7. 4. 2007
A kde je ta míra?Civilizace slaví velké úspěchy již celá tisíciletí, pokud staví na základech biologické přirozenosti. I když, kdybychom bychom chtěli vidět úplně všechno, ne vždy ty úspěchy jsou až tak fantastické. Umírat ve třiceti se jistě nikomu nechce. A lze tedy prodloužení věku každého jedince nazvat úspěchem civilizace. Ale na to, abychom udělali za takovým tvrzením tečku, bohužel nemáme. Narušili jsme tím totiž právě onu dostatečně rychlou generační výměnu, která opravuje v reálném čase všechny chyby, které se ve vývoji vyskytnou. Opravdu vše funguje, jak má, i když tento cyklus prodloužíme? |
Vzpomínat nostalgicky na tvrdé přírodní podmínky asi nikdo nebude, ale nic nezměníme na tom, že tak prostě příroda jedná i dnes. Je to její princip. Přirozený výběr funguje i v civilizaci přesycené farmaceutickými firmami slavícími nejeden úspěch v boji se zákeřnými chorobami. Ale ty choroby vytvářely odolnost, která dnes už začíná novým generacím chybět. A prosím je vhodné si uvědomit, že tohle ani civilizovaná společnost prostě neřídí. Ona do toho jen zasahuje a je otázka, jaké důsledky to v budoucnu bude mít. Není na místě si myslet, že se prostě svobodně rozhodujeme pro nějaké řešení. Ne, vydáváme se nějakou cestou, o které nevíme, kam nás dovede. To, že je velice pohodlná, může být jen dočasné. |