Je to jedna z naprosto klíčových otázek, pokud se týká celé bezpečnostní agendy, protože současné poznání nám dovoluje konstatovat, že někde hluboko v základech naprosté většiny válečných konfliktů na této planetě je problém energetických zdrojů, získávání energie její distribuce a její přístupnost konečnému spotřebiteli. Je lhostejno, zda jde o potraviny včetně vody, tedy energetické zdroje nutné k přežití každého jednotlivce i přírody jako celku nebo o energii potřebnou k přežití společnosti nebo energii potřebnou k jejímu rozvoji jako celku nebo jejich segmentů, ať již způsobem méně nebo více žádoucím. Prostě energie jsou spolu s informacemi a majetkem jedním z hlavních klíčů k zámkům na Pandořině skříňce absolutní moci.

Zdá se, že pokud se hovoří o energetické bezpečnosti, tak v poslední době je vysledovatelný, zřetelně převažující a podle mého názoru správný názor, že energetická bezpečnost je závislá na harmonii ve vztazích zdroj, výroba, distribuce, spotřeba. Většina takto vedených úvah se vyhýbá otázce, k jakému celku se energetická bezpečnost váže, a pro jistotu, pokud se už vyhnout nemůže, tak hovoří o globální otázce, globálním problému nebo globálním rozměru. Tedy značně abstraktně. Jakmile se ale pojmenuje konkrétně subjekt, ke kterému se energetická bezpečnost má vztahovat, nastávají problémy. Pokud totiž přijmeme tezi o tom, že obecný princip energetické bezpečnosti spočívá v harmonizaci jejích toků v užším smyslu od zdrojů ke spotřebiteli a v širším smyslu v harmonizaci těchto toků s přírodními nebo vitálními principy, pak se u konkrétního subjektu energetické bezpečnosti nutně objeví otázka nakolik on sám je harmonický nejen ve svém vnitřním uspořádání, ale i ve vztahu ke svému okolí. Jinými slovy je nutné nastolit otázku, nakolik ten čí onen konkrétní subjekt energetické bezpečnosti vytváří bariéry bránící oné žádoucí energetické harmonii. Z tohoto pohledu není pohled na EU nikterak nezajímavý. Jako první zdroj informací je možné vzít www.euroskop.cz, kde se mimo jiné dozvíme toto:

K těmto pozoruhodným úryvkům z oficiálního informačního zdroje si dovoluji připojit informaci o tom, jak Unie započala cestu ke společné energetické politice. Informace je z 24. března 2006, pochází z dílny ČTK a Reuters a v jejím záhlaví se praví, že šéfové států a vlád se dohodli na postupu, který má "pětadvacítce" zajistit bezpečnost dodávek energie, konkurenceschopnost a ekologickou udržitelnost. Informace pak pokračuje dále takto:

Musím se přiznat, že z toho nejsem příliš moudrý, ale jeden závěr jsem si z informací shora uvedených udělal a jsem připraven si ho i obhájit. Ten závěr zní: Evropa nejen, že nemá v oblasti energetiky nějakou společnou politiku, ale nemá ani žádný společný pozitivní zřetelný zájem, na kterém by ji bylo možné postavit. Diskuse o energetické bezpečnosti tedy zřejmě sleduje cíl vymezit společné zájmy negativně, tedy navodit situaci všeobecného ohrožení a v rámci ní tlačit jednotlivé členské státy k ústupkům. Podle toho, jak se situace od března začala vyvíjet se už už zdálo, že legendární úlohu bandity v lese, kterým se začít strašit, má sehrát v této roli v Evropě tolik oblíbené Rusko, jako jeden z klíčových dodavatelů energií na evropský trh. Jako arcilotr pak by měl zřejmě vystoupit GAZPROM jako nezvladatelná chobotnice natahující svá chapadla podobně za druhé i studené války tolik populární ruský medvěd drápy. Podle posledních reakcí se však zdá, že se nedaří sjednotit ani názor na to, kým se má strašit a konec konců ani na to, zda se má vůbec strašit. Pravdou totiž zůstává, že kroky Ruska jsou v souladu s výsledky moskevského summitu Rusko EU z 10. května 2005. V tzv. cestovní mapě o společném hospodářském prostoru se v časti věnované energetice hovoří o daleko odvážnějších projektech a záměrech, než na jaké ukazují současné aktivity Ruska a jeho energetických gigantů. Pro přesnost uvádím příslušnou pasáž v ruštině.

Nemohu se na tomto místě ubránit tomu, abych necitoval ze zpravodajství ČTK o výše v úvodu zmíněném summitu EU- Rusko, který se konal 25. 5. 2005 v Soči. Mimo jiné v něm zaznělo na téma energetické bezpečnosti toto:

Každého občana EU musí potěšit, že v čele zahraniční politiky předsednické země EU stojí osoba, která konstatuje, že si vedení EU již v lednu letošního roku uvědomilo jakousi novou situaci. Jen je záhadou jakou, protože to, že v oblasti energetické bezpečnosti existuje nová kvalita, ví Západní Evropa již několik desítek let, minimálně od ropné krize v 70. letech, když ji USA vyzývaly, aby nepokračovala v budování energetických cest do tehdejšího SSSR. Mezitím si toho dokázala všimnout většina gramotných Evropanů nebo těch, kteří kdy platili za energie nějaký účet. Ale možná, že se děje něco úplně nového, ale je to ještě tajné. A konstatování ruského presidenta Putina o tom, že vlastně Rusku nejde o nic jiného, než o blaho Evropanů, je perlou, která dává jasný signál o tom, kdo měl v Soči navrch. Mně se zdá, že EU to nebyla.

V tomto ohledu bude neobyčejně zajímavé, jaké pozice zaujme avizovaný červnový summit EU. Jaká bude asi úroveň diskutované problematiky, když se špičky EU představily v Soči v roli Alenek v říši divů?! Zatím lze na základě poznaného říci, že zabývat se energetickou bezpečností tam, kde schází energetická politika je přinejmenším předčasné. Snad je možným východiskem přenesení otázek energetické bezpečnosti z oblasti hospodářských politik do oblasti politiky bezpečnostní a udělat z ní nový pilíř této politiky. Pokud ale pohlédneme do pasáží věnované bezpečnostní politice, tak se tam o energetice a jejímu vztahu k bezpečnostní problematice mnoho nedočteme. Já bych řekl skoro nic, ale určitě jsem nepřečetl všechno a pokud snad ano, tak jsem to určitě všechno dobře nepochopil. Ona nám "bruselština" dává zabrat i v českém překladu...

EU v kostce

Další pohled na Evropskou unii nabízí přístup, který jsem si sám pro sebe nazval "EU v kostce" Nechci se dotknout velikosti EU a jejich vůdců, ale navrhuji trošku je sesadit z piedestalu jejich velikosti a nedotknutelnosti a představit si je v systémovém pohledu jako úplně obyčejnou kostičku složenou z osmi částí, pro jednoduchost opět kostiček, leč menších. Takové malé, prosté, dětské Lego...

Obsahem této kostičky bude to, co někteří nositelé Nobelových cen a řada dalších odborníků nazývají sociálním kapitálem. Ten si pro jednoduchost můžeme definovat jako sumu vztahů mezi osobami a korporacemi v podobě trojrozměrné sítě.  Kvality jednotlivých segmentů bude potom tvořeny kombinací toho, zda se bude jednat o osoby či korporace vnější nebo vnitřní, aktivní nebo pasivní a do třetice tím, zda tyto osoby jsou známé nebo neznámé, jinými slovy viditelné nebo neviditelné. Tak získáme segment vnitřních, vlivných a veřejných osob a korporací, dále segment vnitřních vlivných a soukromých, vnitřních nevlivných a veřejných, vnitřních nevlivných a soukromých. Obdobně ve vnější vrstvě jsou segmenty vnějších vlivných a veřejných, vnějších vlivných a soukromých, vnějších nevlivných veřejných a nakonec vnějších nevlivných a soukromých osob a korporací. Kostičky jsou pouze názorninou, jinak je jejich přechod z jedné do druhé samozřejmě přirozeně neostrý nebo spojitý.

Pokud se týká otázek bezpečnosti, pokládám za  poněkud nedostatečné zabývat se poměrně sveřepě odděleně vnější a vnitřní bezpečností, tak, jak jsme toho svědky už po mnoho set let, zejména ve státních politikách všeho druhu. Navíc je podle mého názoru v zásadě chybné sledovat bezpečnost v rámci jakýchsi pevných hranic nebo mimo ně. Korporace není tvořena pouze osobami uvnitř jakéhosi plotu nebo jiné formálně právní hranice, ale z celé řady hledisek je přesnější a efektivnější vnímat a sledovat korporaci jako sociální kapitál osob a korporací činností dané korporace dotčených, a také těch osob korporací, jejichž činnost se naopak dané korporace dotýká. Tedy osob, které mají k dané korporaci nějaký aktivní či pasivní vztah. Takové osoby se nazývají cizím slovem stakeholders, česky možná "osoby, jejichž zájmy jsou dotčeny" nebo "držitelé zájmů."

Pokud si namalujeme naši kostičku a budeme se ptát po stavu sociálního kapitálu v jednotlivých segmentech našeho modelu Evropské unie, tak podle mého názoru i naprostý laik narazí na daleko větší problémy, než jaké signalizují informace z Euroskopu nebo jiných veřejně přístupných zdrojů. Uvědomme si ještě , že kvalita sociálního kapitálu je pozitivní hodnotou, že by tedy měl růst ve své kladné podobě, ergo kladívko pozitivní vztahy by měly mít převahu nad negativními a tato převaha by se měla minimálně nezmenšovat, když už neroste. Obávám se, že podle mého názoru se dá konstatovat, že rozladěnost ze vztahů k Evropské unii roste snad ve všech segmentech a nevíc se ukazují hluboké antagonismy tam, kde by měly existovat harmonické přechody a vztahy.

Pokud se podíváme například do vnitřní vrstvy a pohlédneme do kvadrantu osob a korporací aktivních nebo chcete-li vlivných a soukromých, tedy do světa velkého byznysu, tak si povšimneme, že těmto osobám a korporacím záleží na samotné Evropské unii stále méně a méně. Jejich priority leží někde úplně jinde a to především v oblasti úzké spolupráce s podobnými segmenty v ostatních velkých globálních politických korporacích.

Navíc v EU má tento segment další neobyčejně mocnou složku a tou je bruselská byrokracie. Ta se bez účinné politické kontroly permanentně spojuje s privátním sektorem a vytváří naprosto unikátní mocenské centrum, které stále účinněji odolává vytvoření vlastní politické kontroly a vzniku čehokoliv, co by mohlo jakkoliv omezit jeho vesměs krátkodobé ekonomické cíle.

V oblasti energetiky se tato skupina soustředí na centralizaci rozhodování o energetických sítích, nejrůznějších regulacích a cenách energií a to otevřeně i skrytě. Bez velké paranoie je možné si představit další otevírání energetických trhů nikoliv kvůli zvýšené konkurenci a snižování ceny, ale právě pro tvorbu monopolních zisků mimoevropských dodavatelů a jejich evropských "spolupracovníků"

Potenciál tohoto spojení je natolik velký, že je schopen uspokojovat stále širší skupinu evropské elity, která potom rezignuje na cíle, které jsou pro vytvoření skutečně funkční teritoriální korporace evropské unie bezpodmínečně nutná. Tvorba a realizace dlouhodobých cílů a strategií, mezi které energetická politika a bezpečnost bezesporu patří, náleží totiž přirozeně i prakticky do v současné době přirozeně i prakticky naprosto atrofovaného segmentu osob vnitřních, vlivných a veřejných.

Zde leží největší problém EU. Absolutní nedostatek politického a ideového vedení a jeho institucí je to, co vede k tomu, že EU se jeví z vnějšího pohledu jako velice neurčitá a nedůvěryhodná struktura, která není dostatečně účinně vytvářet a s dostatečnou razancí obhajovat své zájmy. Zájmy energetické samozřejmě nevyjímaje. Tak jak vlivné a soukromé osoby úzce spolupracují se svými vnějšími partnery v USA, Rusku Číně, Indii, Japonsku, ale i v Latinské Americe, světě islámu a kdekoliv jinde na světě, tak v oblasti politiky to v zásadě neprobíhá prakticky vůbec a veškeré konzultace summity a politiky EU se začínají při řešení reálných problémů s okolním světem rychle rozpadat.

To vede samozřejmě k neustálému si zahrávání s EU zevnitř prostřednictvím jejích členů a jejich partikulárních národních zájmů, popřípadě politickým ovlivňováním blízkého okolí EU Příkladem může být politická hra USA na Ukrajině, jako klíčové tranzitní zemi nebo nadstandardní energetické vztahy Ruska a Německa. Kolektivní politická reprezentace je ze své podstaty neschopna Evropu vést, protože je závislá na domácích voličích a jakékoliv vzdání se vlastního vlivu na úkor Bruselu znamená nejen osobní pád doma, ale navíc další posílení bruselské byrokraticko-ekonomické hydry, které jsou jakékoliv ideály naprosto cizí.

Na národní úrovni nelze celoevropské ideály vytvářet ani naplňovat, i kdyby existovaly. A odpovídající evropská úroveň neexistuje. Výsledek posledního zoufalého pokusu o její vytvoření v podobě evropské ústavní smlouvy naprosto jednoznačně ukazuje na to, co z dobré myšlenky dokázal udělat vliv byrokratických a ekonomických zájmů. Znovu je třeba připomenout, že tento segment, tak jak je vytvořen a jak v současné době funguje, není pravděpodobně schopen vytvořit, prosadit a realizovat jednotnou smysluplnou evropskou energetickou politiku, která by kromě krátkodobých zisků byla motivována i dlouhodobou ochranou evropských zájmů.

Pohled do vnitřního segmentu těch soukromých, slabých a nevlivných stále bolestněji ukazuje že jim Evropská unie mimo té trochy svobodného pohybu mnoho nedává. Navíc jsou zaplavováni sobě podobnými z vnějšího světa a jsou obíráni a své po generace těžce vydobyté jistoty a to ve jménu svobody těch, kteří k tomu nepřiložili ani stéblo natož ruku ke společnému dílu. Jsou stále více vytlačováni ze střední vrstvy a je jim dáváno neustále najevo, že jsou vlastně na obtíž, že je musí někdo živit a přitom mají tolerovat to, že vedle nich jsou protežováni ti, kteří nedělají nic. Evropský občan je od své unie vzdálen rozumem i citem skutečně na hony a žádný evropský pas nebo řidičák z něj Evropana neudělá. A jak již bylo řečeno, ke svým partnerům za hranicemi Evropy se chová vesměs nepřátelsky, protože se jich buď přímo bojí nebo jim jenom nerozumí. Dalo by se říci, že lidé v tomto sektoru vytvářejí bariéry proto, aby uchránili pro sebe energetické zdroje a energetické toky, které ovšem přicházejí paradoxně mimo potravin především z území mimo EU.

Vnitřní segment veřejných nevlivných, možná bychom ho mohli nazvat segmentem občanské společnosti, vytváří nejrůznější a to i vlivná hnutí neprivilegovaných, ale korelace jejich záměrů se záměry vedení EU je v zásadě nulová. Naopak často působí přímo proti nim. A to nikoliv jen proti jejich konkrétní aktuální podobě, ale přímo proti jejich podstatě a smyslu. Schopnost absorpce takového společenského pohybu nebo přímé změny poměrů uvnitř EU dramaticky kolísá právě díky zvýšené pasivitě politického establishmentu. Z druhé strany je aktivita tohoto segmentu často účelově probouzena právě sektorem byrokraticko ekonomickým. V oblasti energetiky se dá říci, že tento segment působí přímo v rozporu se životními zájmy EU, protože v rámci pod zástěrkou ekologické odbornosti nebo zeleného politického dresu naprosto soustavně vytváří tlak, jehož důsledkem je prohlubování energetické závislosti EU na jejím okolí a tak paradoxně zvyšování zisků energetických společností, které pod tlakem určitého nedostatku energií a velice umně manipulovaného veřejného mínění energie neustále zdražují a tváří se, že za to nemohou, když občané bojují za čisté energie, které jsou ale hrozně drahé. Podobně jako u segmentu soukromých a nevlivných i zde můžeme zaznamenat jen velice malou spolupráci tohoto segmentu se svými protějšky vně EU. Pokud k tomu dochází, pak jde spíše o podléhání cizím vlivům než o vlastní pozitivní ovlivňování okolí. Spolupráci brání i značná vzájemná kulturní různost i vnitřní různorodost samotné EU.

Dovolil bych si vyřknout soud, že dosavadní slabá vnitřní sociální koheze evropské společnosti, která dlouhodobě stála na sdílení základní společné hodnoty, kterou představoval poválečný mír v Evropě, je vážně narušována a blíží se k bodu, kdy dojde k jejímu jen obtížně zastavitelnému rozpadu. Stav je o to vážnější, že hodnota míru se pro generace, které nepoznaly válku, stává bohužel příliš vzdálenou a nová univerzální evropská hodnota není ani k dispozici ani v dohledu. Možná, že by jí mohla být právě různost a spolupráce v různosti, která vyžaduje vysokou míru vzdělání, kultury a tolerance, ale popravdě  řečeno, chtělo by to něco jednoznačnějšího.

Na růžích ustláno nemá EU ani u zahraničních ani u vlastních sdělovacích prostředků. Ty patří mezi ty soukromé a vlivné, lhostejno, zda vnitřní či vnější...

Aby bylo jasno, nejsem odborník na Evropskou unii a nechci se dostat do polemiky o jednotlivých souvislostech. Jsem přesvědčen, že argumenty mohou být různé a názory na jednotlivé segmenty a jejich stav rovněž. Chtěl bych jenom upozornit, že stačí jen velmi jednoduchý, přehledný, obecně přístupný, ale přitom dostatečně úplný model nějakého systému a jeho srozumitelný obsah, abychom se mohli podívat na svět kolem sebe vlastníma očima a sami si udělat vlastní názor na věci, na které nám až dosud tvořily názor media a analytické týmy v bůh ví jakém zájmu. Nemusíme být pořád jenom ve vleku cizí manipulace. Nicméně jsem přesvědčen, že jen naprosté minimum lidí může dojít k závěru, že sociální kapitál Evropské unie zaznamenává nějaký dlouhodobější pozitivní vývoj.

Z hlediska energetických zdrojů je Evropská unie, když ne chudá, tak zcela jistě nesoběstačná. Spotřebovává daleko více než je schopna vyrobit. V různých energiích je to různé, ale generálně to platí úplně. Z hlediska distribuce je Evropská unie rovněž typickým, dokonce koncovým, spotřebitelem. Tranzit přes její území kamkoliv je nesmyslný a proto se nedá očekávat, že by se Evropa stala silnějším partnerem pro své dodavatele tím, že by omezovala tranzit. Konec konců nesmíme zapomínat, že při pohledu na školní mapy čínských školáků vypadá Evropa asi tak, jako na těch našich Kamčatka. Prostě je to poloostrov na konci světa. Konec konců i truchlivá pouť neandertálce skončila na útesech iberského poloostrova, protože už prostě neměl před moderním člověkem kam jít a do Ameriky to tenkrát nešlo. Evropa je svým způsobem slepou uličkou nejen pro migraci, ale samozřejmě i pro energetické toky. Lidé i energie se musí v Evropě vždy jaksi spotřebovat a dnes to platí dvojnásob. Někdy je z toho válka, ta spotřebovává energie i lidi zdaleka nejrychleji. Na západ už nemůžeme a na Východ nechceme. To je problém.

Kategorickým imperativem pro Evropu tedy je zvýšení vlastní výroby energií, aktuálně budováním klasických jaderných elektráren a následně perspektivně aplikací moderních vědeckých poznatků v energetice - např. termojaderné fůze a spalování vodíku. Vše ostatní je z aktuálního hlediska pouhý energetický folklór.

Dále je nezbytné odstranění zbytečných překážek v současných přenosových soustavách, harmonizace cen a samozřejmě vytvoření takového hospodářského a politického prostoru s Ruskem, ve kterém by oba partneři zřetelně vnímali společnou energetickou bezpečnost jako velkou výhodu a jistotu. Jinými slovy: dosažení takového stavu, kdy by jakýkoliv negativní krok vůči partnerovi znamenal zřetelnou jasnou vlastní újmu a bezpečnostní riziko. Rusko může hovořit o nových partnerských vztazích v Asii nebo o vztazích s Amerikou přes Severní pól, ale ať chce nebo nechce, nejblíže je Evropě a otevření prostoru spolupráce od mysu Rocca po Beringovu úžinu by znamenalo pro bezpečnost světa a Evropy daleko více než vytváření jakýchkoliv bezpečnostních doktrín.

V závěru bych rád poznamenal, že z historického pohledu již jednou evropská civilizace ve svém zárodku poznala, co to znamená energetická krize. Před 2500 lety přišli staří Řekové v Peloponéském spolku pod vedením Athén na to, že se nemusí tolik plahočit se zemědělskou výrobou, když jim skoro všude v Řecku roste oliva skoro bez péče a export olivového oleje je báječný byznys, za který si pořídím nejen vše potřebné, ale ještě zbude. Peloponés a Athény bohatly a nastalo to, čemu říkáme Zlatý věk. Ten skončil v peloponéských válkách. Sparťanům tenkrát stačilo uzavřít s velice malým úsilím Hellespontský průliv a bylo po obchodu. Athény nebyly schopny obnovit výrobu potravin a prohrály. Bylo nejen po Zlatém věku, ale i po charakteru řecké krajiny.

Myslím že z toho plyne určité poučení. Nejde ale jenom o to, že kdo uzavře kohout nebo průliv ten má navrch a vyhrál. Kdepak. Bez Athén přestalo být Řecko Řeckem a postupně se propadlo a rozpustilo v makedonské říši. To, co vycházelo z Athén do okolního světa ve Zlatém věku bylo daleko důležitější než olivový olej a absence této kultury a její potlačení mělo pro celé teritorium dalekosáhlé negativní důsledky. To by si měli uvědomit všichni ti, kteří nyní tak pilně rozkládají základy evropské spolupráce a vztahy s Ruskem. A dvojnásob by si to měly uvědomit Rusko i EU. Ona Evropa bez ruských energií není jistě lákavá představa, ale pořád je to podle mého názoru lepší, než Rusko bez evropské kultury.

Na samý závěr se chci vrátit k otázce v názvu této úvahy a ještě jednou na ni odpovědět. Energetická bezpečnost je vážný reálný problém, ale ve vztahu k EU zůstává akademickou otázkou. Stručně řečeno - není co řešit a není, kdo by to řešil. Takže zůstávají jen ti, pro které je to třeba řešit. Je nás v EU a v Rusku dohromady asi tak půl miliardy.

Autor je krizový manažer a bezpečnostní analytik

Související informace

Ladislav Žák: USA "v kostce" ZDE

Ladislav Žák: O bezpečnosti celků aneb o bezpečí... ZDE