Nicméně skutečnost, že u nás -- alespoň dle mínění D. Steina - určitě vznikne (a "musí" vzniknout) protiraketová základna, čímž se staneme nepochybným terčem eventuálního jaderného úderu, je zcela burcující. Pokud však někdo tvrdí, že nemáme jinou alternativu, měl by se mj. ohlédnout o pár desítek let zpět: i v nejtřeskutějších obdobích studené války, kdy siločáry moci dvou velmocí fungovaly jako nepřekonatelné mříže, si některé malé země -- Rakousko, Švýcarsko, Finsko - vymohly statut nezúčastněnosti a fungovaly jako mediátoři. Takový by měl být i nynější statut naší malé země, a také naše zahraniční politika.

Rozpad bipolárního světa vzbuzoval naděje na brzké odstranění rizik jaderných zbraní. Místo toho však zanikl pouze Varšavský vojenský pakt. NATO zůstalo a místo rozšiřování bezjaderných zón se rozšiřuje jaderný klub.

První velice významnou příčinou tohoto stavu je fakt, že na výrobě zbraní -- a dokonce i zbraní hromadného ničení - může někdo bohatnout. To zákonitě ústí v nová a nová kola horečného a stále zkázonosnějšího zbrojení, motivovaného spíše než vojenskými aspekty vidinou zisku a motor takového vývoje představuje militaristická loby, skládající se z průmyslníků, politiků a vojáků. V dosavadním kontextu pak připadá logické, že atomové zbraně zavedla do své výzbroje jako první -- čímž rozpoutala dosud nevídané zbrojení a postavila lidstvo před naprosto zbytečná globální rizika -- kapitalistická (a bigotně křesťanská) velmoc, zatímco velmoc nekapitalistická i ateistická (tehdejší SSSR) pouze reagovala.

Samotný fakt, že člověk dokázal zkonstruovat atomovou bombu, lze vidět jako oslavu lidského génia. Deprimující dojem však vzbuzuje skutečnost, že o výrobě a použití zbraní fungujících na úrovni vědy 21. století mohou rozhodovat persony existenciálně a filosoficky zatížené archaickými vizemi buď proroka Mohameda (osoby typu bin Ládina), nebo dva tisíc let starou Ježíšovou vírou v Armagedon (jako např. G. W. Bush), či ještě o několik tisíc let starší vírou Mojžíšovou (tak hezky v Knize Job ilustrovanou přesvědčením, že pozemský červíček nikdy neuloví velrybu - - viz samotného pana Steina)...

Po identifikaci zisku jako jedné z elementárních příčin zbrojení tak přicházejí na řadu následující otázky: Proč onen věřící (konkrétně judaista, ale D. Stein by stejně tak dobře mohl být např. křesťanem) volá po zřízení protiraketové základny, které samozřejmě povede k příslušným odvetným opatřením, rozběhne se další kolo zbrojení a zvýší se i hrozba nukleárního konfliktu? Proč naopak neprotestuje s poukazem na jeho rizika a na plýtvání obrovskými finančními prostředky? Proč nevyzývá ke skončení závodů ve zbrojení a k mírové koexistenci zemí této planety? Nemůže jeden z důvodů jeho militaristického postoje vyplývat např. z toho, že není ateista?

Lidstvo se navíc ocitá ve zcela bezprecedentní a unikátní historické situaci: disponuje zbraněmi globální zkázy (a je jen otázkou času, kdy budou vyvinuty i zbraně fungující na astroinženýrských principech); prediguje se brzký vývoj robotů inteligentnějších než člověk, kteří prý rovněž mezi sebou povedou války; molekulární biologie a genetika začnou "oživovat" nejenom dinosaury, ale budou schopné -- naleznou-li se jejich ostatky - naklonovat třeba i Mohameda, Mojžíše, Buddhu či Krista; a pokud jde o ideu cestování v čase, stále častěji se místo úvahy "Zda vůbec...?" pokládá otázka "Za kolik století to asi bude realizováno?"

Při zcela obecném pohledu vzniká dojem, jako kdyby se v průběhu živelné evoluce pozemské civilizace vytvořila obrovská kvalitativní disproporce mezi vědecko-technickou a společensko-ideologickou sférou.

Prvním důsledkem toho pak je, že nynější vrchol dosavadní evoluce společensko-ekonomických systémů - čili kapitalismus - se mění v nebezpečný anachronismus a dalším - a stejně nebezpečným - anachronismem se zřejmě stává i soudobá fáze ideologického vývoje. Pochopení příčin tohoto stavu nemusí být nijak obtížné (viz 1).

Nejprve budiž s úctou vzpomenuto dvou mučedníků pravdy: M. J. Husa, který zemřel pro pravdu religiózně společenskou a na druhé straně Giordana Bruna, kterého ani tortura nezbavila víry v pravdu vědecko-filosofickou.

Po smrti italského mučedníka se však věda a technika postupně emancipovaly, akceptovaly pravdu jako elementární kritérium své činnosti a tento postoj umožnil raketový rozvoj vědecko-technické sféry.

Téměř naopak tomu bylo a stále je v oblasti společensko-ideologické. Zde jsou řady mučedníků pravdy a pokroku téměř nespočitatelné... Zatímco ve vědecko-technické sféře je každá nová a modernější hypotéza vítána, experimentálně ověřována a po potvrzení své platnosti okamžitě a široce aplikována, ve společenské oblasti jsou teoretikové či experimentátoři nových -- zejména. nekapitalistických - ekonomických systémů stále ještě vysmíváni, tupeni, vražděni či vojensky nebo ekonomicky likvidováni.

Zatímco pro úspěch vědeckého experimentu se připraví všechny myslitelně ideální podmínky, nekapitalistickým ekonomickým experimentům jsou naopak stavěny všemožné překážky...

Tato evidentní disproporce v přístupu k pravdě pak vede k úvaze, zda dnešní společensko-ekonomický systém -- tedy kapitalismus -- již dávno neměl být vystřídán systémem o jednu generaci modernějším a adekvátnějším stávajícímu stupni vědecko-technického vývoje.

Nelze se totiž ubránit pocitu, zda kapitalismus nepřipadá vhodným maximálně pro civilizaci používající zbraní na bázi střelného prachu a dynamitu. V kultuře jejíž armády již mohou disponovat letectvem či atomovou bombou se kapitalismus -- pro který je i výroba zbraní hromadného ničení výhodným byznysem - jeví velice rizikovým anachronismem.

Ale čím kapitalismus nahradit? Toť zásadní otázka: chtít vystřídat kapitalismus jiným systémem a nevědět jakým, nepřipadá seriozní.

Bolševik míní, že zestátněním ekonomiky; nicméně historie tuto variantu odmítla. Americký sociolog a historik Immanuel Wallerstein si všímá statutu některých amerických nemocnic a univerzit a přichází s vizí továrny jako neziskové veřejnoprávní instituce (Viz 2, 3). Avšak rozdíl mezi státním a veřejnoprávním vlastnictvím nepřipadá příliš zásadní a v obou případech lze konstatovat skryté formy nespravedlivého vykořisťování!

Nicméně zbývá ještě varianta třetí -- zaměstnanecké vlastnictví ("akcionářství"), které může mít rovněž různé verze -- počínaje americkým ESOPem.až po zřejmě vrcholně demokratickou a spravedlivou "sociálně demokratickou variantu" (4), která evidentně odstraňuje všechny zjevné i skryté formy vykořisťování.

Překonání kapitalismu a jeho náhrada systémem o generaci modernějším by generovalo nesmírně příznivé společenské a kulturní implikace. Ale právě ideologické předsudky a samozřejmě majetkové zájmy brání, aby byly všechny teoretické modely experimentálně ověřovány, pravdivě interpretovány a aplikovány v praxi.

Nyní k religiózním aspektům retardace společenského vývoje, způsobeného deformací pravdy v této oblasti.

Staří židovští intelektuálové našli odvahu odmítnout kdysi dominující polyteizmus a vytvořili náboženství konvenující existenciálním potřebám svých soukmenovců. Existenciálním vrcholem jejich snažení je víra v posmrtný život a sladké nicnedělání v rajském Edenu, obtékaném čtyřmi řekami...

Mohamed našel odvahu odmítnout křesťanství. modifikovat Starý zákon a vytvořil víru, která konvenovala potřebám arabských kmenů a sjednotila je. Existenciálním vrcholem jeho snahy je mj. víra že sebevražedný atentátník se ihned po výbuchu ocitne v ráji a jeho dolce far niente bude zpestřeno rajským sexem s pannami...

Pokud jde o další orientální náboženství (buddhismus, atp.), pak jeho existenciální implikace (metamorfóza ap.) se vlastně nijak významně neliší od názorů různých antických filozofických směrů.

Buddhu, Mojžíše, Krista i Mohameda (nehledě na další mohutnou atomizaci jejich věrouk) spojují dva významné aspekty: jejich víra generovala pro jejich dobovou kulturu velice silný státotvorný či spíše civilizačnětvorný étos (prostřednictvím vlastní religiózní etiky); tím druhým a daleko významnějším aspektem je, že si ani ve snu si nedokázali představit dnešní vědecké vymoženosti i další perspektivy či rizika nynější civilizace!

Z hlediska reálného pacifismu tak tyto víry musí být předevšm zdrojem hlubokého pesimismu. Mojžíšovo náboženství (Pentateuch) je zcela nehumánní, šovinistické a militaristické. Lze samozřejmě vzpomenout pozdější starozákonní Izaiášovo či Micheášovo proroctví o překování mečů v motyky; problém však je, že se tak nestane z rozhodnutí OSN ale údajně z Hospodinova rozhodnutí v Jeruzalémě a hlavně se tam vůbec nemluví o zbraních hromadného ničení.

Křesťané tato proroctví zmodernizovali na překování mečů v pluhy a dovedli k v roce 1963 k vrcholu ve formě encykliky Pacem in Terris v podání papeže Jana XXIII.

Takováto výzva má ovšem jednak povahu hereze, neboť sám Kristus (v Matoušově verzi Armagedonu) tvrdí "Nepřišel jsem, abych pokoj uvedl, ale meč... Budete slýchati boje a ozvěny bojů. Hleďte abyste se nekormoutili: neboť musí to všechno býti, ale ne ihned bude konec. Neboť povstane národ proti národu a království proti království." O OSN a potřebě mírové koexistence moderních demokracií zde pochopitelně nemůže být ani zmínky...

Takže již vzhledem k tomu, že Mojžíš či evangelisté zcela kategoricky zakazovali sebemenší revizi svých sdělení, nabývají v protikladu k Pacem in Terris daleko větší váhy bigotní stoupenci Mojžíšovy i Ježíšovy víry, jako například reverend Tom La Hay: "Čtenáři věřící La Hayovi jsou pevně přesvědčeni o blízkém konci světa, 11. září je v tom utvrdilo. Armageddon - poslední bitva všech bitev - bude vybojována ještě za jejich života, proto má boj o Izrael a Babylon (=Bagdád) nejen symbolický význam a boj proti OSN (kterou u La Haye vede rumunský tmář jménem Nicolae Carpatia) je tak naléhavý. Neboť bitva na Blízkém Východě je pro tyto křesťanské sionisty znamením posledního rozhodujícího střetnutí (a možné konverze Židů) - Spojené národy (OSN) jsou jim vtělením Antikrista. Okrajová kacířská teologie 19. století, totiž 'dispenzionalismus' evangelisty Johna Nelsona Darbyho, a doslovná četba Bible jako jízdního řádu současné politiky se tím staly masovým jevem." (5).

Nehledě na další atomizaci všech zmíněných věrouk a pomíjeje mravní dekadenci Západu, signalizující (navzdory mnohým bigotním náboženským projevům) faktickou sekularizaci západní civilizace, spojuje zmíněná náboženství již zmíněný interesantní fakt, že žádný z intelektuálních tvůrců jejich etických kodexů si ani ve snu nedokázal představit, čím bude disponovat západní civilizace 21. století, natož její další technické a technologické perspektivy a samozřejmě i rizika...

Zatímco se samotný kapitalismus jako společensko-ekonomický anachronismus jeví zpožděný za vědecko-technickým rozvojem pouze o jednu vývojovou etapu, v religiózní sféře se objevuje nepředstavitelná vývojová propast. Přestože je například Bible jako učebnice přírodovědy již zcela nepoužitelná, přestože je nepoužitelná i pro řešení dalších moderních etických problémů spojených s klonováním, globální ekologickou hrozbou či okrádání občanů finančními institucemi, atp., atd. -- pak fakt, že miliardy lidí v ní hledají víru a základ pro řešení svých existenciálních problémů logicky znamená, že doslova hazardují nejenom s osudem svým, ale i s osudem této civilizace i planety.

Pro ctnostné křesťany (kteří jsou všichni více či méně sionisty) a pro židy tudíž zbraně globální zkázy nepředstavují prostředek definitivní záhuby, ale nástroj Armagedonu skrze který vstoupí ve věčný a blažený život ve zlatém městě Jeruzalémě popř. v Edenu (jejich hříšnější bratři ve víře doufají, že do oněch lokalit doputují jen oklikou přes eventuální očistec).

Racionálněji založení souvěrci těchto nepříliš náročných hédoniků - kteří by při věčném dolce far niente ve zlatém Jeruzalémě či rajském Edenu postrádali televizor či internet - si koncipují vlastní vize biblického ráje...; čímž ovšem zcela revidují a fakticky i popírají svou původní víru. Ti nejprogresivnější z nich, jako např. astrofyzik S. Hawking, pak na základě vlastních výpočtů dospívají dokonce k závěru, že si dokáží představit vesmír i bez boha...

Na druhé straně ateizmus, který se pokouší osvobodit pravdu z jejího religiózního zajetí, zcela choří na svoji nekoncepčnost; poněvadž se pouze pokouší zničit kulturní subjekt poskytující etickou i existencionální oporu a není schopen poskytnout nic atraktivnějšího.

Zatímco věřící vybudovali překrásné chrámy, vytvořili sugestivní výtvarnou, hudební i slovesnou kulturu, ateisté se omezují pouze na bolševické popírání náboženství jako "opia lidu". Mění tak náboženství v pouhé trosky, ale na těchto troskách nic kvalitnějšího natož velkolepějšího nebudují. A není ani divu, jak jsou při tom neúspěšní...

Příčina může spočívat v jejich lpění na tradičním Engelsově "dialektickém" (ale ve skutečnosti fatalisticko-nihilistickém) pojetí smyslu existence a zániku lidské bytosti i pozemské civilizace, ilustrovaném výrokem "...máme jistotu, že hmota zůstává ve všech svých proměnách vždy stejná, že žádný z jejích atributů nemůže být nikdy ztracen a že se stejnou nutností, s jakou vyhubí na Zemi svůj vrcholný výkvět - myslícího ducha, zrodí jej jindy a jinde znovu..."

Zatímco pro věřícího moment globální zkázy způsobené válkou či ekologickou katastrofou (subjektivně) znamená pouze kýžený přechod do jeho vysněného (avšak objektivně neexistujícího) ráje, pro tradičního marxistu to rovněž neznamená zásadní katastrofu, vždyť příroda svůj vrcholný výkvět - myslícího ducha -- přece jednoduše zrodí jindy a jinde znovu... A poněvadž tak příroda činí se železnou nutností a navíc neumí myslet, není třeba si ji naklánět stavbou nějakých ideologických "chrámů"...

Tento nihilistický ateizmus, zcela popírající jakýkoliv smysl existence lidské bytosti i civilizace, pak logicky musí vést k mravní dekadenci drtivé většiny takto intelektuálně orientovaných souvěrců-bezvěrců a na straně druhé k příklonu ostatních k tradiční religiozitě.

Pro ateistu (a objektivně i pro věřícího, který by ochotně odmrštil své "pravěké" proroky i mesiáše) by se situace radikálně změnila v případě, že by - jako perspektiva, k níž lidská civilizace směřuje - byly například akceptovány vize mnohých současných futurologů o možném budoucím cestování v čase. Byť z takovéto alternativy vyplývá i zatím neobjasněný paradox v podobě porušení kauzality, pak se přesto ukazuje zcela zjevné, že pozemská civilizace na cestě k dosažení podobného triumfu lidského ducha musí kauzalitu velice striktně respektovat.

A poněvadž např. globální zkáza by znamenala neodvratný zánik báječné perspektivy, jež mění starozákonní Eden či novozákonní Jeruzalém v trapné pohádky starověkých pastevců, již prostá logická úvaha pak vygeneruje kauzální proces s velice praktickými a neoddiskutovatelnými počiny: lidstvo musí radikálně zlikvidovat vojenské i ekologické hrozby, které by mohly způsobit katastrofu či dokonce zánik této civilizace a prostřednictvím celosvětové respektované instituce -- tzn. OSN -- dosáhnout všeobecného a úplného odzbrojení a zajistit mírovou koexistenci na této planetě. Za další imperativ lze považovat pokračování a zintezívnění expanze pozemšťanů do kosmu a jeho postupnou kolonizaci. To samozřejmě vyžaduje a zároveň i ospravedlňuje trvalý vědeckotechnický rozvoj (i co nemenší plýtvání veškerými zdroji) a současně vyvstává nutnost permanentního a zdravého mravního vývoje naší civilizace zahrnujícího prevenci veškerých individuálních i společenských úpadkových procesů.

Takovéto ideje a pokyny se ovšem v žádných svatých knihách nenaleznou a není divu. A vlastně až po předložení všech předchozích informací lze pochopit, proč judaista David Stein - "inspirován" i determinován svou náboženskou vírou - volá po postavení protiraketové základny v ČR.

Odkazy:

(1) Bez úcty k pravdě Západ zanikne

http://www.netsocan.cz/socan/num0305/num0305.html#num0305

(2) Levicová politika pro 21. století? Neboli Ještě jednou o teorii a praxi

http://www.netsocan.cz/socan/num0604/Wallerstein.html

(3) Diskuse o budoucnosti kapitalismu

http://www.netsocan.cz/socan/num07804/walller.html#walller

(4) Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD

http://www.netsocan.cz/socan/num0505/editorial.html#editorial

(5) Claus Leggewie: Obnovení imperiálního prezidentství - George W. Bush uděluje republikánskou boží milost. (Viz webové stránky Masarykovy dělnické akademie na www.cssd.cz).