pokud se nebudu bránit tomuto svému údělu, který mi údajně přiřkla sama božská evoluce, mohu dokonce přispět k rozvoji lidstva tím, že nebudu líná a svými praktickými dovednostmi umožním nějakému přírodou lépe obdařenému géniovi dosytosti si hrát, přispívat do Britských listů a posunout lidstvo o trošičku vpřed. Ostatně moje přirozená zBABĚlost - ano, jak trefný výraz-, která se umně maskuje jako úcta k autoritám, mi beztak brání veřejně projevit nějaký užitečný názor - což ale naštěstí při leštění parket vůbec nevadí.

Proč balit toto poselství do vzletných frází o údajně odvaze připustit si vlastní limity, o tom, že ženy dělají životně důležité věci, když v důsledku redukuje ženy na ošetřovatelky a uklízečky, snímá z mužů zodpovědnost za ty někdy tak nudné a ubíjející "důležité věci" a legitimuje a glorifikuje jejich (a čí ne?) touhu být až do smrti velkým, opečovávaným dítětem....

Naštěstí je na světě i na BL dost mužů, kteří mají vyvinutější smysl pro spravedlnost a pro realitu, a jsou schopni nahlédnout věci z méně samolibého úhlu. Jim s díky věnuji tento malý komentář.

"Jako muž ale nemám asi jinou možnost, než vždycky veřejně odmítat každou kritiku feminismu, nadtož jeho zesměšňování či povýšenecké rady obdobné závěrečnému odstavci z textu pana Binky. A to proto, že jsem si jist, že i ty nejdemagogičtější, nejradikálnější či nejdogmatičtější projevy feminismus jsou jednoznačným důsledkem tisícileté maskulinní totality."

Myslím, že chápu co chtěl pan Hošek říct, ale obávám se, že se nechal příliš unést vlastním rozhořčením a poněkud přestřelil.

Sken propagačního letáku, propagujícího výstavbu a provoz americké radarové základny v Brdech, bezostyšně manipulujícího nic netušícími občany, připravil Plzeňský a Středočeský kraj (oba hejtmani z ODS) ve spolupráci s minsiterstvem zahraničí (SZ) a obrany (KDU-ČSL) ... Za peníze občanů vzniká nikoliv věcná informace, ale bezobsažná manipulace.

"Vubec nemám sílu to komentovat. Dost mě to šokuje. Jedině co jsem schopný o tom říci, je, že jsem překvapen , jak státní správa pohrdá občany i jejich inteligencí. Obvzlášť mne pobavila kapitolka o o radioaktivním spadu a koupání v Padrťských rybnících", dodává Michal Mašín. Nádherná ukázka toho, jak lze z lidí dělat blbce. Na to si snad museli najmout nějakého poradce..."

Mistrně si vede naše milá strana lidová v politickém vládním driblování. Vědoma si toho, že má v hrsti nejen hrdou partaj modrých, ale i mírně podvraťáckých zelených, dělá si z obou svých koaličních partnerů (nemluvě o obyčejných hloupých občanech -- voličích) upřímnou bžundu. Ví, že si může dovolit téměř všechno (kromě toho, aby připustila předčasné volby, které by ji mohly vykázat poprvé v historii České - potažmo Československé -- republiky do autu.

Tak jsem se spolu s Vámi zamyslel nad tím, zda je Česká republika diktatura a řekl bych, že zatím ne, ale naše pasivita - myslím tedy občanů České republiky - k tomuto typu vlády u nás může přispět. Ozývám se však kvůli jiné věci.

Vyslovujete takovou řečnickou otázku - že vláda pana Topolánka je možná jen kvůli dvěma přeběhlíkům z ČSSD a že ty dva přeběhlíky k jejich činu motivovalo bůhvíco.

Tak tedy na rozdíl od Vás si nemyslím, že to přeběhlictví je jen jejich nějaký rozmar, píše Pavel Blaheta.

Sdílím s Vámi rozhořčení nad arogancí současné vlády ČR. Pochybuji ale, že by masová vystoupení a demonstrace něco vyřešily. Co byly platné demonstrace britských občanů proti angažmá Velké Británie ve válce v Iráku? Blair si nakonec udělal co chtěl. Stejně tak u nás radar, "reformy", etc. Dokud to nedojde lidem před volbami a nezvolí si jiný parlament, nic se nestane. Každý kdo půjde na ulici demonstrovat bude za blázna nebo komunistu, píše Jan Kaňka ze Zlína.

Pozn. JČ: Poslal by Tony Blair britskou armádu do Iráku, kdyby mu invazi v březnu 2003 schválil parlament většinou dvou poslaneckých hlasů? Co myslíte?

Poznamenává Darina Martykánová: Ve Velké Británii možná nikoli, ale ve Španělsku milionové demonstrace skutečně něčeho dosáhly - opoziční strana, když viděla, jakou nevoli španělská účast na válce vzbuzuje, viděla možnost získat voliče a slíbila, že pokud vyhraje volby, první, co udělá, bude, že stáhne vojáky z Iráku. Stalo se tak. Rezignujeme-li na občanskou iniciativu že strachu, abychom nebyli považováni za blázna či komunistu, můžeme demokracii rovnou zabalit.

Ano, máte pravdu v tom, že razantní reformy by měla dělat vláda se silným mandátem. Ano, ta současná to určitě není. Je ale také nutné zastavit zadlužování země. Je nutné přestat žít na dluh. Na úkor budoucnosti. A pokud se tato vláda pokusí o alespoň nějaké reformy (nazvat je razantními je podle mě velmi přehnané... bohužel takové nejsou), které k tomuto povedou, tak ji tleskám už za odvahu to zkusit. Co dělala vláda ČSSD/KDU-ČSL/US-DEU? Slibovala reformy a výsledkem bylo velké nic. Ech, kdyby tak nic...zadlužila stát během několika let tak strašlivě, že tomu člověk nechce ani věřit! A kdyby to byly alespoň investice...ale ty peníze byly především, s prominutím, "prožrány"!

Nechce se mi poslouchat řeči, že i jiné země jsou zadlužené, že i víc...a že dluhy se neplatí. Nechci žít na dluh, nechci mít dluhy a pokud je mám, tak je chci zplatit. A chci, aby i stát, v kterém žiji, fungoval podle takových pravidel, píše čtenář který se představil jako Miroslav Yamato.

Pozn. JČ: K tomu dodejme, že nikdo nemůže nic namítat proti takovémuto přání pana Yamata, ale vláda je může prosazovat, teprve když má řádný a jednoznačný mandát od občanů.

Evropská komise a pět evropských zemí -- Chorvatsko, Rumunsko, Srbsko, Slovinsko a Itálie - 3. 4. 2007 v chorvatském hlavním městě Zagrebu podepsalo deklaraci o zahájení výstavby 1400 kilometrů dlouhého ropovodu, který bude přepravovat naftu z oblasti Kaspického moře přes rumunský přístav Konstanca do Evropy.

Tato vláda může navrhnout, co chce, ale pokud to nepustí parlament a senát, nic z toho nebude. Pokud by byla diktatura, tak parlament buď není nebo je jen stádo kývacích kašpárků, které ani nevolíme, ale maximálně schvalujeme (jako do r.89)a vláda by dělala co si zamane a pan Čulík by držel hubu a krok.

Jan Čulík neumožňuje ani demokratickou diskusi k článků, co zde publikuje, jak je běžné všude jinde, tak co tady blafe o demokracii? Ostatně ani já nejsem za každou cenu pro demokracii. Podle mne by se patová situace po volbách měla řešit občanskou válkou a v ní bych se rád s panem Čulíkem setkal, píše Václav Sedlák.

(Reakce na články Daniela Veselého "Západ a jeho role při rozbití jugoslávské federace" Kdo pro stromy nevidí les?" BL. 15.3, 21.3.2007)

Daniel Veselý tvrdí v závěru svého druhého článku, že jeho hlavním záměrem "bylo pojmenovat minimálně spoluvinu západního společenství, hlavně Spojených států, na balkánské tragédii." Za toto pojmenování bych mu byl docela vděčný. Bohužel se obávám, že není za co.

Kuchtová destruuje ministerstvo věcně i osobně. Čunek vnesl na ministerstvo klasickou lidoveckou neschopnost; bohužel je to předseda koaliční strany a bohužel vrcholí jednání o strukturách evropských fondů. ... Je třeba dokopat občany, kteří čerpají sociální dávky, aby šli pracovat; vše bude přísnější a dávky se nekompromisně budou odebírat.

Vláda podle oficiálních informací schválila plán daňové reformy. Rozhodla ale také o škrtech v rozpočtu na příští tři roky. Informace tají, neboť jsou podle informovaných kruhů tak tvrdé, že se k nim nechce znát ani Vladimír Tlustý, architekt Tlusté peněženky a Modré šance... ODS spoléhá při hlasování o balíku zákonů na přeběhlíky Melčáka a Pohanku. Ti však tvrdí, že reforma by neměla poškodit chudé... Britským listům se dosala do rukou z jiného zdroje nepotvrzená informace členky Výkonné rady ODS a radní zastupitelstva Prahy 2 Sandry Udženije. Ta pro straníky v Praze 2 píše víc, než bylo obsahem oficiálních informací z úst premiéra Topolánka...

ČTK: Topolánek prý řekl, že Čunek a Kuchtová destabilizují vládu ZDE

Už jsem minulý týden napsal otevřený dopis (uveřejněno v BL) vedení Strany zelených, píše Jaroslav Polák. Nikdo z nich mi neodpověděl- a to jsem ještě netušil, jak se naše koalice vypořádá s problémem financování vědy - připojuji níže zdroj ČTK: To je snad již bez komentáře. Rozhodně budu kontaktovat odbory ve zdravotnictví (jsem odborným pracovníkem ve zdravotnictví, částečně dělám aplikovaný výzkum) a budu požadovat rozhodný odpor. Nenechám si slovy našeho p. premiéra "shitovat" na hlavu.

Před časem mne zaujala zpráva o tom, že žáci dvou lepších škol - ZŠ Elišky Krásnohorské a ZŠ SNP - v lepší čtvrti v Ústí nad Labem uspořádali jakousi stavovskou bitku, při níž se zablýskl i boxer (pro neznalé bitkařské terminologie – kovový nástroj, který se nasazuje na prsty, aby výrazně zvýšil efekt úderu pěstí).

Zpráva nebyla sama o sobě nijak mimořádně pozoruhodná, alespoň ne pro člověka, který se na internetu už seznámil se všelijakými mladistvými kratochvílemi, jež se pěstují v posledních letech. Tyto zábavy jsou hrdé především na to, že nectí žádné rámce, navíc jsou ve své jednoduchosti rozmanité. Přesto většinu z nich spojuje společný původ v bezradnosti a nudě.

Před několika lety mě filmový kritik Antonín Liehm seznámil na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se skromným, tichým a nesmírně zajímavým filmovým nadšencem. Je jim Vítězslav Tichý (nomen omen) z Bystřice pod Hostýnem, vedoucí rekreačního střediska Tesák v blízkých Hostýnských vrších.

Pan Tichý je typickým příkladem poučky, že v českém prostředí se nejdůležitější věci vždycky dělají na koleně a ti, kdo za ně jsou placeni, nebývají zdrojem informací, kterého je možno lehce využívat - absolutně nápomocnou ruku podají a problémy vyřeší - nadšenci, kteří se danoiu věci zabývají po práci, zadarmo, na vlastní náklady a ve völném čase.

Už jsem se v Britských listech zmiňoval, že píšu knížku o českém filmu po roce 1989. Není úplně lehké všechny tyto filmy sehnat. A s tím mi právě pomohl pan Vítězslav Tichý, který má ve své vile v Bystřici doslova neuvěřitelnou sbírku českého filmu od devadesátých let devatenáctého století až do současnosti.

A nejde jen o sbírku filmů, ale obrovského množství artefaktů k české filmové historii. Právě mi pan Tichý ukázal přání k Vánocům, která mu po léta posílal Vlastimil Brodský. Anebo podpsané fotografie slavných českých herců a hereček z pozůstalosti Karla Högera.

Mimo jiné vypracoval pan Tichý podrobnou bibliografií článků o jednotlivých českých filech a filmových osobnostech.

Je velmi důležité tuto unikátní sbírku zdigitalizovat. Artefakty, týkající se historie českého filmu, které pan Tichý shromáždil, by bylo opravdu potřebné zveřejnit na internetu. Materiály, které během let uchoval v písemné formě, by bylo třeba přepsat do počítače. Najdou se na to finance? Hodnoty, které vytvořili nadšenci, by měly být profesionály zachovány příštím generacím.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Zahajujeme publikaci několikadílného seriálu o cestování po Skotsku.