Odpověď JČ: 1. Předchozí vláda měla také velmi slabý mandát, neprosazovala však rázné, razantní změny od příchodu do funkce: její politika byla postupná a kuloárová a pokud je někdo s jejími výsledky nespokojen, je to zřejmé až ze zpětného pohledu. To, že prosadila své opatření ve spolupráci s opozicí, znamená, že měla její politická rozhodnutí podstatně větší mandát než pouhých 101 voličů.

I předchozí vláda se ovšem před voliči zdiskreditovala, například dlouholetým lhaním o vyjednávání o americké radarové základně, kterou vůbec neměla v programu a nezeptala se voličů, zda si stavbu základny přejí.

Argumentuji - a není to zrovna radikálně nová myšlenka, spíš je banální - že když jednají razantně slabé vlády bez demokratického mandátu, vážně tím poškozují demokracii, protože to vede k deziluzi u voličstva. V deziluzi byla značná část českých voličů už za vlády sociálních demokratů, nynějšími razantními reformami vlády, v jejímž čele stojí ODS, se deziluze jen prohlubuje. Není divu, že jsem včera viděl v Praze lidi, kteří cinkali klíči - a dávali najevo, že byli zase ochotni vyjít na náměstí.

Vláda musí vždycky usilovat o konsensus. Je zástupcem i těch voličů, kteří pro ni nehlasovali. Může prosazovat jen taková opatření, úměrně tomu, jakou má v zemi a v parlamentě sílu. Pokud chtěla ODS zavést radikální reformy, měla si svou reformu nechat schválit v předčasných volbách.

Co je na tomto argumentu tak "levicového" a "šokujícího"? :)