Zkušenost druhá. Podnik v mém bydlišti r. 2005. Mladé a poměrně čerstvé vdově předloží pracovník firmy, v níž oba pracují, "lukrativní návrh". On je starší a jeho manželka velmi vážně nemocná. Pokud mu vdovička bude poskytovat pravidelně sex, tak jí bude za to dobře platit a tím přispívat na výchovu jejich dětí. Jelikož patří ve firmě k vedoucím, zajistí jí i rychlejší kariéru.

Zkušenost třetí. Vysoká škola r. 2004. Na pravidelných pracovních poradách katedry vždy šéf požádá "kolegyni", aby všem uvařila kávu, ač ona je profesorkou (jednou ze tří na katedře) a naprostá většina pouze docenty a asistenty.

Zatím co pan Binka publikoval tři spíše okrajové zážitky a především extremní a výjimečné, já jsem záměrně vybral tři příběhy naprosto běžné a spíše dokonce typické. On o těch svých prohlásil, že nejsou reprezentativní, já naopak tvrdím, že ty mé jsou fakticky archetypy vypěstované celými dějinami naší "civilizace" za posledních pět tisíc let.

Nevím jak pan Binka, ale já být některou z těch tří mnou uvedených žen, tak nejenže sem tam některému mužskému natluču hlavu dveřmi, nebo na ni hodím Mattoni minerálku a ne v plastu, ale budu zásadní aktivistkou proti mužskému ovládání světa.

Jako muž ale nemám asi jinou možnost, než vždycky veřejně odmítat každou kritiku feminismu, nadtož jeho zesměšňování či povýšenecké rady obdobné závěrečnému odstavci z textu pana Binky. A to proto, že jsem si jist, že i ty nejdemagogičtější, nejradikálnější či nejdogmatičtější projevy feminismus jsou jednoznačným důsledkem tisícileté maskulinní totality. Muži se je proto musí naučit chápat, musí umět s nimi žít a naopak každý z nich dělat všechno co umí, aby kořeny jakéhokoliv feminismu doslova vyhnily.