Dáma i zabiják vše činí pro peníze, takže nejsou zcela úplně vinní. Avšak nejsou ani nevinní ti, kteří roztáčejí agresivní, krvavý a celý náš svět zotročující finanční koloběh. Nebýt finančních okovů, možná by se krvavá kůže ze živého tvora nestahovala, nezpracovávala, neprodávala a nenosila.

Naši civilizovanou kůži a u někoho s bohatou a hustou kožešinu, tvoří peníze. Stahujeme si často kůži navzájem také zaživa. Někdy to bolí stejně jako stahování té tělesné kůže. Cizím peřím, hustým kožichem z cizích peněz, se po bulvárech honosí také kdekdo. Nejlepší z nás sklízí náš obdiv a závist.

Nevidíme přirozené utrpení kolem sebe. Zavíráme oči před přirozeným světem, abychom si šetřili zrak pro mediální život, který vytváří monstrózní duševní duchnu na naší mysli. Mnozí jedinci se snaží bojovat se zvráceností, kterou kolem sebe vnímají, ale jejich boj proti nezadržitelnému klesání lidstva do bahna zla a utrpení je beznadějný. Dokonce i sami mezi sebou se zrazují poukazováním na jeho bezúspěšnost, ačkoliv třeba stále vytrvale bojují dál.

Je to marné trápení, čelit nezadržitelnému klesání lidstva do bahna největšího ponížení. Podobně, jako když všichni jezdí vpravo a vy zjistíte, že je toho přespříliš, že je to špatné, a že po pravici jsou samí lotrové. Pokusíte-li se jezdit vlevo, abyste tu zločinnost vyrovnali, je to váš konec a skončíte na kříži, jako lotr po levici. Jestliže všichni jezdí vlevo a vy zjistíte, že je toho moc, že je to špatné, a že po levici jsou samí lotrové, jste na tom podobně. Jestliže se pokusíte jezdit vpravo, skončíte na kříži, jako lotr po pravici. Zbývá vám pouze kříž uprostřed.

Tisíckrát nic zabije slona. Tisíce malicherností ubije ducha, takže v naší zvrácené společnosti nemůže dýchat. Mnozí si kladou otázku, kdy skončí ono nezadržitelné klesání a zda jedinou možností je pouze odpoutání ducha?

Nauka Buddhova mluví o soucitném jednání, které však nesmí zasáhnout vzrušením Buddhovu přirozenost, princip nezaujatého zírání, které může existovat samo o sobě. Některým lidem se zdá, takový postoj krutý, ale jeví se jim takový pouze díky nepochopení Buddhovy přirozenosti, která je všem tvorům v jejich podstatě vlastní.

Buddhismus tvrdí, že tvor, který stahuje kůži zaživa z druhého tvora, činí tak ve skutečnosti sám sobě. Vše souvisí se vším a tak je pouze otázkou času, kdy bolest, kterou způsobil jeden tvor druhému pocítí on sám. Zlomíte-li si třeba nohu, napřed bolí hlavně ona sama, ale za chvíli bude zraněním trpět celé tělo, ale duševně i vy. Jenomže toto poznání krutému tvoru chybí a až k němu dospěje, bude pozdě a na pořadu dne bude stahování jeho vlastní kůže -- pochopitelně zaživa.

Nebo naopak. Buddhova nauka tvrdí, že tvor, ze kterého je stahována kůže zaživa byl dříve onou exkluzivní primadonou, která se honosila oním skvostným kožichem. Obojí tvrzení považuje buddhismus za platná. Občanský (světský) člověk je však možná při nejlepším považuje za zábavné nesmysly.

Nevím, jestli jsme zralí pro ryzí Buddhovu nauku. Jsme tak odpoutáni od světa a těla, že nebudeme cítit bolest ani při pohledu na zrůdný akt stahování kůže zaživa a ani, když bude zrovna stanována z nás? Byla bych spíše proto, abychom nejprve maximálně snížili naši osudovou vinu lidstva Ježíšovým soucitem, láskou a službou světu a všem bytostem.

Jsou Velikonoce, čas do krve bičovaného nebohého tvora, syna Člověka, který vstal z mrtvých.....