Posouzení hrozby

Jedním z nepřehlédnutelných podtónů, které zde zazněly jsou údajné hrozby a rizika současnosti. Otázka ovšem zní, jestli také skutečně existují náležité předpoklady a komponenty pro podobné obavy. Tedy technologická schopnost, nemluvě o demonstrovaném záměru.

Nepřesvědčivě až žertovně působí, když Suchý nejdříve vyhlašuje boj manipulaci a dezinformacím, aby pak v rámci "strukturované odpovědi" přímo v jednom odstavci zkombinoval témata ohledně jedné třídy balistických íránských raket koncepčně severokorejského původu spolu s údajnou íránsko - severokorejskou jadernou spoluprací, nejsou spíš předmětem dnešních inspekcí areály budované dodavateli jako Rusko a Čína? A ještě zamotání se s vyjednáváním o mezinárodní kontrole severokorejského jaderného programu v 90. letech. Kde mimochodem Clinton Korejce ke stolu a inspekcím přiměl, narozdíl od následovníků, kteří situaci nechali několik let zbytečně eskalovat "osou zla" až po nedávno proběhlé jaderné testy, aby nakonec v mnohem horší pozici dnes zasedli zpět k jednáním.

Ale především, porušuje Írán se svým raketovým programem platné mezinárodní závazky? Pokud jde například o nešíření duální technologie podle signatářů-exportérů (MTCR), odpověď zní ne. Rozvíjení domácích schopností vlastním průmyslem, ať již s pomocí údajné mezinárodní spolupráce probíhající pod radarem MTCR dosažené s pomocí černého zbrojního trhu, se Írán soustřeďuje na legitimní kapacitu vlastní odstrašující síly v rámci regionu. Informace o ofenzivních balistických systémech pro globální nasazení jsou spekulativního charakteru a mimo možnosti íránského průmyslu.

Existuje vojenský jaderný program v Íránu? Podle vyjádření IAEA a el-Baradeje tomu opět tak není. A pokud se hovoří o hypotetickém horizontu deseti a více let -- ten pak platí pro každého aspiranta na členství v tomto klubu a je to více méně doba potřebná od bodu nula, čili opět totální spekulace.

A co záměr? Skutečná moc v islámské republice Írán je tvořena výborem kleriků, kteří opakovaně na téma zbraní hromadného ničení (WMD) vydávají "fatwu", včetně v tomto smyslu konkrétně zmíněných zbraní jaderných a chemických, také vzhledem k neblahé zkušenosti z irácko-íránské války. V Íránu proběhly inspekce podle dohod o chemických a bakteriologických zbraních (CWC/OPCW/BWC) s negativním závěrem. V případě politického zvratu nebo "politického oteplení" v této zemi je naopak prostor pro větší sekularizaci prostřednictvím nastupující mladší generace - radikální skupiny od kleriků dál směrem doprava jsou vlivem a počtem naprosto nevýznamné.

Často slýchávaný dodatečný argument, který snad naštěstí Suchý nepoužil, a to že na energetické zdroje bohatý Írán civilní jaderných program nepotřebuje, je zcela absurdní. Už jen protože ta samá neokonzervativní klika v čele s Cheneym a Rumsfeldem, prosazovala civilní nukleární program pro Íránce za vlády šáha v polovině let sedmdesátých horem dolem, s poukazem na nutnost diverzifikace energetické produkce vzhledem k demografii, ropným rezervám atd.

Celkově ze strany Íránu jde spíš o získání co nejvýhodnějších pozic k jednání, kde by dosáhli daleko více, než současnou izolací. Ale jak je dnes již známo, Američané do současnosti vážné nabídky Íránu k jednání soustavně odmítali.

Na podobné téma kontrastující logickou argumentaci, založenou na hlubších místních a historických souvislostech. Oproti ideologickému fantazírování stran současných a budoucích hrozeb Středního Východu a Asie, proběhla před pár dny fascinující širší diskuze s titulní otázkou o Iráku a to na půdě prestižního National Press Club ve Washington, DC. Za účasti zajímavých panelistů z oblasti armády a významných analytiků jako, Ted Galen Carpenter (CATO), Helle Dale (Heritage Foundation), Doug Macgregor (U.S. Army, Col. Ret.), Frank Gaffney (Center for Security Policy), Frank Anderson (CIA ret.), viz. odkaz na audio.

Detailních informací a zamyšlení je tam opravdu mnoho, v podstatě základní kontrast je veden mezi zástupci ideologů, kteří od stolu varují s poněkud otřepanou, fakticky ne příliš věrohodně podloženou argumentací před globálním "islamo-fašismem" a appeasementem západu. A na druhé straně praktiků s mnohem větší rozlišovací schopností pro složité často nesourodé vztahy uvnitř tohoto regionu, kde vidí například mnohem akutnější a reálnější nebezpečí v nestabilním jaderném státu jako Pákistán. O kterém je s jistotou známo, že opravdu podporuje v zahraničí i na svém území nejrůznější radikální buňky v masivním měřítku s potenciálem mnohem hlubší destabilizace.

Preempce v souvislosti s jaderným arsenálem

Suchý sice nejprve významně naznačil, ale už nedořekl v čem podle jeho výkladu spočívá tak závažný rozdíl v konceptech preventivní akce/války? A to v pojetí současné americké administrativy na pozadí jejího intelektuálního zázemí, viz. nejrůznější aspekty (včetně těch jaderných) preemptivní doktríny formulované v rámci PNAC v minulé dekádě či dříve, nejde jen o rok 2002.

Za prvé, síla Kongresu ve smyslu pojistky pro autorizaci vojenských zásahů byla nedávnou historickou praxí posledních dekád silně omezena. Exekutivě dnes stačí k vojenské akci pouze reaktivní mód. Tedy jako automatická odpověď na incident skutečný, domnělý, případně zcela prefabrikovaný. O čemž vypovídá nedávné šokující přiznání v prezentaci bývalého Národního bezpečnostního poradce Brzezinského v Kongresu, že v případě další eskalace v regionu (Iráku) je reálné se obávat i vytvořené provokace pro ospravedlnění odvetného útoku na Írán. Jediná pojistka v rámci dalších pilířů demokratického systému zůstává v oblasti rozpočtu, což jak se v praxi ukazuje v případě dvou pro válečných politických stran Kongresu nepadá tak docela na váhu.

Za druhé, v současné "politické kultuře" paralelních rozhodovacích struktur uvnitř U.S. ministerstva obrany, které si vyráběly záměrně vlastní a zcela nereálné zpravodajské informace pro akci v Iráku, včetně "důkazů" o WMD, existuje oprávněné nebezpečí a dnes i indicie, že se tak děje ve vztahu k zveličování nebezpečí Íránu. Skandály kolem vedoucích činitelů jako Rumsfelda, Wolfowitze, Feitha, Perleho, Wurmsera manipulujících a vytvářejících informace pro svoji agendu, svědectví Lt. Col.. Kwiatkowské (ret.) a další o těchto praktikách jsou dnes veřejně dostupné.

Za třetí, vládní dokumenty jako National Security Strategy of the United States of America (NSS), zřetelně ukazují především na změnu akcentu a orientace z tradiční doktríny odstrašení na preempci. V návaznosti na jaderné zbraně, další dokumenty jako U.S. Nuclear Posture Review (NPR), pracují s novým konceptem, kdy jsou nukleární zbraně zahrnuty do palety konvenčních útočných plánů. To je často diskutováno s vývojem nové kategorie jaderných zbraní pro útok na podzemní cíle. NPR hovoří dále na téma ABM, obnovení nukleární testů, jakožto posílení celého dotčeného sektoru, zařazení strategických zbraní pod další "kolonky" mimo kategorii definovanou jako operační, cca 2200 hlavic. Takže mnohem více strategických hlavic může být v různém stavu připravenosti rozmístěno po depozitech, to se týká samozřejmě i z druhé strany Ruska atd.

Jako celek je tento posun za preempci samozřejmě nekompatibilní s duchem charty OSN a systémem kolektivní bezpečnosti po druhé světové válce. Ano, systém který je z mnoha důvodů děravý, ale unilaterální kroky a hrozby světovou bezpečnost rozhodně nevylepší.

Za čtvrté, vyhrožování ze strany Spojených států o použití jaderných zbraní vůči signatářům NPT bez tohoto arsenálu (Írán, Libye, Sýrie) je porušením předchozích slibů z let 1978, 1995, 2002. A je zřejmě také jedním z důvodem pro vznik konceptu "osy zla" právě pro obejití těchto dříve daných záruk pod záminkou o údajném programu WMD.

Za páté, U.S. min. obrany Rumsfeld si skutečně zřejmě zadal vnitřní předběžnou vědeckou studii nasazení nukleární interceptorů do systému protiraketové obrany -- nejedná se o spekulaci autorů BL, jak podsouvá Suchý. Z hlediska dlouhodobějšího horizontu pro vývoj a dokončení tohoto systému bude tato možnost stále zůstávat v nějaké formě na stole.

Předpokládám, že byť jen tyto rychle načrtnuté otázky a souvislosti čtenáři přivítají jako legitimní půdu pro oprávněné obavy, ze které strany je vyvoláváno ve světě napětí. Možná se je podaří rozptýlit další diskuzí, ale už jen vstup pana Suchého do debaty se snahou ji předem zarámovat např. poukazy o imaginárních hrozbách nebo odkazem na Emanuela Moravce či Karla Čurdu jsou silně zavádějící a autora v tomto ohledu diskreditují.

Odkazy:

Michael D. Intriligator, UCLA, "RETHINKING U.S. NUCLEAR WEAPONS POLICY" ZDE

EP a Center for Defense Information na půdě National Press Club -- Panel: "Can Iraq be 'fixed'?" odkazy na panelisty: ZDE

(audio .mp3): ZDE

Brzezinski v Kongresu 2007 - PBS NewsHour (video): ZDE

Brzezinského Op-ed pro LA Times o Íránu (2006): ZDE

Interview s Karen Kwiatkowski (Lt. Col. USAF ret.): ZDE

Peter Suchý pro BL: ZDE