7. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 3. 2007

8. března je Mezinárodní den žen (MDŽ)

Již v únoru nám přezimující hlodavec svišť o svém svátku Groundhog Day předpověděl, zdali přijde jaro brzy nebo si na ně počkáme a počasí na 1. března nám říká, jak bude vypadat na konci měsíce. Přichází-li březen jako beránek, odejde jako lev a naopak. Březen tedy znamená příchod jara, vždycky kolem 21. dne. O několik dní dříve oslavíme sv. Patricka záplavou zelené barvy nejen v restauracích nýbrž i na pracovištích a v časopisech. Ale nesmíme zapomenout na 8. března, protože Mezinárodní den žen (MDŽ) slaví mnohem více lidí než Groundhog Day (2. února) i svátek sv. Patricka (17. března) a to i přes to, že je ještě v plném proudu hokejová sezóna.

Paní Janice Kennedyová, redaktorka novin The Ottawa Citizen, se kriticky zamyslela nad významem MDŽ. Pokud ten den neznamená jen to, že se sejdou v restauraci ženy na slavnostní večeři nebo muži objednají domů pro sebe a manželku pizzu, dá se diskutovat o širším významu tohoto svátku. Autorka ale nechtěla zůstat u dnešní obvyklé kritiky neokonzervativců, že "západní feministky" zradily své utlačované sestry v místech jako je Afganistán a Írán, protože taková kritika se snaží podkopávat všechny oprávněné zájmy západních feministek. Ve skutečnosti těmto feministkám leží osud jiných utlačovaných žen na srdci, což ale neznamená, že by se přestaly snažit rozbít skleněný strop, který utlačuje je samotné, odstranit bídu, která zde na Západě postihuje především ženy a bojovat proti neustálému omezování podpory, jež se dosud poskytuje ženám, které trpí nejrůznějšími neduhy zdejší společnosti.

Paní Kennedyová obrací svou pozornost na docela prostou otázku, kterou klade svým čtenářům: "Jsou podle vašeho názoru ženy rovnoprávné s muži? Jsou ženy stejně dobré jako muži?" Nejedná se o to, zdali jsou muži větší a silnější než ženy ani o to, že ženy mohou rodit děti kdežto muži nikoliv. Nejedná se ani o to, kdo dává přednost jakému sportu, ani rozdílům v psychologii obou pohlaví. Buď jsou ženy stejně dobré jako muži nebo nejsou. Podle toho, jak na tuto otázku odpovíme, ukazujeme, jak si představujeme, že obě pohlaví přispívají ke struktuře a funkci naší společnosti.

Čtenáře, kteří odpovídají na otázku záporně, patrně nijak netrápí skutečnost, že naše společnost, ve které s ženami žijí, považuje tyto ženy za občany druhého řádu. Čtenáři, kteří odpověděli, že "jistěže jsou ženy stejně dobré", jsou patrně rozhněváni nad skutečností, jak samozřejmě se podřadné postavení žen v naší společnosti přijímá. Uznáváme-li ženy za stejně dobré jako jsou muži, proč je dosud i v r. 2007 běžně - a to nejen v reklamě - považujeme za sexuální objekty čili "předměty"? Jsou-li ženy stejně dobré, proč přijímáme za normální nekonečné diskuse o tom, zdali jsou "přijatelné" na místa kněží? Římsko-katolická církev v tomto ohledu zaujímá extrémní stanovisko nápisem "ženám přístup zakázán" na svých branách, čímž ze služby Bohu vylučuje polovinu všech svých věřících. I v jiných církvích se popřává sluchu takovému zákazu, zejména u konzervativních členů anglikánské církve.

Je to neuvěřitelné, že Spojeným státům Ameriky trvalo až do r. 1954 než prohlásily rasovou segregaci za nezákonnou a než bylo zdiskreditováno heslo "odděleni a přece rovni". Nakonec ale segregace padla. Katolická církev a některé jiné konzervativní církve nazývají trvající diskriminaci žen za "posvátnou tradici". Jestliže jsou všeobecně ženy považovány za rovné mužům, proč se dosud stále připouští oprávněnost takové diskriminace?

Jsou-li ženy stejně dobré jako muži, proč jsou na snímcích všech správních rad ve velké převaze muži? Jsou obyčejně bílí a to středního věku, ale to je jiná otázka, která nesouvisí s MDŽ.

Jsou-li ženy stejně dobré jako muži, proč existuje jev zvaný "násilí proti ženám"? Jeho název vypadá absurdně a je skutečně ostudou naší civilizace. Přibývá ale mužů, kteří jej považují za nepřijatelnou fikci. Ve skutečnosti podle nich nic takového neexistuje. Proč se takovým mužům přiznává intelektuální nebo sociální důvěryhodnost?

Jsou-li ženy stejně dobré jako muži, proč mají vlády právo nedělat naprosto nic a v některých případech dokonce zvrátit vývoj společnosti, co se týká péče o malé děti a možností, aby se mohly vrátit do práce ty mladé matky, které se vrátit chtějí? Proč se dovoluje vládám, aby řešení takových problémů odsunuly na neurčito?

Pokud jste přesvědčeni, že muži jsou lepší částí naší společnosti, máte přiležitost rozhlédnout se kolem dokola a radovat se. Všechno, co uvidíte, potěší vaše srdce. Jsou-li ženy horší než muži, je jistě spravedlivé, aby nebyly demokraticky zastoupeny. Jistě jste spokojeni se skutečností, že v Kanadě nebyla nikdy zvolena žádná žena za ministerskou předsedkyni a ve Spojených státech Ameriky nebyla prezidentem žena (zatím pouze hodlá kandidovat paní Hillary Clintonová). V Kanadě představují ženy pouze 21% všech zvolených federálních poslanců - příliš málo ve srovnání se 30%, což se považuje za nejnižší hranici kritické hodnoty, která by mohla znamenat nějakou změnu.

Věříte-li v přirozenou nadřazenost mužů, nijak vás neovlivňuje skutečnost, že chudé jsou v této zemi především ženy. Za to jste ale patrně rozhněváni na obludu zvanou feminismus, která podle vás ubližuje mužům a kazí život těm, kteří jsou příčinou těžkostí v rodinách. Možná jste vybuchli zlostí, když jste slyšeli nebo četli o tom, že nová webová stránka ontárijské vlády ukazuje snímky mužů, kteří neplatí vyživovací příspěvky na své děti (tzv. deadbeat dads). Číslo 97%, jež vyjadřuje podíl mužů ze všech rodičů, kteří neplatí na své děti, vám patrně nic neříká.

Jestliže zastáváte názor, že ženy nejsou tak dobré jako muži, jistě vás zaplavuje obdivný pocit ke středověkým názorům, hlásaným dnešními neokonzervativními autory, kteří se věnují problémům manželství a zdůrazňují poslušnost manželek. Byl to sv. Pavel, kdo přikázal ženám, aby byly poslušné svých manželů, k čemuž byl patrně velice dobře kvalifikován jako neženatý muž. Je to pro vás jistě povzbuzující, když slyšíte nejnovější verzi tohoto zastaralého názoru.

Jestli jste tedy hledali něco, o čem byste mohli ve čtvrtek přemýšlet, až si buď vyjdete s manželkou na večeři do restaurace nebo si objednáte domů pizzu, v tomto článku byste našli inspiraci. Pamatujte ale, že buď věříme na to, že jsou dívky stejně dobré jako hoši nebo nevěříme. Hrát si se slovíčky a jednat jednou tak a podruhé jinak přestává být přijatelné. Před námi všemi je ještě spousta práce.

Jaké otázky by asi položila paní Kennedyová českým čtenářům? Možná by se ptala: "Ještě stále považujete Mezinárodní den žen za socialistický přežitek?" Snad by dodala, že není příliš pravděpodobné, aby byla v České republice vyřešena většina problémů, o nichž se zmínila a doporučila by, aby se i tamní čtenáři zamysleli nad svým vlastním vztahem ke svým ženám. Jak ale znám paní Kennedyovou z jejích článků, určitě by nenavrhovala, aby se čeští poslanci vystavovali nebezpečí tím, že by jezdili podporovat disidentky (jsou-li někde organizovány) v takových cizích zemích, kde žena nesmí jít po ulici jinak než v doprovodu manžela nebo bratra či jiného mužského příbuzného, v zemích, kde ženy nemohou ani pomyslet na to, že by studovaly na univerzitě a mohly se stát inženýrkami nebo lékařkami, nebo v zemích, kde sice smějí vystudovat lékařství a léčit ženy, ale nesmějí třeba řídit auta. A co teprve v mnoha zemích, například v Indii (kde sice ještě trvá kastovní systém a přece je považována za největší demokratický stát na světě), kde mladým ženám ba dokonce již nezletilým dívkám určují jejich manžele rodiče a kde se i vzdělané ženy zbavují přerušením těhotenství svých budoucích nebo později již žijících dcer. Jsou země, kde otec nebo bratr má za "povinnost" zabít dceru či sestru, která se protivila vůli rodičů a tuto "povinnost" vykonávají někteří muži i poté, co se přistěhují do zemí, jako je Kanada. Je tedy na světě ještě mnoho zemí, kde ani nelze položit otázku, zdali jsou tam považovány ženy za rovnoprávné mužům a tedy by ani nepřekvapilo, kdyby se tam "Mezinárodní den žen" neslavil.

                 
Obsah vydání       7. 3. 2007
7. 3. 2007 Šanci uvést do praxe komunu vidím jako reálnou za stovky let Tomáš  Koloc
7. 3. 2007 Proč nemají vaše Otázky pořádný rozpočet?
7. 3. 2007 Lehkovážný článek o bramborové placce a láhvi dobrého vína Darina  Martykánová
7. 3. 2007 Pojedu do Příbrami s rodinou na výlet
7. 3. 2007 Miminko není vetřelec Darina  Martykánová
7. 3. 2007 8. března je Mezinárodní den žen (MDŽ) Miloš  Kaláb
7. 3. 2007 Před rekodifikací trestního řádu I. Zdeněk  Jemelík
7. 3. 2007 Dějepis je smrtelně nebezpečná věc Darina  Martykánová
7. 3. 2007 Doktrína etnických čistek -- usilování o národnostně homogenní státy Václav  Chyský
7. 3. 2007 Informace pro psy
7. 3. 2007 Jean Baudrillard: Intelektuální tanečník na troskách vyprázdněné civilizace Josef  Brož
7. 3. 2007 Pokus o jiný rámec diskuse o raketách Jakub  Wolf
6. 3. 2007 Kdo to tu dezinformuje? Karel  Dolejší
7. 3. 2007 Akademické tanečky: preemptivní akce, válka, nebo preemptivní agenda? Michal  Brož
6. 3. 2007 Proč jsou Britské listy ve věci raketové základny rekordně dezinformačním zdrojem Petr  Suchý
7. 3. 2007 "Nemám zlomenou páteř"
7. 3. 2007 Co se o tomto problému říká a ví v Čechách Pavel  Gavlas
7. 3. 2007 Bez názvu Zuzana  Vítková
7. 3. 2007 Kvalita médií stojí a padá zpětnou vazbou: Miloš  Dokulil
7. 3. 2007 Chyba v přepisu Otázek Václava Moravce Radek  Batelka
5. 3. 2007 Přepis Otázek Václava Moravce o radarové základně USA na území ČR
7. 3. 2007 Peňás: dějepis je smrtelně nebezpečná věc Ondřej  Šlechta
6. 3. 2007 BL jako dezinformační zdroj, aneb Proč se někteří vzdělaní lidé rádi sami zostudí a neužívají raději svobody vyjadřování? Uwe  Ladwig
6. 3. 2007 ČR se dostane do izolace
5. 3. 2007 Malá domů Jan  Sýkora
6. 3. 2007 Co všechno může ČR chtít za radar!
6. 3. 2007 Odvaha ke kolaboraci Luděk  Toman
6. 3. 2007 Trojí bída komunismu IV. -- vítězství, prohra a historické ponaučení českých komunistů Bohuslav  Binka
6. 3. 2007 Svoboda slova v ČR neexistuje Tomáš  Stýblo
6. 3. 2007 Tomáš Garrigue Masaryk a hledání smyslu českých dějin Pavel  Kopecký
6. 3. 2007 Odraz TGM v současné politice
6. 3. 2007 .... a karavana jde dál .... Pavel  Čámský
6. 3. 2007 Za "ideální" maturity? A za faktografická testovací síta i na nižších stupních? Miloš  Dokulil
6. 3. 2007 České soudnictví: Marnost nad marnost Milan  Kulhánek
5. 3. 2007 Havlův někdejší mluvčí: Jsem slušně vychovaný, proto jsem pro základnu
7. 3. 2007 Jde o maturity, nebo o CERMAT?
18. 2. 2007 Hospodaření OSBL za leden 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
7. 3. 2007 8. března je Mezinárodní den žen (MDŽ) Miloš  Kaláb
7. 3. 2007 Miminko není vetřelec Darina  Martykánová
2. 3. 2007 V práci mě diskriminují: Jsem žena   
26. 2. 2007 Rodinná politika, biskup augsburský a ženy jako stroje na plození dětí Uwe  Ladwig
8. 2. 2007 V lednu bylo v České republice vykázáno 89 násilných osob   
7. 2. 2007 Meze podbízivosti Darina  Martykánová
6. 2. 2007 Elita české žurnalistiky aneb na jakou milenku mi stačí peněženka Darina  Martykánová
6. 2. 2007 Gaussovy křivky spotřebitelských vábniček Štěpán  Kotrba
16. 1. 2007 Sterilizace Heleny Ferenčíkové   
29. 12. 2006 Muži lpějí na hierarchiích   
28. 12. 2006 Rovnost nebo opora Bohumír  Tichánek
23. 12. 2006 Násilí nejen na ženách Věra  Říhová
22. 12. 2006 Nesejmutelná odpovědnost za vlastní chování Jan  Potměšil
22. 12. 2006 O ženách a mužích   
22. 12. 2006 Malá příhoda o domácím násilí a fungování státní moci, kterou si všichni platíme Michal  Musil