Takže tento Paroubkův krok nebyl fakticky krokem nikam, měl-li být vstřícným krokem jedné koaliční vlády vůči vznikající koaliční vládě druhé. Samozřejmě že --- ústavně vzato --- stávající premiér jménem své vlády dal najevo, že míní umožnit volný průběh dalším událostem tak, jak je naznačily volby. Aby mohl uvažovaný nový uchazeč o premiérské křeslo nakonec nejen sestavit novou vládu, ale také s ní a jejím vládním programem dosáhnout odhlasované důvěry parlamentu.

Má to ovšem háček, ne-li hák. Jiří Paroubek má stále v rukávu možnou --- a řekněme zatím, že nejen teoretickou --- hlasovací součinnost s KSČM (tedy těch 100 hlasů) pro kterékoli kolo při hlasování v parlamentu o důvěře. Nic závazného nepřislíbil za ČSSD, pokud jde o první (nebo druhé?!) kolo při hlasování o vyjádření důvěry vládě, kdy by měl svou šanci zřejmě Mirek Topolánek a s ním koalující strany; přitom ta nová koaliční vláda by byla zřejmě odkázána na shovívavou milost ČSSD.

Chtít už teď --- pro ustavující čtvrteční jednání parlamentu; a jakoby za "ústupek", že Paroubkova vláda podá demisi --- od ODS příslib podpory k prohlasování na další funkční období dosavadního předsedy Parlamentu ČR, sociálního demokrata Zaorálka, snad ani nemohlo být míněno ze strany ČSSD vážně. Bylo by to podcenění prozíravosti politického protihráče. Dozajista nebylo nutné připomínat Bursíkovými ústy a jakoby z úhlu SZ, že na Paroubkově nahozené udici chyběla návnada.

Stále musíme kalkulovat s možným třetím kolem vlastního procesu parlamentního vládnutí. V případném třetím kole designuje možného premiéra už nikoli prezident ČR, ale předseda PČR. Nechce-li Jiří Paroubek šilhat po onom třetím kole, je tu ovšem zároveň navíc problém, za jakou cenu lze rezignovat na tuto významnou parlamentní funkci, když také programově se zatím Mirek Topolánek nechystá k žádným ústupkům. Babo, raď?!

Jiří Paroubek ovšem taky naznačil, že má zájem na konstruktivním řešení té výchozí "patové situace". Lze očekávat, že jak koaliční smlouva, tak následné vládní prohlášení k programu koaliční vlády budou jistým vzájemným kompromisem. Už teď --- byť vágně --- víme, že nás přímo nečeká výlučně jen "modrá šance". Je to pro ČSSD okamžitě málo? Ve čtvrtek (29. 6.) večer budeme možná zas o něco v tomto ohledu chytřejší. Samo středeční Paroubkovo prohlášení k demisi vlády žádnou směrovkou zatím nebylo.

Pořád se jeví jako nezodpovězená otázka, do jaké míry Jiří Paroubek míní vzít v úvahu, že ke vládě --- byť nestabilní a bez ohledu na to, že "100 : 100" vypadá jako "pat" --- má přece jen blíž Mirek Topolánek. Takže? Vykročí si vzájemně vstříc aspoň trochu oba?! V zájmu té stability, o kterou stojíme všichni? Nejen ti zvolení; též my, zainteresovaní voliči...