Ty zkoušky a testy, které jen kontrolují, mají ten účinek, že upevňují status quo. Kontrolní testy nemohou obsahovat otevřené úlohy, ve kterých student projeví přemýšlení, úvahu, argumentaci, orientaci. To by bylo "subjektivní" a nebylo nebylo "průkazné", kontrola by nemohla mít své následky, obviněný by se odvolal!

V národě, kde se i mezi inteligenty s maturitou obecně myslí, že objektivnost je "správně" a že subjektivnost je "špatně", je neradno si troufat na státní testy ve školství.

Dokud i běžný absolvent střední školy nebude mít jasno, že mezi objektivitou a subjektivitou je ještě intersubjektivita - tedy informovaná shoda mnoha rozumných lidí o sporných otázkách, dotud je riskantní plošně testovat.

V českém školství se dosud práce s cíli vzdělávání považuje za "idealismus", systematické plánování se označuje i projevuje jako "slovíčkaření" a byrokracie. Testování proto bude jen a jen nástroj kontroly, a jako takový bude také zneužit jak úřady, tak tiskem nebo fámami.

Žebříčky škol podle úspěšnosti v testech nejsou to nejhorší. Nejhorší je, že se k nedomyšleným požadavkům a testům už teď učitelé snaží přizpůsobovat výuku. Vzdělávací programy i jejich chápání mezi učiteli je dosud v plenkách, ovládání moderních postupů výuky je na nočníčku, o koncepci vyučovacích předmětů pro nové tisíciletí jsme ještě neslyšeli, ale musíme se připravit na testy. Místoco by učitelé svou výuku brali jako výchovu mladých lidí k moudrosti, jsou tlačeni k výrobě absolventů testů.

Kdo se v něčem chce pohnout dopředu a chce zavést nějaké změny, ten se ovšem o stavu terénu musí informovat. Na to jsou výborné a relativně levné různé sondy, průzkumy, pilotní ověřování. Ale ani výzkum neukáže, co skutečně čeká ve školském terénu na toho, kdo chce něco měnit.

Po padesáti letech marasmu a zmatku leckterá zaostalá představa o školství funguje jako spásný pevný bod ve vesmíru (to jsou "tradiční české znalosti žáků" bez dovednosti jich použít) a není možné ji rodičům, politikům ani učitelům bezbolestně vzít. Testováním se jí však nezbavíme. Testy smějí přijít až jako poslední, pokud je vzdělané učitelstvo bude vůbec kdy považovat za potřebné.

Účinný způsob zlepšování vzdělanosti v národě je pomoct učitelům, aby byli informovanější, aby ovládali víc než jen vykládání "látky" a pouštění střelných otázek do pléna třídy. Pomoct znamená nedávat státní ani evropské peníze do státní továrny testů, ale do zachování menšího počtu žáků, do menšího počtu hodin přímé výuky a více hodin profesního vzdělávání v učitelově úvazku, i do lepšího vybavení knihami a na techniku. (Víc kontroly by se hodilo snad jen proti státnímu tunelování "internetů do škol".)

Je těžké vysvětlit, proč mají být maturity chystané státním ústavem CERMAT zrušeny nebo odloženy co nejdál, když tak velké procento voličů i zvolených by vpodstatě nejradši, aby císař pán dal jasný příkaz, co je správně a z čeho se má student přezkoušet. Už nejbližší jednání v parlamentu nám ukáže, jakým školstvím se svým dětem a vnukům pomstíme.