6. 4. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 4. 2007

Topolánkův marx-leninský liberalismus

Reflexe dvou dobových vzpomínek autora v souvislosti s politickým projevem Mirka Topolánka k Evropskému roku rovných příležitostí, napsaná pro genderovou tiskovou agenturu GITA

Za komunismu kolovaly v samizdatech mnohé paměti a vzpomínky bývalých komunistů, kteří popisovali své pozdější ideologické prozření.

Schéma i přes rozdílné osudy, ať se jednalo o reformních nebo nereformní komunisty, bylo si většinou hodně podobné -- vstup do komunistické strany vysvětlovali svým entuziastickým mládím, svou nekritickou příchylnost k Sovětskému svazu dobovou poválečnou euforií z vítězství Rudé armády nad fašismem a svou noetickou světonázorovou iniciaci do marx-leninské filosofie doprovázeli upřímnou zpovědí nad vlastní povrchností a naivitou, kdy si přečetli pár propagandistických knížek, které jim jakoby daly odpovědi na všechny celospolečenské problémy.

Na druhé straně oficiální texty v tehdejší době podávaly zcela jiný obraz a čím více byly politické, tím více se vyznačovaly stejnou textovou konfigurací - každý text byl vlastně jen rozředěnou ideologickou omáčkou vyzdobenou citáty z klasiků Marxe, Engelse nebo Lenina. Politicko-propagandistický apel pak nahrazoval meritorní zkoumání problému. Přesně tyto dvě dobové vzpomínky se mně spontánně vybavily v průběhu čtení politického projevu Mirka Topolánka k Evropskému roku rovných příležitostí.

Jeho stylistický projev je totiž zajímavý nikoliv po obsahové, ale spíše po formální stránce. V textu stačí zaměnit například slovo "liberální" za "marx-leninský", a Topolánkův projev tak dostává skutečnou universální nomenklaturní podobu, která je na úrovni nějakého bývalého okresního komunistického tajemníka. Forma je stejná a jen podle potřeby doby jsou aktualizovaná nová atraktivní ideologická slovíčka. Nomenklaturním jazykem řečeno: je nutno "provést (komunistické/liberální) reformy ve všech sektorech ekonomiky a společnosti"... které znamenají "důkladnou revizi přežilých (kapitalistických/socialistických) receptů. Zde se ale ukazuje jeden podstatný rozdíl. Současnému ideologickému věrozvěstovi Éry za lepší příští už není dvacet let jako mnohým budovatelům komunismu po skončení druhé světové války a je otázka, zda-li může dojít k nějaké vývojové kritické sebereflexi. Jeho nekritické ideologické nadšenectví, brutální nevzdělanost a ignorance meritorních problémů není tudíž možno omlouvat mládím, protože jeho závažným nedostatkem je nedostatek elementární soudnosti.

Nejde však o to, jak tento politicko-morální věrozvěst nové revoluční éry ideologicky hovoří o teologovi a diplomatovi Michaelovi Novakovi (který je známý například dílem "Duch demokratického kapitalismu") jako o nekonzervativním americkém ekonomovi Michaelu Nowakovi a jak se míjí právě se smyslem tohoto "ducha". Michael Novak totiž otevřeně popírá, že by demokratický kapitalismus měl být nějakým morálním závazkem pro budoucnost, v níž je spatřován "příslib lepšího údělu". Naopak výslovně zdůrazňuje, že "demokratický kapitalismus" není žádným "morálním imperativem".

Takže Topolánkův liberální mesianismus je opravdu spíše jen pokračování sekulárního marxistického mesianismu. A zatímco polistopadovou transformační liberální éru charakterizovaly takové pojmy jako například "bankovní socialismus", současnou liberální éru charakterizuje jakýsi marx-leninský liberalismus.

Co je na projevu Mirka Topolánka závažnější, je spíše způsob jak dogmaticky, sofisticky, ale hlavně nekompetentně hovoří na genderové téma. Podle Topolánka totiž ženy patří do kategorie sociálně "nejslabších" jako "Romové nebo zdravotně postižení". Příčiny této sociální slabosti jsou podle něho dvojí: první jsou "nevymýtitelné" z důvodů jejich "těhotenství a mateřství". Tato sociální slabost je údajně "role", která je ženám "svěřena přírodou", a tudíž společnost nepotřebuje "zákon", který by je "srovnal s mužem", a tedy omezil diskriminaci žen. Protože tento stav je podle něho zcela "přirozený", "logický" a "zdravý". Druhá příčina sociální slabosti žen spočívá podle Topolánka v tom, že "ženy na trhu práce diskriminuje údajně "jejich ochrana": "Proč jsou ženy diskriminovány při přijímání do zaměstnání? Jednoduše proto, že ochrana žen je tak vysoká".

Jako správný ideologický doktrinář má Topolánek na všechny společenské problémy universální řešení v podobě "flexibilního pracovního trhu". Trh je pro Topolánka novou objektivistickou zákonitostí jako byla zákonitost revolučních dějin.

Premiér vlády z pozice genderové moci samozřejmě nechce porozumět diferenci, jak připomíná například politická filosofka Herta Nagl-Docekal, mezi biologickým bezděčným "chováním" a lidským "jednáním" vyžadujícím rozhodování. Příroda totiž neposkytuje "role", protože role je sociální kategorií nikoliv biologickou. Ani těhotenství není "role", protože "příroda" si na rozdíl od člověka na nic "nehraje".

Je zjevné, že Mirek Topolánek si pravděpodobně navíc nikdy nepřečetl Plnění úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, a proto se může i chovat politicky ignorantsky, jakoby by ani neexistoval žádný judikát Evropského soudního dvora o rovných příležitostech mužů a žen, a dokonce se může tvářit jakoby se Sociologický ústav AV nikdy nepodílel na žádném genderovém výzkumu pracovního trhu z hlediska diskriminace pohlaví.

Topolánkův genderový politický primitivismus a cynismus (ženy jsou diskriminovány proto, že jejich ochrana je vysoká), velice přesně odzrcadluje jeho celkový ignorantský "machismus" prostřednictvím něhož nahlíží na Euroústavu jako na "shit", některá řešení vidí v henleinovské vizi "Es kommt der Tag" a dotěrné novináře posílá rovnou "do prdele". Od politika se neočekává, že bude odborníkem na všechny společenské problémy, předpokládá se ale, že si dokáže vybrat schopné spolupracovníky, kteří mu pomohou aspoň trochu se zorientovat ve složitém světě a nebude se chovat například v genderové problematice jako chachar "s gulama". Skutečnost, že premiér nemá ani žádné kompetentní spolupracovníky na tuto problematiku, bohužel naznačuje, že zemi řídí nikoliv zodpovědný politický lídr, ale ignorant se slovníkem a myšlením IV. cenové skupiny.

V 90. letech se na adresu některých kontroverzních politiků říkalo, že jejich pracovním nástrojem se stala otevřená lež a heslo "Zapírat, zapírat a ještě jednou zapírat!". Pracovním nástrojem premiéra Topolánka obdobně jako i vicepremiéra Čunka se stala otevřená ignorance a heslo "Ignoruj, ignoruj a ještě jednou ignoruj!" Společensky důležitou otázkou však zůstává, zda-li tato ignorance je spíše morálním a intelektuálním osobním nedostatkem nebo sociálním.

                 
Obsah vydání       6. 4. 2007
9. 4. 2007 Svět v roce 2035
6. 4. 2007 Podnebné změny "nejtvrdším způsobem zasáhnou chudé lidi"
6. 4. 2007 Klimatická změna zasáhne i Střední Evropu: Je třeba jednat
8. 4. 2007 Podivné emaily z Mnichovicka Petr  Nachtmann
7. 4. 2007 Kvalita
6. 4. 2007 Britští námořníci byli v Íránu psychicky týráni
8. 4. 2007 Míra věcí veřejných jako vzorec pro vraždu Štěpán  Kotrba
6. 4. 2007 Mezi námi drsňáky Darina  Martykánová
8. 4. 2007 Topolánkův marx-leninský liberalismus Mirek  Vodrážka
6. 4. 2007 Boj muže a ženy aneb jak prohrát úplně všechno Jan  Stejskal
6. 4. 2007 Ať žije příroda! Ale raději s mírou... Darina  Martykánová
7. 4. 2007 A kde je ta míra? Jan  Stejskal
6. 4. 2007 Prodejný Moravec aneb finanční ředitelé se hodí, zvlášť když loni dostal cenu Lambert Štěpán  Kotrba
6. 4. 2007 Postmoderní Velikonoce Zdeněk  Bárta
7. 4. 2007 Jaké si to uděláš.... aneb Velká cen klisen Petra "Alraune" Neomillnerová
6. 4. 2007 Stahování kůže zaživa Sandra  Wain
6. 4. 2007 Všechny ostatky jsou "svaté", aneb malé velikonoční zamyšlení Jan  Paul
6. 4. 2007 Od masopustu do půstu a k velikonoční pomlázce tak lehce křepce... Ivo V. Fencl
6. 4. 2007 Velikonoce jako potopa světa Miloš  Kaláb, Zdeněk  Bárta
5. 4. 2007 Velikonoce, čas zmrtvýchvstání božího syna, kraslic a jehněčí pečeně, aneb Ne každé dítě je vítáno, ne každé dítě se může těšit ze života Uwe  Ladwig
6. 4. 2007 Michael  Marčák
6. 4. 2007 Duben Helena  Potůčková
6. 4. 2007 Nejsme blázni Milan  Valach
6. 4. 2007 Řízená propaganda v Britských listech
6. 4. 2007 Pouze bezdětná žena může mít stejné výsady jako muž, pravil Topolánek Petra  Procházková
6. 4. 2007 Topolánek ženy nechce diskriminovat
6. 4. 2007 Na netransparentní Transparency International podáno trestní oznámení
6. 4. 2007 Michael  Marčák
6. 4. 2007 Rozum a objektivnost by neměly být ani "klučičí" ani "holčičí" Jiří  Škuba
8. 4. 2007 Když na předsedu padne splín Lukáš  Jelínek
6. 4. 2007 Je to mé rozhodnutí
6. 4. 2007 Džentlmenství, nebo pokrytectví? Věra  Říhová
6. 4. 2007 Nerovnost pohlaví vznikla v paneláku
6. 4. 2007 Profesionální žena Darina  Martykánová
6. 4. 2007 Michael  Marčák
6. 4. 2007 K maskulinní totalitě a feministickému radikalismu Jiří  Drašnar
6. 4. 2007 Asi součást takzvané vysvětlovací kampaně... Michal  Mašín
6. 4. 2007 Ani nahá, ani oblečená Jan  Polívka
6. 4. 2007 Co motivovalo oba přeběhlíky k ODS?
6. 4. 2007 Kdo půjde do ulic demonstrovat, bude za blázna nebo za komunistu
6. 4. 2007 Chci, aby tento stát fungoval
6. 4. 2007 Panevropský ropovod z Kazachstánu a Ázerbájdžánu
6. 4. 2007 Nejsem za každou cenu pro demokracii
6. 4. 2007 Jugoslávská federace. Jaká byla role Západu? Pavel  Urban
5. 4. 2007 Vláda tají výši rozpočtových škrtů, funkcionáři ODS už jsou informováni Štěpán  Kotrba
5. 4. 2007 Česko se v nejbližších letech ani nepokusí splnit Lisabonský program EU
5. 4. 2007 Boxer v kapse a indický chlapec v adiabatických časech David  Nesnídal
4. 4. 2007 Vítězslav Tichý a jeho pozoruhodná sbírka českého filmu Jan  Čulík
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce
1. 3. 2004 Zpráva o putování po zemi Keltů Petr  Slinták