Nicméně Michal Rusek ve svém rozhovoru s výkonnou ředitelkou TI Adrianou Krnáčovou položil i otázku, kolik peněz konkrétně "mizí" z českých veřejných rozpočtů - a dostalo se mu konkrétní odpovědi: v roce 2004 to údajně bylo přes 32 miliard korun. Krnáčová se odvolala na výzkum, který Transparency International zveřejnila 28. června a kterému se dostalo širokého mediálního ohlasu. Zdálo by se tedy, že tvrzení TI jsou velmi dobře fakticky podložena a argumentovat proti nim subjektivním charakterem CPI nedává dobrý smysl. Ale to vše si můžeme myslet jen do chvíle, než se do studie  Odhad neefektivně vynaložených veřejných zdrojů ve veřejných zakázkách v České republice v roce 2004 podrobněji začteme. K výslednému číslu 32,4 mld. korun totiž autoři výzkumu došli dosti zvláštním způsobem. Zásadním problémem je především použití ukazatele nazvaného "průměrná míra neefektivity při nakládání s veřejnými prostředky".

Tento ukazatel byl zkonstruován následovně: z dvanácti výročních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z let 1993-2004 výzkumníci vzali podíl zjištěných nedostatků v procentech a spočítali z něj aritmetický průměr 14,7% neefektivně vynaložených prostředků z centrálních veřejných rozpočtů. Hodnoty, z nichž byl tento průměr spočítán, se ovšem rok od roku významně lišily: v roce 1993 NKÚ zjistil neefektivitu v 2,04 procentech zkoumaných případů, v roce 1997 - stále ještě za Klausovy vlády - to však bylo 30, 62%. V roce 1998 5,35%, ale již za rok 43,85%. Poslední zjištěná hodnota činila 7,85%.

Nejvyšší hodnota zjištěná NKÚ (43,85%) je tedy takřka 22x vyšší než hodnota nejnižší (2,04%). Jaký má tedy smysl uvádět průměr vypočtený z takto heterogenního souboru? Cum grano salis asi takový, jako když sečteme obžeru, který spořádal na posezení dva krocany, a hladovějícího, načež řekneme, že "v průměru" každý z nich zkonzumoval jeden kus drůbeže.

Tím však obtíže nekončí. Studie TI vzala takto vypočtený průměr za bernou minci, vynásobila jej celkovou výší prostředků z veřejných rozpočtů vydaných v roce 2004 na centrální úrovni (118,3 mld.) a dospěla k přesnému číslu 17,411 mld. vloni neefektivně vynaložených korun. (Pozornosti čtenáře doporučuji zejména výsledný počet desetinných míst ;-) )

NKÚ se řídí Plánem kontrolní činnosti, který rok od roku zahrnuje jiné subjekty nakládající s veřejnými prostředky. V roce 2004 kontroloval úřad například Program revitalizace říčních systémů nebo nákup letecké techniky pro Armádu ČR. NKÚ v roce 2004 zkontroloval veřejné zakázky v hodnotě 726,709 mil. Kč z celkového objemu již zmíněných 118,3 mld. Kč vydaných z centrálních rozpočtů, tj. 0,061429% všech zakázek. Zobecňovat z takto malého vzorku na základní soubor je skutečně odvaha hodná obdivu, zvláště uvážíme-li, že smyslem existence NKÚ není provádět reprezentativní šetření centrálních rozpočtů, ale v podstatě namátkovou kontrolu, která může být (v souladu s plánem) provedena v kterémkoliv centrálně financovaném subjektu. 

Výpočet odhadu ztrát z obecních rozpočtů byl ve studii Odhad neefektivně vynaložených veřejných zdrojů ve veřejných zakázkách v České republice v roce 2004 proveden na základě studie Ministerstva financí ČR a údaj 15 mld. korun lze tedy považovat za mnohem oprávněnější zobecnění než v předchozím případě - ovšem s tou výhradou, že zdrojové údaje nepokrývají obce v extrémních podmínkách. Souhrnný údaj 32,4 mld. korun prý neefektivně vynaložených z veřejných rozpočtů v roce 2004 vznikl součtem odhadů ztrát na centrální a obecní úrovni.

Suma sumárum: TI si nechala zpracovat studii, která na základě neúplných a zčásti nereprezentativních dat došla k číslu uváděnému nakonec s přesností na jedno desetinné místo. Tato studie byla publikována 28. června a sotva lze tvrdit, že se její zveřejnění nepromítlo do vnímání korupce zjišťovaného CPI.  

Rozhodně ovšem netvrdím ani to, že míra korupce v České republice je ve skutečnosti mizivá nebo že nejde o velice závažný problém. Jde mi na tomto místě jen o sondu do metod, jakými česká Transparency International hodlá dosáhnout svého dlouhodobého cíle: stát se de facto poradenskou organizací poskytující školení státním úředníkům - pochopitelně za patřičný honorář z veřejných rozpočtů. Na této cestě se TI usilovně snaží odlišit od všech ostatních "neprofesionálních" neziskových organizací a sebe samu naopak představit jako superpřijatelného partnera centrálních úřadů i sponzorů. Jak se zdá, premiér Paroubek záměr TI přijal za svůj a doufá, že kritika vlády ze strany TI nyní zeslábne.