5. 7. 2006
Špinění Josefa Víta |
Pan Vít ve svém článku píše: "Těm kecům o tom, že jsou proti nebezpečí ze Severní Koreje nebo Iránu, nevěří snad ani pan Topolánek. Viděl jsem článek, že o umístění raket rozhodne Severní Korea. Musel jsem se smát. A pokud to autor myslel vážně ..raději nebudu pokračovat. Jak Severní Korea, tak Írán jsou regionální mocnosti. A jejich zájem nepřekračuje hranice jejich regionu. Navíc nemají sílu a nikdy ji mít nebudou. Všichni straší korejskými a íránskými raketami, ale žádný autor ani politik se nenamáhal vysvětlit, PROČ by Korejci odpálili raketu na Evropu. Co by tím získali? Totéž platí o Íránu. PROČ, pánové, ptejte se PROČ???" Dále pán Vít píše "Rusko totiž nespalo. A Rusko je připraveno. O ruském vyzbrojování se mnoho nemluví, přesto se v odborných kruzích o ruských zbraních ví. Jednou z nejnebezpečnějších ruských zbraní je řízená střela Mach 2,2 Moskit (komár). V NATO je tato střela označována jako SS-N-22 a pojmenovaná Sunburn (úžeh). Původně to byla námořní střela, ale Rusko ji dále zdokonalovalo a vyvinulo z ní dokonalou univerzální zbraň. Je možno ji odpálit z lodí i z ponorek. Jejich nosičem je letoun Suchoj 27 a je možno je odpálit z plošiny nákladních aut. Jsou vybaveny 200 kilotunovými atomovými hlavicemi (pamětníci ví, že bomba v Hirošimě byla přesně desetkrát menší). V současné době Moskita všichni zbrojní experti označují jako "nejdokonalejší a nejnebezpečnější řízenou střelou na světě". Přitom nejzajímavější na ní je její rychlost. Je to 2,2 Machu - tedy něco přes 2500 km za hodinu. Letí ve výši 30 až 40 m nad terénem - je tedy prakticky nezjistitelná. A to je protivník, který čeká na naše rakety " Takže jestliže pan Jaroslav Borovička není schopen odpovět na otázky: 1) proč by někdo střílel rakety na tak malinkatou a nedůležitou zemi jako je ČR s 10 miliony obyvatel? 2) Vyvíjelo Rusko dále svoji Mach 2.2 Moskit a získalo tím raketu s parametry jak popisuje pan Vít? 3) Co je skutečným cílem USA raketových základen v ČR? Tak je jeho článek pouze a pouze špiněním pana Vita, a redakce panu Borovičkovi naletěla, míní Zdeněk Wognar. |