Pro člověka, který na to není zvyklý jsou tato extempore banalit nesmírně iritující. (Příklad: Konferenciér začne touto vrcholně novou informací: "Na každém festivalu se koná celá řada seminářů, ať už jsou to semináře odborné, nebo podnikatelské, a my dnes...")

Naproti tomu úvod Jaroslava Duška před filmem Ještě žiju s plácačkou a čepicí byl v sobotu dopoledne v Karlových Varech nesmírně vtipný - Dušek umí mluvit, má smysl pro humor a pro timing.

Závěrem poznámka jazykovědcova: Je to samozřejmě Dobrovského kletba, že začátkem devatenáctého stoleté povýšil archaickou, dvě stě let starou verzi češtiny na tzv. spisovný jazyk a moderní verzi českého jazyka tak ponížil na verzi vulgární, na pouhou tzv. "obecnou češtinu". Je však s podivem, že současní čeští intelektuálové dnes prostě rejstřík spisovného jazyka při vystupování na veřejnosti nedodrží.

Jazykově pozoruhodnou byla v tomto smyslu pro mě jinak značně nudná a popisná přednáška o experimentálních filmech Američana Matthewa Barneyho (jehož křestní jméno vyslovoval přítomný lektor Tomáš Pospiszyl nevysvětlitelně "Maťů"). Pospiszyl se ve své přednášce prostě nezvládal první pád množného čísla českých podstatných jmen středního rodu a pozoruhodně tak prznil gramatiku ("Ty seskupení nejsou náhodné." atd, pořád.) Další věc, která se v jazyce současných českých mluvčí často vyskytuje, je obliba ruského genitivu namísto přivlastňovacího adjektiva ("Toto je Matthew Barnet v roli Gilmoura" -- místo normálního "v Gilmourově roli".) Vzpomínáte, jak si Zdeněk Svěrák v jednom svém filmu už v osmdesátých letech dělal legraci z toho, že v Praze není Národní divadlo, ale Divadlo Nnároda, dále Most Karla a celé je to vítězství Pyrrha?