Sedmdesát procent občanů s výstavbou základny v ČR nesouhlasí a rodící se hnutí zdola je zatím relativně silné. Dosud se totiž ještě nerozštěpilo podle linií oficiální "přijatelnosti" nebo "nepřijatelnosti", nepřevládly v něm úzce sobecké zájmy a ambice, snahy vyniknout nad ostatní a urvat si svých pět minut slávy. Zatím. Zatím se nepodařilo naplnit starou římskou zásadu "Divide et impera" (Rozděl a panuj).

Ale teď již konkrétně ke "zdrcující" kritice pana Suchého. Pan Baubín jistě není technik, avšak kromě dosti nepřesného tvrzení, že v ČR má být jaderná základna (primárně jistě ne), rozkrývá mediální spinning českých "expertů" velmi obratně - více k tomu není co dodat. Věnuji se tedy zbytku Suchého argumentace.

K riziku raketového útoku

V úvodu kritiky mého textu Suchý aplikuje nikoli snad vědomosti z oboru bezpečnostních studií, ale klasické metody neúplné citace a dovádění argumentu za jeho přirozené hranice (reductio ad absurdum). Pokud tvrdím, že ČR nehrozí aktuálně raketový útok, lze prý zrovna tak říci, že jí aktuálně nehrozí ani útok letecký, ba koneckonců ani útok pozemní atd.

Co jsem v textu, který Suchý napadá, skutečně napsal? Píšu o propagandistickém materiálu ministerstva obrany toto: "Autoři se rozhodli zatajit čtenáři některé základní skutečnosti: Že aktuálně neexistuje žádné riziko útoku rakety "darebáckých států" nesoucí zbraně hromadného ničení na USA nebo Evropu...". Smyslem tvrzení bylo výhradně poukázat na nepodložený strach z raketového útoku, kterým prozákladnová propaganda operuje. Tento strach je nepodložený nikoliv snad jen proto, že myslitelní (nikoliv aktuální) protivníci nemají technické prostředky potřebné k jeho uskutečnění, ale především z toho důvodu, že by v případě útoku měli jasnou zpáteční adresu a odvetný útok by je zcela zdecimoval. (Což je, mimochodem, jistě typický výrok "neinformovaného pacifisty", za nějž mne Suchý blahosklonně označuje.)

Vůbec nikde netvrdím, že neexistence aktuálního nebezpečí je obecně důvodem nepodnikat bezpečnostních opatření. Existují jistě i potenciální nebezpečí, která se mohou aktualizovat. Použiji-li reductio ad absurdum podobně jako pan Suchý, mohu si snadno představit obranu proti ufonům, kůrovci, nebo třeba mandelince bramborové. V zásadě nelze vyloučit, že všechny zmíněné faktory mohou jednou představovat bezpečnostní hrozbu pro ČR. Jde však především o to, nakolik reálná tato hrozba je.

Pokud bychom starostlivě neposuzovali reálnost různých potenciálních hrozeb, mohli bychom snadno dospět k názoru, že je v ČR třeba vybudovat obranu proti všemu a všem: proti UFO, nebo třeba palisádu proti slonům (protože není koneckonců tak úplně vyloučeno... ;-).

Je-li dnes řeč převážně o údajném nebezpečí z Íránu, pak tato země ještě dlouhá léta nebude schopna vyvinout mezikontinentální raketu s jadernou hlavicí, kterou by ohrozila USA. A ty desítky let mít k dispozici rozhodně nebude, neboť Američané hodlají s Íránem skoncovat nejpozději před koncem funkčního období svého příštího prezidenta.

Hvězdné války George Bushe

Pan Suchý dále projevuje naprostý nedostatek smyslu pro ironii, když mě napadá Georgem Lucasem. Samozřejmě, že stejně jako každý průměrný čtenář Britských listů vím, že Reaganův program zbrojení v kosmu se nejmenoval Hvězdné války. Nicméně tento projekt bipolární svět 80. let světu Lucasovy sci-fi skutečně výrazně přiblížil. (Kromě toho, západní tisk nynějšímu projektu raketové základny zcela běžně přezdívá "Syn Hvězdných válek", pozn. JČ) Naštěstí k realizaci tohoto projektu nedošlo. Fungoval především jako strašák na Rusy, kteří byli ekonomicky na kolenou a věděli, že pokud se zbrojení přehoupne přes určitou hranici, neudrží již krok s USA.  

Je sice pravda, že "pouhá" miliarda dolarů věnovaná v rozpočtu Pentagonu na rok 2008 zbraním na oběžné dráze nemůže zatím ani zdaleka saturovat projekty v rozsahu původní SDI. Nicméně Číňané již protisatelitní zbraně testují a Rusové se v reakci na tento program minulý týden rozhodli vybudovat protisatelitní raketový systém na bázi typů S-300 a S-400. Jinými slovy: Závody ve zbrojení se dostávají do sféry, v níž až donedávna ani v nejmenším neprobíhaly. Je to zejména proto, že USA chtějí mít možnost umisťovat zbraně do vesmíru a současně zabránit jiným, aby dělali totéž.

Outer Space Treaty

Páně Suchého názor, že hlavním smyslem Outer Space Treaty z roku 1967 je zákaz "umisťovat ve vesmíru pouze zbraně hromadného ničení" bohužel nesdílejí ani komentátoři tohoto dokumentu na serveru vlády USA. Podle nich totiž zmíněná smlouva "byla druhou takzvanou "nezbrojní" (nonarmament) smlouvou; koncepce a některá ustanovení byly modelovány podle jejího předchůdce, Antarktické smlouvy. Stejně jako tato smlouva, snaží se předejít "nové formě koloniální soutěže" a možné škodě, které by mohla způsobit prospěchářská exploatace..."

Mohl bych teď vést s p. Suchým spor o to, co se v článku IV. smlouvy rozumí výrazem "celestial bodies", ale vlastně takových titěrností ani nebude zapotřebí. K vyvrácení jeho argumentace stačí pouze položit otázku, proč by obě někdejší supervelmoci v roce 1967 vůbec uzavíraly smlouvu, která je z hlediska p. Suchého jednoznačně nesmyslná. Balistické střely se prý totiž "většinou pohybují po nejdelší část svého letu právě mimo zemskou atmosféru, ve vesmíru", a striktní výklad smlouvy by tedy údajně znamenal zákaz pozemních balistických raket. Namísto termínu "celestial bodies" z textu smlouvy nyní stačí upřesnit Suchým užité sloveso "umísťovat". Pokud pana Suchého umístím na židli, bude prosím na té židli sedět. Pokud by však při svém pohybu židlí prošel, nesetrval na ní a pokračoval v pohybu k zemi, opravdu těžko bych obhájil užití slovesa "umístil". Se zbraněmi na oběžné dráze se to má velmi podobně.

Suchého polský argument

V napadeném textu jsem napsal: "Další z tvrzení propagandistů MO, že totiž antirakety umožní efektivní ochranu a použití vojenských sil v mezinárodních mírových misích, je už vyloženou lží. Dokonce i v případě, že by protivníkem mezinárodních mírových sil s českou účastí nebyl nestátní aktér typu afgánského Talibánu nebo iráckých guerillových uskupení, ale některý z tzv. problémových států (pozor, občane - tady se ti mezi řádky sděluje, že bychom mohli rukovat do íránské nebo další korejské války...), je takřka vyloučeno, aby se nepřítel soustředil na něco jiného než na region, v němž by boje probíhaly. Rakety GBI umístěné v Polsku by navíc vůbec nebyly určeny k ochraně bojiště na Středním Východě nebo Korejském poloostrově, ale k obraně území USA."

Suchý se ovšem nerozpakuje napadat mě s "argumentem", že rakety GBI prý ochrání "i značnou část evropského kontinentu". Nehledě k tomu, že je značně sporné, zda rakety GBI vůbec někoho před něčím ochrání, pak je opravdu kuriózní považovat Střední Východ či Korejský poloostrov za "část evropského kontinentu", kde probíhají mezinárodní mírové mise. Suchý opět vítězoslavně polemizuje s tvrzením, které existuje pouze v jeho fantazii.

ABM

Tvdím prý, že Čína zvyšuje počet mezikontinentálních balistických raket, aniž bych byl schopen doložit, že se tak děje kvůli americkému vypovězení Smlouvy o protiraketové obraně (ABM), uzavřené v roce 1972 mezi USA a bývalým SSSR. A co píšu? V příslušném oddílu primárně vyvracím lež propagandistů MO, podle níž Rusko a Čína již dávno disponují srovnatelnými protiraketovými systémy, jako je ten, který má být u nás teprve vybudován. Ukazuji, že Rusko má dosud jediný funkční lokální protiraketový systém v souladu se smlouvou ABM. O ČLR pak uvádím: "Čínské možnosti jsou ještě podstatně menší a každý, kdo umí anglicky, si může přečíst, že Čína americkému budování protiraketové obrany od počátku zásadně a stále hlasitěji oponuje. V současnosti totiž disponuje jen asi dvaceti staršími mezikontinentálními raketami, takže i vybudování "omezeného" protiraketového deštníku ji může přimět k tomu, aby počty svých strategických raket zvýšila řekněme na ruskou úroveň. Prostředky k tomu má."

Pan Suchý cituje pouze tam, kde dokáže původní smysl výroku zmrzačit vytržením z kontextu. V případě mé "argumentační linie i v souvislosti se smlouvou ABM" pro jistotu opět necituje vůbec. Vyvrací tvrzení, že Čína zvyšuje počet svých mezikontinentálních raket výhradně kvůli americkému protiraketovému systému. Nic takového jsem však nenapsal, a i kdybych to byl omylem přece napsal, vůbec nešlo o těžiště argumentace. Tvrdím pouze, že by vypovězení smlouvy ABM mohlo být jedním z důvodů, proč by se ČLR snažila dosáhnout parity v ICBM s Ruskem - protože není pravda, že disponuje účinným protiraketovým systémem, jak tvrdí MO ČR.

Samozřejmě, že by se Číňanům "velmi hodily mezikontinentální rakety" přímo v Eurasii, pokud by se chystala ostřelovat jimi například Kaliningrad. Bohužel pro p. Suchého však jediným územím, o jehož získání ČLR uvažuje, je Tchajwan. K tomuto účelu jí ovšem postačí rakety mnohem méně výkonné. V současnosti jich na tento ostrov míří zhruba tisícovka.

Předpoklad, že ČLR může čelit budování amerického protiraketového "deštníku" výrazným navýšením počtu strategických mezikontinentálních raket, je na rozdíl od páně Suchého fantazií logický. Kromě toho jsem jej během práce na kritizovaném textu konzultoval s americkým expertem Philipem Coylem III. Úsudku tohoto pána si vážím podstatně více než úsudku rychlokvašeného bezpečnostního odborníka z MU Brno, který vyniká zejména v překrucování a demagogii.

Írán jako nestátní aktér atd.

Oblíbená metoda dezinterpretace se uplatňuje i v dalším textu: Mou námitku proti tvrzení, že autokratické režimy nepředají své trumfy do rukou nestátních aktérů schopných uskutečnit neautorizované odpálení strategické rakety (z území cizího státu, který nic netuší), Suchý vyvrací tvrzením, že KLDR prodala své rakety - Íránu. Prazvláštní Suchého názor, že současný Írán je nestátním aktérem, nehodlám skutečně nijak komentovat. A tak to jde stále dál.

Co se dá "vylepšit" na jaderném arsenálu tím, že některé rakety jsou přesunuty do bezprostředního sousedství potenciálního protivníka, už věru nehodlám Suchému vysvětlovat. Stačí si přečíst libovolnou kvalitní studii o kubánské krizi, kde obvykle přijde řeč na reakční čas v případě útoku raketami krátkého doletu. Mezikontinentální raketa obvykle letí něco přes 30 minut...

Proti Stanislavu Kauckému

Tento autor se nade vší pochybnost obhájí sám a Suchý si jej navíc nedovolil tak rozsáhle dezinterpretovat jako mě. K Suchého užití pojmu "frikce" si nicméně dovolím podotknout, že obvyklý výklad tohoto pojmu je zhruba "soubor faktorů, které odlišují válku na papíře od války v reálném světě". V tom případě se však sluší podotknout, že systém NMD je zatím jediný zbraňový systém vyvíjený právě pro válku na papíře - a který je starostlivě chráněn před realistickými operačními testy.

Protože Suchý kope po stránce technické expertízy úplně jinou ligu než Kaucký, zmohl se ve své "odborné" kritice pouze na moralizování. Co si však počít s étosem Jozefa Gabčíka, když jde o souhlas se "zázračnou" technickou hračkou, která má umožnit nejsilnějšímu, aby byl zcela beztrestný? Moc přece korumpuje...

Proti Janu Kellerovi

Obávám se, že tomuto autorovi již Petr Suchý vůbec nebude stát za vyjádření. Vyvracet Suchého je sice velmi stereotypní zábava nehodná brzké ranní hodiny, kdy tento text píšu, nicméně již jsem se v tom docela vycvičil...

Suchý se dokonce sám usvědčuje ze lži citací Kellerova výroku. Keller v PSP řekl, že ačkoliv má Rusko vážné výhrady k americkému protiraketovému systému, až do Putinova projevu v Mnichově nám proponenti základny namlouvali, že Rusové jsou spokojení díky konzultacím s NATO. Suchý namítá, že Rusové jsou prý informováni. Ano jsou: Dokonce i na neškodný radar NATO v Nepolisích se přijela podívat dvojice novinářů, stejně jako tam byli Číňané. Na Kellerově konstatování to ovšem nemění ani chlup a vůbec se ho to netýká. Rusové jsou znepokojeni a donedávna nám bylo vtloukáno do hlavy, že je jim to jedno.

Pokud jde o newspeak strategických dokumentů současné americké administrativy, i já ovšem milerád přenechám potěšení vysvětlovat rozdíl mezi "war" a "pre-emptive strike" Suchému - případně jinému "odborníkovi", který dokáže nalézt velevýznamné rozdíly mezi výrazy "carpet bombing" a "area bombing", případně mezi normálním a humanitárním bombardováním. 

Tento úkol ovšem doporučuji svěřit osobě, která nevidí nebo nechce vidět třeba souvislost mezi prohlášením jistého západního politika, že "Srby je třeba potrestat za rok 1914", a následnými událostmi na Balkáně "které muselo řešit NATO".

Koncentrace nejrůznějších dezinterpretací a dezinformací v textu Petra Suchého je skutečně zarážející. Ke zřídka vídané schopnosti směstnat toto vše do jednoho stručného textu mu tímto z celého srdce gratuluji.

Těm, kdo jej za tyto operace platí ze svých daní, ovšem mohu blahopřát podstatně méně.