Podle jeho hodnocení, vyplývajícího z přímé účasti na konzultacích mezi nejvýznamnějšími skupinami členů, se neprojevila v jednáních žádná hořkost a nikdo ze členů nezpochybnil nutnost dohody do konce roku. Všichni členové jsou podle svých vyjádření připraveni k intenzivní práci, avšak na druhou stranu nikdo z nich neustoupí ze svých pozic, pokud se nezmění pozice ostatních.

Jedná se především o nutnost změny pozice USA. Nejvyšší obchodní představitelka USA S. Schwab na jednáních odmítla nabídnout více, než v současné chvíli USA nabízejí. Většina členů totiž požaduje, aby se USA zavázaly snížit své domácí podpory do zemědělství pod současnou úroveň. Nabídnutý závazek USA tuto úroveň nejen nesnižuje, ale naopak vytváří prostor pro její zvýšení o cca 3 miliardy USD, tj. z 19 na 22 miliard. Snížení amerických zemědělských domácích podpor požadují jak rozvojové země, tak také Evropská unie, v jejíchž představách by tyto podpory měly být zakonzervovány na maximální výši 15 miliard USD.

Změna pozic je také očekávána od Brazílie a Indie v oblasti průmyslových výrobků. I když tyto země prozatím nepřipouštějí snížení cel průmyslových výrobků takovou měrou, kterou požadují vyspělé státy, na zasedání ministrů již naznačily, že zřejmě upustí od dosud prosazovaných vysokých koeficientů ve vzorci na liberalizaci přistupu na trh (v navrženém liberalizačním, tzv. švýcarském vzorci, nižší koeficient znamená vyšší otevření trhu), i když je pro ně požadavek vyspělých států, především EU na koeficient ve výši 15 naprosto nepřijatelný.

Pod tlak na změnu pozic se dostala také Evropská unie, a to v oblasti přístupu na zemědělský trh. Protože však její vyjednavači již dříve oznámili, že EU bude ochotna snížit své zemědělské tarify až o polovinu, což splňuje (téměř) požadavky rozvojových zemí ze skupiny G 20, nebyla na ni v uplynulých třech dnech soustředěna hlavní pozornost. Snížení nabídnuté (mezi řádky) komisařem obchodu Evropské komise P. Mandelsonem však naráží na vnitřní rozdílnost názorů uvnitř EU; zejména Francie a středomořské země nechtějí připustit ohrožení svých zemědělců. Problém s uvolněním trhu při padesátiprocentním snížení sazeb by však měly také např. Irsko a Polsko. Na druhou stranu se v rámci EU vytvořila skupina zemí, které upřednostňují liberální přístup a mezi které patří např. Švédsko a další severské země, a hlásí se k nim také ČR a SR. Tyto země mají většinou zájem na otevření trhů s průmyslovými výrobky v bohatých  rozvojových zemích se silným dovozním potenciálem. Pro ně by byl naopak nepřijatelný ústupek EU ve smyslu nižšího snížení celních průmyslových sazeb v těchto zemích (a tedy sjednání vyššího koeficientu v liberalizačním vzorci).

Kompromis mezi vrcholy uvedeného trojúhelníku, tj. mezi domácími zemědělskými podporami, přístupem na zemědělské trhy a přístupem na trhy s průmyslovými výrobky, naznačil generální ředitel WTO Lamy v podobě formule 20-20-20. První dvacítkou měl na mysli dohodu členů na návrhu skupiny G 20 v oblasti přístupu na zemědělský trh, tj. 50% snížení sazeb ve vyspělých zemích, druhá dvacítka se týkala výše koeficientu v liberalizačním vzorci pro průmyslové výrobky (prozatím EU trvá na koeficientu 15, tedy na rozsáhlejší liberalizaci) a třetí dvacítka znamenala výši domácích amerických podpor v miliardách dolarů.

Na sjednání kompromisu (ať už bude jeho podoba jakákoli) si členové vymezili celý měsíc. Odsouhlasili, že kompromis bude hledat neprve skupinka klíčových "hráčů" známá jako G 6, tj. USA, EU, Austrálie, Japonsko, Indie a Brazílie, a to za účasti P. Lamyho. Shoda by měla být nalezena během příštích dvou týdnů. Další dva týdny by měli ostatní členové mít čas na rozbor shody a na připomínky, tj. na její "strávení", jak prohlásil komisař EK Mandelson. Takto by mohl být zachován termín konec července, který byl stanoven v ministerské deklaraci z Hongkongu a který je i z technického hlediska posledním možným termínem na sjednání principů a postupu liberalizace. Naplnění dohodnutého postupu vyžaduje neméně náročná a složitá jednání, jejichž výstupem bude několik stovek stránek závazků pro každého člena.

Je ovšem otázkou, zda v takto napjatých časových termínech budou členové schopni zachovat široké kolo jednání, byť již bylo několikrát zredukováno. Konec července je totiž termínem i pro ostatní oblasti, ve kterých členové vyčkávali na výsledky k základním stavebním prvkům kola. Bez nich zřejmě však ani nadále nebudou ochotni přistoupit na širší jednání, neboť jejich výsledky budou moci být použity až následně jako vyrovnávací závaží k eventuálním ústupkům v základních oblastech.

Není také zcela jasné, jak bude formálně zpracována eventuální shoda G 6 na trojúhelníku problémů. Generální ředitel Lamy prohlásil, že členové mají k dispozici dostatek textu, se kterým mohou pracovat, je však nutno ho naplnit čísly. Měl na mysli dokumenty k zemědělským jednáním a jednáním o průmyslových výrobcích, které předsedové příslušných vyjednávacích orgánů předložili členům v posledním červnovém dni. Toto prohlášení by mohlo signalizovat, že se členové G 6 pokusí odblokovat také dosavadní rozpory ohledně výjimek z liberalizačních vzorců nebo i další navazující prvky v textech obsažené. O vydání svého vlastního shrnutí z jednání G 6 Lamy veřejně prozatím neuvažuje, i ho nelze pro krajní nouzi vyloučit. Znamenalo by to ovšem nutně opomenutí některých prvků jednání, což by mohlo narazit na odpor některých členů.

Jaké jsou nyní reálné naděje na průlom ve WTO? Každá odpověď na tuto otázku v sobě bude mít velmi malou míru pravděpodobnosti. Po třech letech neúspěchů, odsunování termínů a snižování laťky jsou členové WTO poněkud unaveni a zklamáni. Rozvojové země očekávají od uzavření jednání pomoc a podporu svých ekonomik, vyspělé země nové impulsy pro svůj vývoz. Ke ztrátám by došlo na obou stranách. Jiskřičkou naděje jsou nyní jednání nejvyspělejších států světa -- pokud se podaří nejvyšší obchodní představitelce USA přednést doma úspěšně obrázek zmaru a zoufalství, do kterého se WTO propadá, dostane možná od politiků své země zelenou pro změnu pozice a pro žádané ústupky USA. A pak již nic nebude bránit ostatním partnerům, aby vyložili své karty na stůl a dokázali to, co z pohledu uplynulých let bude jistě označováno za zázrak.

Autorka je spolupracovnicí Katedry mezinárodního obchodu Vysoké školy ekonomické v Praze