Nejdůležitější příčinou je čas. Většina nás žen nemá času nazbyt, naopak se nám ho stále nedostává. Paní Sedláková se to snažila stručně vysvětlit : "Příčina je jasná: dotazníky se nezdržuji a rovnou si vybírám články, které mne zajímají, neboť jsem matka i zaměstnaná žena v "produktivním věku", která se pokouší zároveň zvládat i jiné, mimopracovní nevýdělečné aktivity."

Její příspěvek jsem pochopila také jako omluvu za to, že se z nedostatku času dotazníkem nezabývala, a až dodatečně si jeho důležitost uvědomila, přestože jí význam dotazníku uniká. Ve statistice nefiguruje daleko více čtenářů i čtenářek, neboť i já svému okolí pouze referuji nebo přinesu vytištěný článek, který opravdu každého zajímá a o kterém vím, že mu budou čtenáři a čtenářky rozumět. Ani já z nedostatku času nečtu všechno a především jen zcela výjimečně si přečtu článek dlouhý. Nedostatek času zřejmě nebude problém pouze žen, při bližším pohledu na rozbor čtenářské obce BL se týká i mužů.

Podíváme-li se na skladbu čtenářů z pohledu množství volného času, zjistíme, že nejvíce času na čtení a filozofování mají mladí muži a starší generace (čtyřicátníků je méně), lidé vzdělaní (potřebují méně času na pochopení článků a na doplnění informací, které neznají), lidé bohatí (nemusejí si z nedostatku peněz každodenně zajišťovat zboží a služby vlastní produkcí), lidé z velkých měst, kteří nemají zahrádky a nemusejí ztrácet čas dojížděním za důležitými životními povinnostmi.

Britské listy jsou především listy intelektuální a jako takové je čteme, protože tištěná periodika přílišnou inteligencí neoplývají. Britské listy se nedají "přelétnout" jako běžné noviny. Britské listy si píší především čtenáři sami a někdy je opravdu těžké pochopit chod myšlenek a logiku některých autorů. To není kritika, Britské listy jsou jednou z mála možností, kde se soustřeďují svobodné názory lidí různého vzdělání a zaměstnání i životního stylu. Britské listy jsou listy internetové a nedají se číst v autobuse nebo ve vlaku ani v čekárně u doktora jako tisk na papíře. To všechno je třeba vzít v úvahu.

Opravdu mne mrzí názory některých lidí, že ženy se zajímají pouze o vaření a módu. Není to pravda, takové předsudky mne od vzdělaných lidí vždycky překvapí. Vím o mužích, kteří si kupují "ženské" časopisy, zvláště kulinářské, o mužích navštěvujících kadeřnictví a kosmetiku a sledujících nejnovější módní trendy. Jistěže, ženy se o módu zajímají více, neboť na sebe více dbají, chtějí se líbit, ale i zaměstnavatelé od nich vyžadují více nežli běžný svetr a staré sako. Nikomu by se nelíbilo, kdyby ho v obchodě či na úřadě obsluhovala žena neupravená, ale u mužů často stačí, že jsou čistí a oholení (někdy ani to ne). Vysoká vzhledová úroveň u mužů ještě stále není běžnou záležitostí naší země.

I to je jeden z důvodů, tedy kromě rodinných povinností, proč mají muži více času na čtení, přemýšlení a psaní. Běžný obrázek našich rodin -- muž si čte noviny nebo sleduje televizi zatímco žena vaří, uklízí, žehlí, kontroluje dětem úkoly a přípravu do školy a ukládá je ke spaní. Očekává se od ní, že po tom všem bude milá a čilá a každé ráno upravená. Žádná změna témat na BL to nezmění. Nebo dokážete mužům vysvětlit, že dnes budou bez večeře, protože si žena chce přečíst rozsáhlý článek na BL ? Nebo "nedejpánbůh", že dnes bude v noci muž spát sám, protože žena bude do tří do rána psát článek do BL ? Já si myslím, že se vám to v Čechách ještě dlouho dařit nebude.

Také já -- žena, která žije sama, jsem si musela "dát" tříměsíční přestávku od BL (dotazník jsem ale poslala hned první den), protože je daňové období. Jen sem tam při snídani nebo při večeři mám čas si něco krátkého a zajímavého přečíst. I z tohoto důvodu mně uteklo spoustu článků o radarech, které mě opravdu zajímaly, ale bohužel, den má 24 hodin i od ledna do března, a ani já nejsem robot na klíček. Otázka radarů a referenda o nich některé ženy zajímá, ale na podrobné studium má čas jenom málokterá z nich. Na druhou stranu znám dost mužů, které toto téma vůbec nezajímá. Raději by si přečetli něco o fotbale nebo o nových sekačkách na trávu a nejsou to jenom muži nevzdělaní.

Pak je tu ještě jeden důvod. Britské listy občas vypadají jako typický "klučičí píseček". Kdybych ze své politické praxe nebyla na podobné jednání od mužů zvyklá, asi bych BL brzy přestala číst. Mám nyní na mysli například svůj článek o babičkách a pánské sexistické reakce na něj. My jsme se na našem babinci pobavily, ale dovedeme-li problém do společenských důsledků, musíme se pozastavit nad tím, proč naši muži tak ochotně džentlmensky podrží kabát či dveře dámě a pak se nedokáží vyrovnat s jejími svobodnými názory na život. Neustále nás i na stránkách BL nenápadně přesvědčujete o tom, že bychom se měly, my ženy, držet spíše vařečky nežli pera. Vám to tak nepřijde a možná se nyní někteří cítí uraženi. Ale jinak to vypadá z naší strany -- tedy ze strany příjemkyň mužských názorů. Britské listy jsou sice na vysoké intelektuální úrovni filosofické a odborné, ale genderovskou úroveň již tak vysokou nemají. Není to tedy o tématech, ale o stylu některých článků.

Pokud se nyní pan Čulík podivuje (a já mu to nezazlívám, na neznalost čehokoliv má každý právo), je to možná o neznalosti některých společenských nenápadných jemností. Pokusím se to vysvětlit na dvou příkladech.

Například oslovením "Vážená paní" se dnes už ženě v Čechách nedává najevo úcta k ní (tedy kromě úředních a společenských písemných formalit nebo společenských akcí), ale spíše neúcta. Slušně se tím říká : "Hele, možná, že si myslíš, jak seš chytrá, ale já stejně vím, že seš jenom slepice." Když nějaký muž začne svůj proslov slovy : "Vážená dámo,..." nebo dokonce "Madam,..." , vím, že bude následovat vysvětlení o tom, jak jsem nechápavá a hloupá.

Mnohé české ženy jsou na tato oslovení již alergické asi jako Američanky, když jim muž dává najevo jejich ženskou fyzickou nedostatečnost tím, že jim džentlmensky podrží dveře nebo chce pomoci s kufrem, aniž by se jich předem zeptal, jestli mu žena dovolí být džentlmenem a jestli o jeho pomoc vůbec stojí. Muž se před ženou chce ukázat jako charakterní člověk, ale její názor na život ho nezajímá, přestože se neustále mluví o svobodných právech každého člověka. Tedy i žen. Některé o džentlmenství hodně stojí a očekávají ho, ale jiné o to nestojí a mají na to svobodné právo. Muži se pak cítí dotčeni, že se nemohou předvést. Ale není to vina žen, že si muži nevědí rady.

Vy muži nám tím neustále říkáte, jak si uvědomujete genderovskou nerovnost a že se bez vás mužů nemůžeme obejít. To, co bylo v předminulém stolení džentlmenské pro mladou dámu, je dnes vhodné pro nemocného, starého či jinak hendikepovaného člověka obou pohlaví. Je to velký společenský rozdíl vnímání světa, kterému se stále muži v Čechách brání a tak napadají a urážejí feministky, které pouze hájí svá svobodná práva.

A právě na Britských listech je tato problematika více vidět, neboť se zde stále mluví o svobodě člověka, ale myslí se tím pouze svoboda občanská ve smyslu politiky. Až jednou čeští muži pochopí, že i žena má svobodné právo se rozhodnout, zda chce nebo nechce přijmout džentlmenské gesto, a že je slušností každého muže se nejdříve optat, zda o pomoc žena vůbec stojí, pak se možná změní i styl článků na BL a ženy je budou více číst. Uvědomí si, že o jejich názory někdo stojí, že si jejich pohledu na život někdo váží, že jejich slova nezapadnou a nebudou zdrojem posměchu. Budou mít pocit, že BL jsou také pro ně.

A pak už je úplně jedno, o čem články jsou. Pak i každá žena bude mít pocit, že dotazníkem může přispět k něčemu dobrému, protože ještě dnes to mnohou ženu ani nenapadne. Je zvyklá na to, že její názor není důležitý a málokoho zajímá. To je ještě běžná mentalita české společnosti, která se od té západní liší. V tomto ohledu má pan Čulík správné tušení o problému čtenářské obce BL. Myslím si, že my ženy bychom chtěli na stránkách BL především vidět více úcty k našim svobodným myšlenkám a méně "chlapácké" arogance.