Armáda, která pozemek technařům poskytla, podle Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) nevzala v úvahu, že koncem července, kdy se party uskuteční, budou vyvádět na loukách Doupovských hor mladé vzácní chřástalové polní. Petr Stýblo připomenul, že Doupovské hory patří mezi ptačí oblasti evropské sítě chráněných území Natura 2000, mimo jiné zejména kvůli ochraně chřástalů. Ochránci přírody jaksi zapomněli, že vojenský újezd je stále prostorem, kde cvičí armáda, provádí zde střelby a jezdí zde její těžká vozidla.

Technařům sliboval legální pořádání open air party už ministr vnitra Gross. Na svůj slib ale "zapomněl". Zástupci technařů, vedeni Tomášem "Docentem" Vajnerem, který byl v minulosti policií stíhán za "pořadatelství" CzechTeku, a kandidátem na poslance za stranu Zelených Pencem se ještě před volbami dohodla s dosluhujícím ministrem obrany Karlem Kühnlem (US-DEU) v Parlamentu, že armáda poskytne pozemek na kraji vojenského újezdu, organizátoři CzechTeku se postarají o všechno ostatní, včetně zdravotnického a hygienického zajištění a úklidu odpadků. Technaři armádě za pronájem areálu zaplatí 24 000 korun. Nyní by pomocí hrozeb sakcí Evrospké unie vůči Česku "zelení" (ne)přátelé pořadatelů a zhysterizovaní starostové několika přilehlých obcí nejspíše chtěli dosáhnout přehlasování rozhodnutí ministra Kühnla Paroubkovou vládou a vzbudit tak odpor a následné demonstrace mladých. Hezká intrika... ODS se musí smát. Český svaz ochránců přírody má podle ornitologa Oldřicha Buška v zásobě ještě ťuhýky a strnady luční.

CzechTek 2006 se bude - jako obvykle - konat poslední červencový víkend. Ve vojenském prostoru Hradiště v Doupovských horách. Očekává se tentokrát účast několika deítek tisíc mladých lidí, neb stejně masivní zásah státní policie jako loni je vyloučen legalitou pronájmu i charakerem pozemku, na kterém mají pravomoc vojenští policisté.

A vzhledem k tomu, že nad akcí převzal záštitu Kühnl, ministr za "novou Unii svobody", pak v souladu s jejím programem jde o "svobodu jak individuální, politickou, tak i svobodu ekonomickou... - ...důvěřovat ve schopnost lidí, snažit se co nejméně zasahovat do lidského konání... , ...zajistit lepší komunikaci mezi politickou sférou a strukturami občanské společnosti".

4. 8. 2003 CzechTek, rozhořčení měšťáci a spravedlnost pro všechny ZDE

Ve středu pokračoval filmový festival v Karlových Varech dalšími dvěma výbornými filmy: v poledne se odehrál film zkušeného amerického režiséra Stephena Soderbergha Bubble (Bublina), 2005 , v podvečer pak celovečerní debut mladého německého režiséra Hanse Steinbichlera Winterreise (Zimní cesta), 2006.

Někteří lidé si už tipují, že celovečerní debuty Joachima Triera Reprise (Repríza), by mohl dostat na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus. Nerozhodla jsem se dosud, zda s těmito lidmi souhlasím, ale mám k tomuto filmu hodně co říci.

Some are already tipping Joachim Trier's feature debut, Reprise (Norway, 2006), as a real contender for the Crystal Globe in the main competition of this year's Karlovy Vary film festival. I have not decided yet whether I agree with these people, however I certainly have a great deal of good things to say about this film.

Dobrá literatura je vždycky obžalobou, nikoliv obhajobou života, napsal Colin Wilson ve svém nesmírně vlivném kritickém díle The Outsider v padesátých letech. Ověřte si to na klasicích, Colin Wilson má pravdu, připsal k tomu v sedmdesátých letech ve své kritice socialisticko-realistické literatury z normalizačního Československa Josef Škvorecký. Tyto výroky se mi připomněly dvěma vynikajícími filmy, které jsem zhlédl v úterý odpoledne v Karlových Varech. Jde o film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005) Vladimíra Morávka a Tideland, Země přílivů Terryho Gilliama.

Rozhovor Jana Čulíka s Terry Gilliamem z roku 2004 je v Britských listech ZDE

Gilliam v něm říká už tehdy v podstatě totéž, co řekl znovu v rozhovoru s festivalovým bulletinem v Karlových Varech, který vyšel ve středu 5.7.

Letos se v Karlových Varech fanfárami a fábory vítal Andy García, který dostal Křišťálový glóbus za "vynikající umělecký příspěvek světové kinematografii". Přijel se svým režisérským debutem, filmem Ztracené město, a viděli jsme ho v pondělí dopoledne.

Vždycky doufám, že lidi předčí mé očekávání. Bohužel, to se v tomto případě nestalo, neboť mi tento film připomněl tolik jiných filmů, natočených za stejných okolností -- úspěšný, ano, schopný herec zaujme místo za kamerou i před kamerou, a výsledkem je blyštivý, profesionálně natočený film, který však má v sobě nádech samolibosti. Nechci mu příliš krutě kazit jeho slavný den -- jak říká "Každičký detail, všechno, na čem mi záleží, všechno, co miluju, všechno, na co myslím, všechno, co jsem, je v tomto filmu." Ano, přesně takový dojem to dělá -- je to prostě film a la Andy Garcia.

This year the fanfares and streamers at Karlovy Vary were for Andy Garcia, who was awarded the Crystal Globe award for outstanding artistic contribution to world cinema. He came with his directorial debut, The Lost City, under his arm, and we went to see it on Monday morning.

I always like to hope that people will exceed my expectations. Unfortunately this is not the case here, as the film reminded me of so many others made under the same circumstances - a successful, and indeed accomplished, actor takes his place behind the camera as well as in front of it, and the result is a shiny and professional movie, which has an unfortunate tinge of slight self indulgence. I do not want to rain on his parade too cruelly - as he says, "Every single detail, everything that I care about, everything that I love, everything that I think about, everything that I am is in that movie.", but it does feel like that - the Andy Garcia movie.

Rafťáci jsou další zábavnou, profesionálně vyrobenou, nezávaznou filmovou komedií, která znovu využívá známých a oblíbených českých témat: prázdniny v horké letní krajině, tentokrát při sjíždění řeky, a dva šestnáctiletí mladíci, usilující o ztrátu panictví. (Stálo by za psychoanalýzu, proč tato dvě témata pořád Čechy tak přitahují). Film je vystaven na sérii předem vypočítaných gagů: oba mladí hrdinové usilují dostat (nějakou) dívku do postele, neustále se však při tom setkávají s různými protivenstvími. Skoro každý pokus o sexuální styk v tomto filmu končí tím, že k ničemu nedojde, protože dojde ke komické situaci. Situační komika je prokládána svižným dramatickým dějem. . Zajímavé je, že když konečně k něčemu mezi chlapcem a dívkou má ve filmu dojít, navzdory komerčnosti je to lyrická, jemná scéna. Srovnejte se zábavnými anglickými komediemi se sexuálním podtextem Carry On, které se vyráběly od padesátých let. Rafťáci jsou na daleko vyšší úrovni -- pozoruhodný je ten lyrismus, který se nakonec ve filmu objeví.

V neděli měl na karlovarském filmovém festivalu premiéru nový film Jana Hřebejka Kráska v nesnázích. Je dobře zahraný a má i vtipné, dobře napsané dialogy. Bohužel, premisa, z níž vychází, a tedy i příběh, jsou schematické. Celé je to taková pohádka.

Kráska v nesnázích - ČR 2006 120 min., námět: Robert Graves, Petr Jarchovský, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř , hudba: Aleš Březina, Radůza, zpěv: Radůza, producent: Ondřej Trojan režie: Jan Hřebejk hraje: Anna Geislerová, Josef Abrhám, Roman Luknár, Adam Mišík, Michaela Mrvíková, Emília Vášáryová, Jana Brejchová, Jiří Schmitzer a další.

Na šestém, výročním zasedání Rady Českého rozhlasu 28. 6. 2006 a na zasedání předsednictva Rady, které mu předcházelo, vypukla kontroverze o budoucnost Českého rozhlasu. Stalo se tak v době po započetí zásadních kroků Českého rozhlasu k naplnění cílů veřejné služby v období digitalizace médií. Byl to za posledních šest let, co spolupracuji s Českým rozhlasem i jeho Radou a poslední dva roky, po které jsem sám členem Rady, jediný pokus o zákulisní posílení vlivu poslanců politických stran a politiků obecně na rozhodování o podobě vysílání a budoucnosti mediální veřejné služby. Byl to v Rozhlase doposud jediný pokus o nátlak prostřednictvím temného zákoutí sněmovny a apelu prostřednictvím nijak nespecifikovaných názorů nijak nespecifikovaných "odborníků na média" v nijak nespecifikovaných politických stranách, kteří prý nesouhlasí se současným směřováním Českého rozhlasu. Do této chvíle panovala mezi členy Rady otevřenost a korektnost.

Byl to doposud jediný vážný pokus od televizní krize v roce 2000, o kterém vím. Realizovala ho bývalá manželka tajemníka prezidenta Klause, členka ODS v Praze 2, redaktorka internetového serveru Česká média mediálního lobbisty Jaroslava Berky, čerstvě zvolená místopředsedkyně Rady Dana Jaklová.

ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic ZDE

Zatím co velká koalice se v nočním maratónu z neděle na pondělí po složitém jednání dohodla na zásadách zdravotní reformy, kterou odborníci hodnotí jako "falešný kompromis", němečtí lékaři a zdravotníci lavinovitě stávkují.

Původně zahájená stávka na univerzitních klinikách se nyní rozšířila do komunálních zdravotních zařízení.Již minulý týden zahájilo deset tisíc lékařů komunálních nemocnic v šesti spolkových zemích a 45 městech stávku. Stávkovalo se v Bavorsku, Badensku-Württembergsku, Hesensku, Šlesvicku-Holštýnsku, Brémách a Dolním Sasku. Dalších 70 tisíc lékařů na celém spolkovém území v 700 komunálních nemocnicích žádalo své kolegy na univerzitních klinikách, aby společně žádali uzavření speciálního lékařského tarifu, který zajistí odbornou péči pro pacienty.

Znáte takovou tu "značku" zjišťující a ukazující rychlost vozu projíždějícího okolo ní? Prozradí se jak blikajícími číslicemi, tak brzděním aut, které okolo ní projíždějí. Ve většině řidičů působí zmatek: brzdí, ale vlastně ani neví, jakou rychlostí by měli okolo tohoto místa jet. Tatáž "značka" by přibrzdila provoz i v úseku bez omezení rychlosti - aniž cokoli přikazuje, jen měří.

Takovou paniku vyvolává proto, že na českých silnicích máte málokdy jistotu, že jedete podle předpisů. Značení je velmi nepřehledné, často špatně viditelné, zmatené a nelogické, neudržované a nespolehlivé. Věc jde tak daleko, že i když nechcete, často musíte porušovat dopravní předpisy v zájmu plynulosti provozu, či dokonce v zájmu provozu vůbec.

Jako jeden z mála Čechoslováků, tedy vlastníků českého i slovenského občanství, mohl bych si spokojeně říct: Tak vládu už mám. Tedy alespoň v Bratislavě. Sotva mám ale důvod ke spokojenosti, tato vláda asi k národnímu sblížení na Slovensku nepovede. Rychlostí jejího vytvoření nás Slováci o několik koňských délek předběhli a proti vývoji v Praze má slovenská vláda lepší situaci i v tom, že bude mít celkem spolehlivou většinu v NRSR, čili v Národní radě Slovenské republiky.

Klasický český film Ztracená tvář o tom , jaký psychologický zmatek může způsobit změna lidského obličeje, připomněl film korejského režiséra Kim Ki-Duka Shi gan, (Čas), jímž byl v pátek 30. června zahájen letošní filmový festival v Karlových Varech.

Kim Ki-Duk je zkušený režisér a svým dílem věrně svědčí o manické realitě současné jihokorejské skutečnosti. Film plný korejské umanutosti (emocionalitu Korejců, jejich úpornou soutěživost a tvrdohlavost jít ve věci, kterou si usmyslí, až za hrob, to všechno v atmosféře intenzivní komerčnosti a modernosti dobře znám od svých studentů). V tomto smyslu je příběh nového Kim Ki-Dukova filmu pro mě přesvědčivý, i když pro uměřenější a "pohodovější" Čechy se může zdát přepjatou, psychologizující hříčkou.

Problém je, že každý film z železničního prostředí nutně navozuje představu konkurence s Ostře sledovanými vlaky Jiřího Menzela a s Kalamitou Věry Chytilové. Divák se okamžitě musí ptát, když ho režisér a kameraman přivede do "prostředí malé železniční stanice", jestli se nebude opakovat to, co už tady bylo.

Jaký je hlavní rozdíl mezi tímto novým filmem a oběma klasickými díly? Obdobný jako rozdíl mezi českou literaturou, psanou před rokem 1989 a po něm. Předchozí literatura -- i oba tyto klasické filmy -- se vyrovnávaly s obdobím útlaku. Jejich tématem byla, abych parafrázoval Karla Kryla, "myšlenka na lásku v zajetí strachu". Pojednávaly o přirozené realitě v útlaku neživotného ideologického schématu. V Ostře sledovaných vlacích máme "malé jeviště", "malé dějiny" výpravčího Hubičky a eléva Miloše Hrmy; ti se zabývají "vlhkými lidskými problémy", zatímco na scéně "velkých dějin" zuří totalitní útlak nacistického režimu, rozkládajícího se koncem brutální druhé světové války.

S velkými pochybnostmi jsem zhlédl hodinový film Jana Němce o české surrealistické malířce Toyen a jejím partnerovi, surrealistickém malíři a básníkovi Jindřichu Heislerovi, židovi, kterého celou německou okupaci Toyen skrývala ve svém pražském bytě, aby neskončil v koncentračním táboře.

Jan Němec se rozhodl pojmout svůj film "umělecky", vytvořit vlastní, samostatný, umělecký "artefakt", jímž by pojednal životní historii i dílo obou umělců. Myslím, že je to už od samého začátku koncepčně chybně pojatá záležitost.

V květnu 2006 dosáhla opět čtenost internetového deníku Britské listy ve všech sledovaných ukazatelích rekordu. Oproti dubnu 2006 stoupl o 18% počet unikátních návštěvníků z 128 892 na 152 440, o 26% stoupl počet návštěv z 312 543 na 358 536, o 31% se zvýšil čas strávený sledováním stránek na celkový počet 1 273 380 minut za měsíc květen. A o 28% oproti dubnu 2006 se zvýšil počet zobrazených stran z 715 986 na doposud absolutně nejvyšších 915 673 stran. Počet shlédnutých stran se tak blíží magické hodnotě jednoho miliónu měsíčně. Vysokou sledovanost ovlivnily události předvolební kampaně do parlamentních voleb, fotoreportáž a následná kontroverze okolo incidentu Kateřiny Jacques s policií, prozrazení jednání okolo americké raketové základny na českém území, či pokus o ovlivnění voleb prostřednictvím policie a zpravodajských služeb - tzv. Kubiceho aféra.

vývoj ukazatelů návštěvnosti v měsíčních průměrech od října 2004 do března 2006 ZDE

V roce 2005 přitom Britské listy četlo o polovinu více čtenářů, než v roce 2004. Server během pracovních dnů v květnu 2006 navštěvovalo v průměru 11 335 unikátních návštěvníků denně a zobrazilo přitom 35 252 stran za den. Páteční, "víkendové vydání" si pak přečetlo v průměru 22 929 čtenářů, kteří si stáhli 61 950 stran. Měsíční "reach" Britských listů - podíl na trhu internetových médií - stoupl v květnu 2006 na 3,55% z 1,90% v prosinci roku předchozího a 2,3% z února 2006. Pro Britské listy zpracovává ověřený monitor návštěvnosti kontinuálně společnost iAudit už od října 2004. Tehdy byl počet unikátních návštěvníků serveru třetinový - 49 715 za měsíc. Metodiku i data ověřuje pro všechna relevantní média v Česku ABC ČR.

vývoj počtu unikátních návštěvníků v týdenních průměrech od října 2004 do května 2006 ZDE

iAudit 200410 PDF

Výzva Hnutí za přímou demokracii

Současná vláda USA opět zahájila závody ve zbrojení a stupňuje válečné napětí ve světě. Pod falešnou záminkou podpory demokracie a šíření lidských práv např. ZDE, která je využívána, když se to hodí, a ihned zapomenuta, když se jedná o "spřátelené" diktatury, se snaží nastolit svou hegemonii v rostoucím počtu zemí, a to především v těch, které jsou bohaté na nerostné suroviny, příp. mají důležitou strategickou polohu.

Za absolutního nezájmu mainstraemových médií se na Britských listech rozhořela rozprava o amerických raketových základnách ve střední Evropě a na českém území zvláště. Z politiků se už pan Topolánek nechal slyšet, že by takový krok ze strany USA přivítal. Samozřejmě bez referenda. On se občanů nebude ptát, jestli souhlasí s rizikem s tím souvisejícím. Asi si myslí, že se zachrání ve vládním protiatomovém krytu.

Pan Vít ve svém článku píše: "Těm kecům o tom, že jsou proti nebezpečí ze Severní Koreje nebo Iránu, nevěří snad ani pan Topolánek. Viděl jsem článek, že o umístění raket rozhodne Severní Korea. Musel jsem se smát. A pokud to autor myslel vážně ..raději nebudu pokračovat. Jak Severní Korea, tak Írán jsou regionální mocnosti. A jejich zájem nepřekračuje hranice jejich regionu. Navíc nemají sílu a nikdy ji mít nebudou. Všichni straší korejskými a íránskými raketami, ale žádný autor ani politik se nenamáhal vysvětlit, PROČ by Korejci odpálili raketu na Evropu. Co by tím získali? Totéž platí o Íránu. PROČ, pánové, ptejte se PROČ???"

Dále pán Vít píše "Rusko totiž nespalo. A Rusko je připraveno. O ruském vyzbrojování se mnoho nemluví, přesto se v odborných kruzích o ruských zbraních ví. Jednou z nejnebezpečnějších ruských zbraní je řízená střela Mach 2,2 Moskit (komár). V NATO je tato střela označována jako SS-N-22 a pojmenovaná Sunburn (úžeh). Původně to byla námořní střela, ale Rusko ji dále zdokonalovalo a vyvinulo z ní dokonalou univerzální zbraň. Je možno ji odpálit z lodí i z ponorek. Jejich nosičem je letoun Suchoj 27 a je možno je odpálit z plošiny nákladních aut. Jsou vybaveny 200 kilotunovými atomovými hlavicemi (pamětníci ví, že bomba v Hirošimě byla přesně desetkrát menší). V současné době Moskita všichni zbrojní experti označují jako "nejdokonalejší a nejnebezpečnější řízenou střelou na světě". Přitom nejzajímavější na ní je její rychlost. Je to 2,2 Machu - tedy něco přes 2500 km za hodinu. Letí ve výši 30 až 40 m nad terénem - je tedy prakticky nezjistitelná. A to je protivník, který čeká na naše rakety "

Takže jestliže pan Jaroslav Borovička není schopen odpovět na otázky:

1) proč by někdo střílel rakety na tak malinkatou a nedůležitou zemi jako je ČR s 10 miliony obyvatel?

2) Vyvíjelo Rusko dále svoji Mach 2.2 Moskit a získalo tím raketu s parametry jak popisuje pan Vít?

3) Co je skutečným cílem USA raketových základen v ČR?

Tak je jeho článek pouze a pouze špiněním pana Vita, a redakce panu Borovičkovi naletěla, míní Zdeněk Wognar.

Raduga P-270 Moskit (kódové označení NATO SS-N-22 Sunburn) je jedna z prvních ruských nadzvukových křižujících střel třídy Klab s tzv. ramjet pohonem. Je vybavená aktivním radarem ARGS-54 a satelitním systémem Glonass. Je následovnicí 3M10/RK-55 Granat (SS-N-21 Sampson), RPK-2 Vjuga (SS-N-15) a SS-N-9 Siren. Moskit byl sice designován původně jako protilodní, odpalovaná z křižníku (Sovremennyj) či hlídkové lodi (Tarantula III), ale postupem modernizace byla adptována pro odpalování ze země (těžké nákladní auto), z ponorek i ze vzduchu (Suchoj Su-30, Su-33 / Su-27K , Su-32FN/34, Tupolev Tu-142M, Tu-22M3). Výhodou totiž je vysoká rychlost a schopnost samostatného manévrování, která znemožňuje balistické výpočty protiraketových deštníků.

1. 11. 2001 Zlé znamení pro jaderné odzbrojení ZDE

Nezdálo se mi rozumné ani možné, reagovat na téměř každý článek pana Víta. A že jich je v BL požehnaně, jak se každý může přesvědčit nahlédnutím do rejstříku. Ale když k článku z 19.6. "Tisíce dětí z Východu a Afriky pracují v Británii jako otroci", přibyl stejně "zasvěcený" komentář k novému silničnímu zákonu s titulem "Likvidační zákon", cítím povinnost reagovat.

Text Martina Škabrahy, který kritizuje mou recenzi českého vydání knihy Bjorna Lomborga Skeptický ekolog, jsem bohužel četl s určitým zpožděním. Škabrahův způsob polemiky se mi ale zdá být natolik podivuhodný, že si neodpustím krátkou reakci.

Škabrahův text se především vyznačuje silnou esoteričností, respektive přímo nesrozumitelností. Základní myšlenka, kterou je třeba nejprve složitě vydolovat z hluboké závěje slov, by snad šla shrnout asi takto: Brezina "objektivními vědeckými fakty" jen dovedně maskuje svou ideologickou agendu.

Autor slovenského televizního cyklu o budoucnosti lidské civilizace Kto príde po nás, ak nie potopa, Gustáv Murín je tématem agresivity a nadvlády feministek poslední dobou posedlý. Počet materiálů, které za poslední měsíc publikoval v Britských listech na toto téma, svým rozsahem přesahuje plodnost i těch nejagresivnějších feministek. Nutno říct, že zde nepublikoval na jiné téma. Kdybych byl psychoanalytikem, širokým obloukem bych se vyhýbal jeho matce. Kdybych byl jeho sousedem, podezíravě bych si prohlížel jeho manželku, zda čirou náhodou nerajtuje kobyly a nenosí i domů tenký, ale o to pevnější bičík. Murínově patriarchální frustraci se lze ale spíše usmát. Vypovídá o autorovi lépe, než diagnóza.

Sú ľudia, ktorých téma feminizmu otravuje. Veď sú to len reči. Hovorí sa tiež, že kým nejde o život, nejde vlastne o nič. Ale mužom vo vyspelých krajinách už ide o život.

Názory údajného českého a v Izraeli žijícího žida Davida Steina - obhajujícího zřízení protiraketové základny v ČR - uveřejněné v Britských listech pod titulkem "Armáda a rozvědka rozhodují samy", vyvolají u českého pacifisty a ateisty v první chvíli pobouření a úvahy o "zeleném mozku".

(Šlo o fingovanou reakci jednoho čtenáře z Čech, pozn. red).

Generální prokurátor Gruzie by měl zahájit trestní stíhání mezinárodního finančního spekulanta a zakladatele Fondu Otevřená společnost a na něj napojených dalších nadací a institutů George Sorose za jeho podíl na "revoluci růží" v listopadu 2004. Oficiální podnět k tomu, aby Soros byl veden k zodpovědnosti za účast na "porušení ústavního pořádku" dala opoziční Strana práce. Informace přinesl v Gruzii v angličtině vycházející deník The Messenger.

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Už osm dní tu máme na talířku, že se nám chce stávající vláda poděkovat. Celou tu dobu jako kdyby tu šlo o možný bonus na účet vzájemné vstřícnosti směrem od ČSSD vůči ODS. Za pět dní (30. 6.) se ozval z Hradu hlas, že by to byl nezodpovědný krok; neodpovídající vzájemným funkčním vazbám s poslaneckou sněmovnou. Ještě v neděli v poledne v programu tzv. "Otázek Václava Moravce" (ČT1; 2. 7.) premiér Jiří Paroubek znovu rozváděl onu myšlenku demise své vlády. Připomněl hned tu předchozí neděli (25. 6.; hlasy "ať skončím") a středu (28. 6., s "konsiliantní" ochotou podat v pondělí --- 3. 7. --- demisi vlády). Bez ohledu na páteční vyjádření prezidenta Klause, že demisi Paroubkovy vlády nepřijme, premiér Paroubek ve zmíněném nedělním televizním programu přesto dal najevo, že návrh na demisi vláda v pondělí (3. 7.) "probere". Bylo to míněno panem premiérem jako racionálně podložená úvaha?!

S obsahem článku Borise Cveka "Pavel z Tarsu, věrozvěstové Cyril s Metodějem a Jan Hus" se mohu zcela ztotožnit, možná by stálo za to ještě doplnit několik poznámek.

Byzantské křesťanství se v době Konstantina (Cyrila) a Metoděje od křesťanství irsko-skotského (které ovládlo Franckou říši) téměř vůbec nelišilo věroučně, ale velmi podstatně v přístupu k víře.

Jan Hus a husitství   ZDE

Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.

Solunští bratři přišli na Velkou Moravu na žádost moravského knížete Rastislava na jaře roku 863. Podle tradičního data jejich příchodu a zahájení misijního díla slaví pravoslavní jejich svátek každoročně dne 11. května podle pravoslavného církevního kalendária.

Dílo svatého Cyrila a Metoděje mělo význam nejen pro Moravany a pro Čechy, ale pro celý slovanský svět. Jejich práce se nesmazatelně zapsala do dějin českých i do dějin slovanského světa, avšak především vytvořila pevné duchovní základy pro pěstování ortodoxní křesťanské víry zejména v Bulharsku a v Rusku.

Svatí Konstantin a Metoděj   ZDE

Je mi skoro 30 let, věk tak zrovna na to, abych si ze svých potlačovaných přání vysnil nějakou krizi středního věku. Prozatím mi to ale nejde, protože převládají některé "adolescentní" sklony, skrze které se vždy ještě dostatek přání ventiluje. To má za následek, že mě oproti většině mých vrstevníků zajímá, jestli existuje nějaká vyšší úroveň popkultury, kterou jsme absolutně obklopeni a která má nevídanou schopnost produkovat sebe sama jako perpetum mobile za stále většího obratu. Přes úvahy o své vyprázdněnosti na jedné straně přitahuje čím dál větší masy teenagerů a na straně druhé stále nepřestala, mimo svůj hlavní proud, vytvářet skutečně zajímavé jevy, které spadají do oblasti k zábavnímu průmyslu tak blízké a tak vzdálené zároveň -- do umění.

"Jsme v krizi", těmito slovy zhodnotil generální ředitel WTO Pascal Lamy situaci, ve které se členům nepodařilo na zasedání ministrů v Ženevě prolomit dlouhotrvající rozpory a sblížit odlišné pozice a dosáhnout minimální podstatné shody.

Krize však prozatím neznamená paniku, neboť je stále ještě možno shodnout se na základních postupech v liberalizaci obchodu a uzavřít současné kolo jednání v uvažovaném termínu ke konci 2006, jak s optimismem dodal generální ředitel WTO.

Monika si stěžovala, že od rána do večera všude z rádia slyší refrén: "Najdu si malý byt a tam si budu žít -- a snít."

Všechny česky vysílající (nikoliv všechny české) rozhlasové stanice, od rána do večera a snad několikrát za hodinu, vysílají nový český hit. Ústřední refrén je vskutku důrazný. Máte si sehnat malý byt, v něm se schovat a snít. Proč zadavatelé a tvůrci tohoto popěvku (mantry) použili zrovna tato slova?

České stádo je nyní hnáno do hypoték.

Před mnoha lety uveřejnil Mladý svět tuto Renčínovu karikaturu: v širé a šeré krajině stojí u rumpálu typický chlápek s placatou čepicí a šálou. Od rumpálu se táhne lano, až někam za obzor. Muž třímá kliku stroje a sebevědomě prohlašuje: "Na dané znamení začnu svítat!"

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.