3. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
The Lost City - režie  Andy Garcia
3. 7. 2006

Ztracené město: příliš mnoho Hollywoodu

Letos se v Karlových Varech fanfárami a fábory vítal Andy García, který dostal Křišťálový glóbus za "vynikající umělecký příspěvek světové kinematografii". Přijel se svým režisérským debutem, filmem Ztracené město, a viděli jsme ho v pondělí dopoledne.

Vždycky doufám, že lidi předčí mé očekávání. Bohužel, to se v tomto případě nestalo, neboť mi tento film připomněl tolik jiných filmů, natočených za stejných okolností -- úspěšný, ano, schopný herec zaujme místo za kamerou i před kamerou, a výsledkem je blyštivý, profesionálně natočený film, který však má v sobě nádech samolibosti. Nechci mu příliš krutě kazit jeho slavný den -- jak říká "Každičký detail, všechno, na čem mi záleží, všechno, co miluju, všechno, na co myslím, všechno, co jsem, je v tomto filmu." Ano, přesně takový dojem to dělá -- je to prostě film a la Andy Garcia.

Ztracené město líčí chaos revolučních změn na Kubě koncem padesátých let. Vypráví o životě a o láskách Fica Fellova (kterého hraje sám Garcia), vlastníka nočního klubu a muže, starajícího se o svou rodinu, knížete společenské elity, který nikdy nemusí platit za svůj drink. Vídíme vřelost a intimitu rodiny Fellovových, která se každou neděli přesně v 18 hodin schází na večeři, a sledujeme, jak se rodina pod tlakem politických změn, odehrávajících se kolem nich, postupně rozpadá. Obětí revoluce se stává nejprve jeden a pak druhý bratr -- obětují se pro věc svobodné Kuby, a Ficův elitní blyštivý svět skončí, neboť příslušníci nové vlády přijdou do jeho klubu a zakáží mu používat v orchestru saxofony, jsou přece "symbolem nenáviděného kapitalismu". Vzniká také milostný příběh, když se Fico začne starat o zničenou vdovu Auroru, manželku svého usmrceného bratra, vodí ji na pláže a do luxusních restauraci a mezi nimi vznikne láska. "Včera se mi zdál sen," říká Aurora. "Bylo to o nás a byl tam Luis. Říkal, že je to OK..."

Emoce jednotlivých postav působí autenticky, jsou ale bohužel zabaleny do celofánu hollywodské pompéznosti, a tak vůči nim nenajdeme dostatečné množství empatie. Jakmile dosáhne útlak nového režimu takové síly, že už to Fico nemůže vydržet, uprchne do země "vynikajících příležitostí", do New Yorku, a opustí svou milenku, která pracuje na straně revolucionářů. "Jednoho dne to pochopíš." Jednoho večera, po uzavření restaurace, když tam s rozcuchanými vlasy Fico myje podlahu, se milenka objeví ve dveřích a na krátkou dobu se sentimentálně k sobě vracejí. Záběry připomínají klasické filmy právě z tohoto období, z padesátých let -- detaily její slzami potřísněné tváře, stále ještě okouzlující se rty namalovanými červenou rtěnkou. My však nežijeme v roce 1959, ale v roce 2006 -- tyto techniky bohužel neodpovídají naší době a nemají na nás tak silný vliv, neboť jsme zvyklí na brutální realismus. Má-li filmový tvůrce používat tohoto stylu, musí zároveň s ním přinést něco nového, jinak to k dnešnímu divákovi nepromlouvá. Zdá se to téměř prázdně, když Fico říká: "Miluju tě, ale nemohu tě milovat tam." Ta slova jsou prostě příliš uhlazená, příliš neautentická, přílíš připomínají svět celebrit.

Film není celý natočen v tomto stylu -- je to jiné, například, když Fico sedí u klavíru a hraje na něj a Aurora stojí u dveří a poslouchá ho. Krátký záběr na její nohy ukazuje, že si jí Fico povšiml a že na ni pohlédl. Toto je modernější přístup, zaměřující se na malé detaily -- ale je skutečně možné zkombinovat oba přístupy? Jaksi to nejde dohromady.

Jiným zajímavým okamžikem je chvíle, kdy Ficův choreograf tančí sám na setmělém jevišti a jeho společník Spisovatel vstane ve své kanceláři -- vidíme jen žluté kruhy jeho oken se zavřenými okenicemi a jejich dvě siluety. "Kéž bych mohl začít znovu," říká Fico. "Mám rád začátky," odpovídá pořád vtipný Spisovatel. "Nic se ještě neudálo a existuje optimismus a v budoucnosti leží příležitosti. Není to jako konce. Ty se mi nelíbí. Vědí moc dobře, proč jim říkají 'konec'. Ovšem některé konce jsou zároveň začátky. To je jiné..." "Tak kde jsme teď?" ptá se Fico."No, jestli to nevíte, pak nejsme ani na začátku ani na konci, musíme být někde uprostřed." Zajímavé myšlenky. Ten rozhovor se mi líbí ... ale tato silně stylizovaná scéna se jaksi nehodí k celkovému dramatu tohoto filmu.

To, co film do určité míry zachraňuje, je právě postava Spisovatele. Hraje ji vynikajícím způsobem Bill Murray (je výtečný jako obvykle). Tento dvorský klaun tohoto filmu přináší lehčí prvky do všech těch těžkých emocí, které ho jinak ovládají. Ať už je to ve scéně, kdy sedí ve slunečních brýlích a skrývá se za pokojovou květinou ve Ficově kanceláři a hraje si na bodyguarda, anebo kdykoliv, kdy do rozhovoru vstupuje chytrými a vtipnými poznámkami. Spisovatelova slova se zdají být o tolik přístupnější než slova kohokoliv jiného, protože se neskrývají za hollywoodskou pompézností. Spisovatel není snob, je autentický a inteligentní. Zejména v kontrastu s ním působí Fico příliš mnoho jako hrdina. Je to ctnostný nejstarší syn. Je příliš dokonalý. Nikdy neudělá nic špatného. Garcia ho nejhraje s dostatečným množstvím skromnosti, aby to skutečně mohlo působit tak dokonale.

Jiným pozitivem tohoto filmu je hudba. Garcia poukazuje na to, že hlavním protagonistou jeho filmu je hudba a že to bylo důvodem, proč tento film chtěl natočit. A právě hudba skutečně zachycuje život a vášnivost Kuby a je přítomna v tragických chvílích i při večírcích v nočním klubu. Ficův bratr -- revolucionář, který trpí nesmírným pocitem viny za to, že způsobil smrt svého strýce a způsobí hanbu rodině Fellovových, si vezme život za zvuků starého gramofonu jeho strýce, na němž se hraje kubánský swing. Toto téma však bylo možno rozvinout více, neboť není tak výrazné, jak ho asi Garcia zamýšlel udělat.

Celkem vzato, odešla jsem z kina s pocitem, že tohle je skoro dobrý film -- bylo v něm mnoho potenciálu k tonu, aby byl výborný -- ale téma bylo zpracováno příliš pompézně. Hrdina je příliš dobrý, není uvěřitelný. Proč byli jeho bratři naprostým selháním a proč byl jen on absolutní úspěch? Méně hollywoodský přístup by fungoval lépe.

                 
Obsah vydání       3. 7. 2006
3. 7. 2006 Šikana v blázinci Miroslav  Kodet
3. 7. 2006 Ztracené město: příliš mnoho Hollywoodu Ema  Čulík
3. 7. 2006 Andy Garcia's The Lost City: Too much glitz Ema  Čulík
3. 7. 2006 Hřebejkova schematická Kráska v nesnázích Jan  Čulík
1. 7. 2006 Korejská umanutost a mezilidské vztahy Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
1. 7. 2006 Užvaněnost a podivná čeština Jan  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
3. 7. 2006 Žena Fráňa  Šrámek
3. 7. 2006 Je to adekvátní prezentace informace (nebo "faktu", anebo čeho)? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Likvidační zákon Josef  Vít
3. 7. 2006 Amputace zdravé končetiny Bohumil  Kartous
3. 7. 2006 Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu Štěpán  Kotrba
3. 7. 2006 Kdo skóroval v trapnostech? Petra  Procházková
3. 7. 2006 Že by se ta předběžně odtroubená demise ještě neodtrubovala? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Dnes ještě zapadá slunce nad Zónou... Vladislav  Černík
3. 7. 2006 Vysoká cena za nezištnou pomoc Jana  Maříková
3. 7. 2006 Český sen? Sandra  Wain
3. 7. 2006 Potíže s demokracií Egon T. Lánský
3. 7. 2006 Proměny volného času a zaostávání pedagogiky Petr  Sak
3. 7. 2006 Bushův režim chce umlčet The New York Times Vratislav  Vyhlídka
3. 7. 2006 V zájmu národní bezpečnosti Martin  Kunštek
3. 7. 2006 Hořké letní komedie Václav  Dušek
2. 7. 2006 Světová obchodní organizace nepřekročila svůj stín Ludmila  Štěrbová
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
3. 7. 2006 Stížnost na Český Telecom Boris  Cvek
3. 7. 2006 Proč stavíme Temelín Wenzel  Lischka
30. 6. 2006 ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic
3. 7. 2006 Dalším Sorosovým cílem bude Arménie? Stanislav  Kliment
30. 6. 2006 Kdo a jak vyhrál volby? Miloš  Pick
30. 6. 2006 Pane Topolánku, odmítat referendum je s demokracií neslučitelné Bohumil  Kartous
30. 6. 2006 Šikana na vysokých školách
30. 6. 2006 Dokážeme být svobodní? Jan  Čulík
30. 6. 2006 Trestní oznámení na velitele zásahu na akci CzechTek 2005
3. 7. 2006 Květen 2006: doposud nejvyšší návštěvnost stránek Britských listů
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006

Filmový festival Karlovy Vary 2006 RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2006 Andy Garcia's The Lost City: Too much glitz Ema  Čulík
3. 7. 2006 Hřebejkova schematická Kráska v nesnázích Jan  Čulík
3. 7. 2006 Ztracené město: příliš mnoho Hollywoodu Ema  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
1. 7. 2006 Korejská umanutost a mezilidské vztahy Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
1. 7. 2006 Užvaněnost a podivná čeština Jan  Čulík