Zdroj: ZDE

Domnívám se, že o vedoucí roli jsme toho v minulých letech slyšeli dost, podotýká František Procházka.

Už dlouho jsem se takhle nezasmál, konstatuje Jakub Žytek.

Ve středečních Lidových noviných dostala redaktorka Radka Kvačková místo na titulní straně, aby se ve svém komentáři vyjádřila k případu Karla Bicana, pražského biskupa z Československé církve husitské, který se pokusil přimět k pohlavnímu styku muže, jemuž pomáhal po propuštění z vězení navrátit se do společnosti.

Veřejnost a politiky rozrušilo v nedávné době vyjádření ruského generála, že uvažují o zaměření svých raket na tuto radarovou základnu. Podívejme se na toto prohlášení z druhé strany. Můžeme snad označit za pravdivý následující předpoklad? "Pokud ruský generál nevydá veřejné prohlášení o možném zaměření svých raket na tuto základnu, nebudou tyto rakety na základnu zaměřeny." Bylo by asi bláhové si něco takového vůbec myslet. Podle dostupných informací, však Rusko není destabilizujícím faktorem současného světa. Problémem ale je, že výše uvedený předpoklad vytváří všeobecnou otázku, píše Martin Bečán.

Amnesty International pořádá v sobotu 10.3. od 18:00 demonstraci za dodržování lidských práv v Tibetu před Velvyslanectvím Čínské republiky v ČR, Pelléova 18, Praha 6. Podrobnosti ZDE

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí za ODS, si s letošním jarním úklidem pospíšil. Jako dobrý odeesák chce vyházet ze svého resortu sociální dávky, které ČSSD teprve od ledna zavedla.

Ještě velice dobře si pamatuji, jak po celou dobu loňského vládí-bezvládí ODS v boji o voliče slibovala, že na zvýšený rodičovský příspěvek a porodné nesáhne.

Jen co se ale Nečasova zadnice pevněji zabořila do ministerského křesla, začal jednat v duchu pravicové tradice a na sliby zapomněl. Už v dubnu chce předložit vládě návrh změny vyplácení obou zmiňovaných dávek. Již od září by nový zákon mohl platit. ODS tak vráží podpásovku nejenom svým voličům.

Obsáhlý článek Václava Chyského o moderním národu a o rozstříhaném koberci výborně zapadá do módního názorového rámce, který se navíc vyhovuje konextu přednášky, z níž předložený text vychází. Ostatně tomu napovídá i soupis literatury, v němž se nacházejí převážně díla vůči kategorii národa negativně přednaladěná. Nemám tolik času, abych mohl s článkem polemizovat v celistvosti, pouze bych zde rád zproblematizoval některá tvrzení a upozornil na opomenutí (ať už záměrná či náhodná). Nemůžu a ani nechci zde nahrazovat povolanější odborníky v roli kritiků v současnosti převládajícího názoru historiků na povahu moderních národů a na národnost jakou takovou vůbec. Neotřelým, poučeným, a přitom srozumitelným způsobem to dělá např. prof. A. Stich v dobře dostupné knize Jazykověda -- věc veřejná. Budu tedy mluvit coby laik, jehož jedinou kvalifikací je upřímný zájem o dějiny a o starší českou literaturu.

V článku "Před rekodifikací trestního řádu I" (Britské listy 7. 3. 2007) poukazuje Zdeněk Jemelík na zastaralost českého trestního práva. Zmiňuje např. neúnosný stav vládnoucí v přípravném řízení, nad jehož zákonností vykonává dozor státní zástupce. S autorem lze souhlasit v tom, že přípravné řízení, tedy vlastní vyšetřování by od počátku mělo probíhat pod dohledem soudu. V závěru článku autor napadá stávající právní úpravu zastupování obhájci v trestním řízení, kde může obhajovat pouze advokát, přičemž argumentuje tím, že monopol a jím vyvolaný nedostatek konkurence vede mnohdy ke snížení úrovně služby (tedy obhajoby). Podle autora by poučený laik nedostatek právnického vzdělání vyvážil starostlivostí a větším pracovním nasazením. Jako advokát nechci v žádném případě autora za jeho názor "ukamenovat", což autor od advokátů a státních zástupců -- jak sám na konci svého textu uvádí -- tak trochu očekává. Přesto se k některým naznačeným problémům pokusím v krátkosti a bez přílišné právní terminologie vyjádřit.

Jsem neobyčejně šťastný, že přestože neustále slyšíme o nedostatku financí na téměř cokoli, podařilo se vyškrábnout pár, (asi 26,5) miliónů na uspořádání architektonické soutěže na projekt nové budovy Národní knihovny, píše Václav Bartoš.

Zaujalo mne prohlášení pan Špačka, bývalého tiskového mluvčího našeho bývalého prezidenta a rovněž bývalého disidenta Václava Havla. Prohlášení vesměs jednoduché, až prostomyslné -- jsem slušně vychován, podporuji americkou základnu na našem území. Ve stručnosti řečeno, Spojené státy jsou našimi přáteli a pokud nás přítel o něco požádá, je slušností mu vyhovět, píše Marian Štěpánek.

Rád bych pana Špačka požádal o vysvětlení jeho postoje; abych věc přenesl do obecně pochopitelné roviny (tzn. do roviny argumentace páně Špačkovy), pokusím se obě strany personifikovat. Říkejme tedy Spojeným státům pan Novák a České republice pan Čech. Představme si je jako sousedy, kde se předmětem jednání nestává radar (k čemu by panu Novákovi také byl, že?) ale dejme tomu žumpa. Řekněme, že se panu Novákovi zdá jeho stávající žumpa malá; musí se často vyvážet a po letech navíc i nepříjemně páchne. Podlehne naléhání své rodiny a rozhodne se pro vybudování žumpy nové, větší. Rozvine se tedy následující, nám všem v lecčems povědomý příběh:

Vládní strany CDU, CSU a SPD chtějí požádat německou federální vládu, aby udělala něco proti diskriminaci žen, které dostávají v Německu za stejnou práci podle nového dokumentu CDU v průměru o 26 procent nižší platy než muži.

Velkorysí a spravedliví byli naši muži, a to nejen politikové, ale hlavně ti, který těžce nesli svou odpovědnost v pracovním světě a v odborech. Ti věděli už dlouho, že ženy jsou také lidé, že by měli být rovnoprávné a alespoň dostávat stejnou odměnu za stejnou práci. Ale dohromady dělají všichni dost málo nebo vlastně nedělají celkem nic pro to, aby bylo rovnoprávnosti v zaměstnání opravdu docíleno.

Oficiální zpravodaj amerického velvyslanectví v Praze:

Velvyslanec Richard Graber se v únoru sešel v Praze a v Příbrami se starosty obcí z okolí vojenského újezdu Brdy. Otevřel tak dialog o radarovém zařízení protiraketové obrany, o jehož umístění v oblasti se jedná. Velvyslanec uvedl upřesňující informace o typu uvažovaného radaru a o jeho vlivu na životní prostředí a zdraví obyvatel. Během diskuze Graber starostům přislíbil, že jejich obavy se budou řešit. "Jsme teprve na začátku," řekl a dodal, že do regionu přijede na výlet se svou rodinou.

Starostové se také zajímali o to, jaké konkrétní investice výstavba radaru samosprávám přinese. "Požádal jsem pana velvyslance, aby ho příště doprovázeli také experti, kteří by odpovídali na odborné dotazy," řekl starosta Příbrami Josef Řihák novinářům. Velvyslanec Graber nabídl starostům návštěvu americké základny v Německu, aby se přesvědčili, jak fungují obdobná vojenská zařízení a jak jsou začleněna do místního společenství. Představitele samosprávy ujistil, že pokud bude tento projekt realizován, bude spadat pod českou jurisdikci. Konkrétní detaily projektu budou předmětem jednání českých a amerických expertů a budou se týkat omezení vstupu a dopadů vlivu radarového zařízení na životní prostředí, zdraví a bezpečnost obyvatel. Konkrétní bezpečnostní opatření uvnitř vojenského prostoru bude nadále určovat česká armáda. Velvyslanec Graber také zdůraznil, že radar je klíčovým prvkem protiraketové obrany v Evropě a nebude chránit pouze Českou republiku a USA, ale také většinu Evropy. Jestliže se projekt protiraketové obrany uskuteční, radarová stanice by mohla začít fungovat v roce 2011.

Zdroj ZDE

Pozn. red. Bude česká armáda rozhodovat o tom, jak bude radar používán?

Již v únoru nám přezimující hlodavec svišť o svém svátku Groundhog Day předpověděl, zdali přijde jaro brzy nebo si na ně počkáme a počasí na 1. března nám říká, jak bude vypadat na konci měsíce. Přichází-li březen jako beránek, odejde jako lev a naopak. Březen tedy znamená příchod jara, vždycky kolem 21. dne. O několik dní dříve oslavíme sv. Patricka záplavou zelené barvy nejen v restauracích nýbrž i na pracovištích a v časopisech. Ale nesmíme zapomenout na 8. března, protože Mezinárodní den žen (MDŽ) slaví mnohem více lidí než Groundhog Day (2. února) i svátek sv. Patricka (17. března) a to i přes to, že je ještě v plném proudu hokejová sezóna.

Na dveřích některých veřejných zařízení se stále objevuje absurdní nálepka s černým kočárkem přeškrtnutým rudou, zakazující čárou. Kočárkům vstup zakázán, hlásá tato nálepka. Ti, kdo ji na dveře umístili, byli jistě vedeni praktickými důvody, ale dokážete si představit, že by na dveřích téhož zařízení zářila obdobná nálepka s přeškrtnutým invalidním vozíkem: Vozíčkům vstup zakázán? Nechutné, viďte?

Zřejmě každý sebekritický historik a historička, zvláště pak ti, kteří se zabývají dějinami 19. a 20.století, by tento páně Peňásův výrok ochotně podepsali. Soudobé dějiny jsou plné příkladů, kdy výuka dějepisu více či méně vědomě sloužila k modelování poslušných občanů ochotných nadšeně padnout a hlavně zabíjet za vlast (za Boha, za národ, za třídu), když k tomu dají elity povel. Když pracujete v oboru, je dobré si uvědomit, že zacházíte s výbušninou...

V Britských listech se v jednom dni objevily dva podnětné články z oblasti historie, skvělý projev na téma národ a nacionalismus pana Chyského a zajímavá polemika pana Šlechty, která, ač podle mého názoru nešťastným, přesto však podnětným způsobem poukazuje na klíčové problémy "vytváření" a výuky dějin.

(Na internetu nalezl Uwe Ladwig.)

V přepisu nedělních Otázek Václava Moravce, který provedla společnost Newton-IT a zveřejnily Britské listy, chybí jedna poměrně důležitá část pořadu. Jedná se o posledních 12 minut z první části vysílané na ČT1. Tato část je zcela vynechána a přepis pokračuje až druhou polovinou, vysílanou jen na ČT24, ačkoli v těchto 12 minutách rozhodně zazněly argumenty a názory, které by se neměly ztratit na úkor těch zbývajících. Vynechaná pasáž začíná v čase 55:50 po začátku pořadu.

Co tedy v přepisu chybí ?

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil vyhlásil náročný legislativní program. Významný je jeho záměr předložit sněmovně nový trestní řád. Úmysl je to jistě bohulibý, protože v současnosti se naše trestní řízení podřizuje zákonu z r. 1961, novelami různě poflikovanému. Jím bylo kodifikováno přizpůsobení našeho trestního řízení sovětským zvyklostem, zahájené v 50. letech minulého století. Až do té doby se naše trestní právo vyvíjelo v kontextu evropského právního vývoje a zachovávalo si spojení se svými kořeny, které vězely až v minulosti rakousko-uherského právního řádu. Současná zamýšlená rekodifikace je tedy velkou výzvou, abychom se vrátili k principům trestního řízení demokratického právního státu, které ctí "staré země" EU i země anglosaského práva.

Milý pane Ladwigu, s radostí odpovídám na dotaz, který obsahují poslední řádky vašeho článku "Marxisté všech zemí, nemýlíte se"?

Svou odpověď začnu dvěma příběhy. Jsem novinář a editor knih a v letech 2004 -- 2005 jsem měl možnost zúčastnit se a spoluvést kolem padesáti rozhovorů v pořadu dr. Milana Hanuše Pamětníci pro Český rozhlas 6. Mnohé z nich byly vedeny s lidmi, kteří byli v letech 1968 -- 1969 členy odborných týmů, jež byly zřízeny jako odborné zázemí pokusu o reformu tehdejšího stavu československého hospodářství, politiky a ideologie.

Patřil mezi ně i docent Jiří Hermach, který ve filosoficko-politologickém týmu Radovana Richty vedl práci na výstupním textu, jež měl určit podklad k ideovému směřování naší budoucí státní politiky.

Od humanity přes národnost k bestialitě (Franz Grillparzer, 1791 -- 1872 )

8. květen 1945 nesmíme oddělovat od 30. ledna 1933. Kdo však před minulostí zavírá oči, stane se slepým vůči přítomnosti (Richard von Weizsäcker 8. května 1985 při příležitosti 40. výročí konce 2. světové války)

To, co humánní civilizovaný národ odlišuje od barbarského, není jeho nevina, nýbrž zacházení se stinnými stránkami a problematickými aspekty historie (Erazim Kohák, český exilový filozof)

(Předneseno při příležitosti setkání Ackermann--Gemeinde 15. -- 16. listopadu 2003 v Oesede, Georgsmarienhütte u Osnabrücku, pro publikaci rozšířeno).

Vazene dámy a pánové,

děkuji vám za příležitost, že se dnes mohu spolu s vámi zamyslet nad neblahou doktrínou etnických čistek. Výslovně bych rád zdůraznil, že se mezi členy Ackermann-Gemeinde cítím jako mezi krajany. Byli jsme krajany v Čechách a na Moravě, ale tato skutečnost byla vlivem nacionalistické ideologie obou stran za posledních 150 letech stále více a více potlačována. Mnozí z nás odhalují teprve se zpožděním, když již nežijeme ve společné vlasti, jaké společné kulturní kořeny nás staletým soužitím spojují.

Uprostřed žhavých debat, které se v posledních dnech rozpoutaly na Britských listech, si dovoluji nabídnout malou esej na zcela nezávažné téma: bramborová placka. Placka budiž zároveň odrazovým můstkem a konečným cílem tohoto článku.

Bramborová placka (tortilla de patatas) je vedle středomořské paelly emblematickým pokrmem španělské kuchyně. Toto jídlo zhotovené z brambor, vajíček a oleje je důkazem toho, že co je "chudé" a prosté, může být zároveň lahůdkou pro gurmety i pro gurmány. Možná si říkáte, že Britské listy nejsou tzv.ženský časopis (i když pevně doufám, že jsou deníkem pro ženy i muže), a připadá Vám nemístné, že tu mluvím o bramborách. Hovořím-li totiž o bramborách, mluvím o novému španělskému národnímu sportu, který zdatně soupeří s fotbalem - a to je gastronomie. Kuchařské umění je jedním z nejrozšířenějších koníčků v současném Španělsku, čemuž také odpovídá jeho přítomnost ve všech typech sdělovacích prostředků.

Spojené státy prezentují tento evropský prvek Americké PRO jako prvek, který před možným raketovým útokem "darebáckých států", (rozuměj Íránu, Sev. Koreje apod.),nebo teroristů z Al-Kajdy, ochrání i Evropu, nikoliv však jako součást protiraketové obrany Evropy.

NATO uvažuje o protiraketové obraně, ale úvahy o ní jsou v počátcích, zatím co americká PRO je do značné míry vybudována.

Rusko zaujímá k možnému vybudování jednoho z prvků Americké PRO v Evropě negativní stanovisko jednak proto, že se tento systém přibližuje k území RF a doplní globální přehled o činnosti na evropské části RF a také v ní vidí možný nový začátek stupňování zbrojení ve světě. (Prezident Putin v Mnichově.)

Vážený pane Moravče,

rád bych krátce zareagoval na Váš dopis Janu Čulíkovi. Souhlasím s Vámi v několika bodech vaší polemiky (napr. nevhodný, emocionální způsob argumentace Jana Čulíka, etc.), ale hlavním důvodem tohoto dopisu je informace, kterou jste zveřejnil v předposlední větě Vaší polemiky. Pro jistotu ji zopakuji:

"A protože pořad OVM děláme na koleně s malým redakčním zázemím, tak jsem již mírně unaven."

To, že hlavní diskusní pořad ČT je vyráběn na koleně s malým redakčním zázemím, je informace velmi závažná, píše čtenář Pavel Trtík. (Jeho dopis jsme zkrátili a mírně zredigovali, pozn. red.)

Co zůstane z Jean Baudrillarda po jeho smrti? Epigonové a kritici mohou tuto otázku, která je nešikovnou parafrází jeho vlastního myšlení, už konečně položit. Otázka, kterou se pochopitelně tu a tam někteří snažili položit již dříve - v reakci na provokativní tázání tohoto francouzského sociologa a filozofa -- , ztratila svůj smysl. On sám nepřikládal svému myšlení žádného smyslu, protože smysl se přece ze západního myšlení vytratil už dávno, že? Měli bychom tedy nad jeho včerejším skonem ve věku 77 let projevit, podobně jako někteří nenajatí vrazi, alespoň "účinnou lítost"?

Petr Suchý míní, že Britské listy jsou rekordně dezinformačním zdrojem ve věci uvažované americké protiraketové základny. Toto jeho hodnocení má hned několik problematických aspektů: Předně autor záměrně přehlíží, že právě Britské listy byly po několik let prakticky jediným informačním zdrojem k základně. Právě zde se měla česká veřejnost poprvé šanci dozvědět, co před ní politici od roku 2002 tajili - že se o protiraketové základně v ČR jedná. Skutečnost, že se do některých textů zde publikovaných vloudily nepřesnosti nebo omyly jsou ve srovnání s generálním selháním všech mainstreamových médií (a odborníků na bezpečnostní studia, kteří v médiích v zásadě mlčeli až do chvíle, kdy jiní zvedli téma doslova z prachu ulice - a nyní přicházejí slavně zvítězit...) by byla sama o sobě snadno omluvitelná záměrem redakce deklarovaným v záhlaví: Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. A o základnách se skutečně nemluvilo. (Tedy veřejně se nemluvilo - pouze v zákulisí s Američany.)

Hlavní dojem z argumentace akademika Suchého je přinejmenším lehce rozporuplný, tanečky kolem marginálií a silné mlžení u témat nejpodstatnějších. Následující text je reakcí na některé body z odpovědi pan Suchého, plus další poznámky a náměty.

Přečtením článku p. Suchého "Proč jsou Britské listy ve věci raketové základny rekordně dezinformačním zdrojem", uveřejněného ve Vašem periodiku dne 6.3.2007, jsem nabyl dojmu, že by skutečně bylo záhodno také se vyslovit k uvedené problematice.

Sdílím názor p. Suchého, že diskuse k problému umístění americké protiraketové základny na našem území není vedena správně. Podle mého názoru však jejím úskalím není ani tak nepřesnost, či zkreslování informací až po vyložené lhaní, čehož se v různé míře dopouštějí její všemožní exponenti počínaje z mně neznámého důvodu silně angažovaného ministra pro evropské záležitosti.

Na druhou stranu ve mně po přečtení článku neutichá pachuť čehosi známého, zažitého, či dosud pořádně nezažitého (ve smyslu nestráveného). Totiž něčeho, co bych si dovolil nazvat "mimoběžnou demagogií".

Taková mimoběžná demagogie se zakládá, dle mého soudu, na tom, že v určitých domněle klíčových bodech se autor opírá o faktické rozbory a připomínkování svých názorových oponentů, a v nestřežených prostorech prezentuje své postoje na úrovni faktů, čímž systematicky likviduje možnost diskuse.

Exprezident Havel nedávno ze svých úst vypustil perlu, když ve svatém zanícení pro americkou radarovou základnu na českém území vyzval politiky k jejímu schválení bez referenda, tedy za zády i proti vůli národa a lidu a tento postoj ještě stačil označit jako "odvážný" ( stále ještě okolo 60 % Čechů základnu jasně odmítá, pro je necelých 30%).

Být v dnešních geopolitických podmínkách věrným americkým poskokem si tedy podle českých politiků vyžaduje SKUTEČNOU ODVAHU?

Ve čtvrtek zveřejnila Česká televize zprávu o tom, že Policie začala vyšetřovat výroky komunistického vůdce Vojtěcha Filipa kvůli možnému porušení některého ze zákonů omezujících v naší zemi svobodu projevu.

V únoru roku 1948 se naše komunistická strana, oslabená desetiletími dogmatické existence ve stínu imperiálního "komunismu" sovětského i masovou genocidou za nacistické okupace, dostává k moci. Dostává se k moci ve státě, jehož občané se ve své většině s demokraticky prováděnými socialistickými změnami ztotožňují (!), jehož inteligence je převážně levicově orientovaná, a který již mnohé změny směrem k "socialističtějšímu" hospodářskému systému provedl.

V lednu 2007 přispělo celkem 120 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 331 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2007 částku 195 485.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.