Nakolik je matka využívanou chuděrkou, sloužící dětem, manželovi i zaměstnavateli, to je na ní - co si nechá líbit, co přijme. Jakého muže udělá otcem svých dětí, jakou přijme práci, jakým vzděláním se na ni připravila. Nikdo ji nemůže donutit, aby nestudovala, aby si vzala prvního pobudu, kterého potká, měla s ním pět dětí, nechala se od něj mlátit, zavřít doma, posléze opustit a pak si šla hledat práci za pár šupů. Jak si to my holky připustíme a druhým dovolíme, tak to prostě máme.

Topolánek neřekl, že pouze bezdětná žena může mít stejné výsady jako muž. To je mu paní Procházkovou podsunuto. On v citaci mluvil o mateřství jako výsadě žen. Tedy žádné "výsady jako muž". O čem ale mluvil, to byly stejné možnosti uplatnění bezdětných mužů i žen.

Není pravda, že "pokud chce žena podle pana Topolánka uspět ve své profesi, nemá mít děti a bude mít stejné možnosti jako muž". Paní Procházková zaměňuje možnosti uplatnění a úspěšnost v profesi v případě bezdětnosti. Z jejího výroku vyplývá, že jen bezdětná žena může být podle Topolánka v profesi úspěšná, matka nikoliv.

Autorka dál kreslí děsivý osud ženy, která přestala pracovat, je bez jakékoliv praxe a přijde o partnera - živitele. Vypadá to, že žena po porodu musí přestat pracovat... Tak ať se ta bezbranná, ale svéprávná bytost domluví s otcem svých dětí jako rovnoprávný člověk, že chce taky pracovat, ať se i taťka trochu stará! Pokud ve chvíli svatby vypadal, že je přístupný domluvě, je to fajn a není pravděpodobné, že by časem zlověstně zavýskl a ženě potměšile oznámil, že teď je vdaná, těhotná a zcela v moci jednoho všemocného muže. A že bude poslouchat na slovo.

Pokud ve chvíli svatby nebo početí taťka nevypadal, že je ochotný se domluvit na společné péči, na kariéře ženy, která kariéru chce, no pak ať si dotyčná sama zamete před vlastním prahem, jak byla nemoudrá a přece šla do svazku s někým, kdo jí chtěl dětmi házet klacky pod kariérní nohy.

Jak si to domluvíme, co vše si necháme líbit, to si řídíme samy.