Ač přes dva roky matka mrtvá byla,
otec jí bačkory dál ohříval,
thermofor, aby postel nestudila,
a o platnost volné jízdenky dbal.

Nemoh jsem přijít jen tak. Telefon.
Hodinu času musel jsem mu dát,
aby stih všechno sklidit - celý on! -,
jako by to byl hřích, že měl ji rád.

Mou nedůvěru nemoh riskovat -
vždyť za chvíli zaskřípe v zámku klíč
a nebude se o ni muset bát.
Věděl, šla pro čaj, je jen na skok pryč.

Věřím, že život končí se smrtí.
Vy dva jste nešli na nákup, to ne,
ale dál v seznamu mi zůstane
číslo, jež volám, i když neplatí.

ze sbírky My z Leedsu, KPP 1986, překlad Zdeněk Hron, vybral Tomáš Fürstenzeller