Skupina cca 20 Zelených následovala v klidu průvod Národního odporu. Obě skupiny byly odděleny kordony Policie, a to jak zásahovou jednotkou, tak i pořádkovými policisty. Tempo pochodu bylo velmi klidné a pomalé, k žádným střetům nedocházelo. Cca 100 m pod křižovatkou na Karlově náměstí skupinku Zelených, kteří nesli transparent s nápisem Zelení proti neonacismu, Policie zaregistrovala a kordón zásahové jednotky nám přehradil cestu. Slyšel jsem komunikaci mezi velením zásahu a policisty, kteří stáli vedle mne. Zřejmě s podobnou "komplikací" policejní scénáře nepočítaly. V klidu jsme stáli a po chvilce nás policejní těžkooděnci odvedli na chodník vlevo (směrem ke Karlovu náměstí). Za několik minut začal shánět velitel zásahu 10 uniformovaných (pořádkových) policistů k vystřídání těžkooděnců. "Tak chlapi, potřebuju 10 dobrovolníků! Kdo se hlásí"!? A tak se těžkooděnci vystřídali s uniformovanými policisty. Pořád jsme v klidu stáli na chodníku, Kateřina Jacques držela pravou stranu transparentu, Michal Uhl levou. Hned po střídání začal jeden z pořádkových policistů řvát, ať zmizíme, že jim přiděláváme práci a stupňoval své výroky až k vulgaritě. Kateřina se pokoušela s ním komunikovat, ptala se kudy můžeme jít, jak dlouho nás chtějí zadržoval. Zařval: "Jménem zákona!" a vytáhl ji z našeho hloučku. I když se nebránila, začal jí bít tonfou. Ostatní policisté nám zabránili jí pomoci. Ten policista, který nebyl označen služebním číslem, evidentně ztratil sebekontrolu a pokračoval v bití Kateřiny i když nekladla žádný odpor a ležela na zemi.

Skupina Národního odporu již dávno zmizela za rohem Karlova náměstí a celý kordón se posunul až na křižovatku k Faustovu domu. Zde jsem znovu viděl Kateřinu. Stála na rohu u parku, na rukou měla pouta a stejný policista jí surově pouta kroutil tak, aby působil co největší bolest. Žádal jsem uniformované policisty o přivolání velitele zásahu. Nebylo mi vyhověno. Žádal jsem opakovaně okolo přihlížející policisty, aby zabránili kontaktu tohoto zuřivého a nekontrolujícího se policisty s Kateřinou. Konkrétně jsem žádal o zásah policistu č. 308 430. Upozorňoval jsem ho na nepřípustné násilí a psychický stav zasahujícího policisty. Bez odezvy. V brutálním násilí, údery tonfou i kopy vůči Kateřině pokračoval onen anonymní policista i po příjezdu služebního vozu. Znovu ji povalil bezdůvodně na zem a zaklekl na ni i když žádnou snahu o odpor neprojevila. Ani nemohla. Přes křik ostatních Zelených a jejich snahu Kateřině pomoci nikdo z okolo stojících policistů vůči kolegovi nezasáhl ani slovně.

Onen vzteklý policista nakládal Kateřinu do auta údery obuškem a nikdo z okolních policistů i když jsem je o to opakovaně žádal, nezabránil tomu, aby si sedl vedle Kateřiny na zadní sedadlo vozu. Co se dělo dále ve voze se mohu jen domýšlet, ale podle výrazu policisty a křiku z auta násilí pokračovalo.

Vůči ostatním Zeleným policisté zasáhli také i když s menší intenzitou. Jejich jednání bylo sice tvrdé, ale tito policisté, podle mého názoru, alespoň kontrolovali své jednání.

Proti jednání neoznačeného policisty, jehož tvář je však zachycena na fotografiích a jistě bude i na záznamech bezpečnostních kamer a videozáznamech Policie, podám dne 2. 5. 2006 stížnost na Inspekci ministra vnitra. Stejnou stížnost podám i na další policisty, kteří brutální jednání svého kolegy viděli, které jsem upozorňoval a žádal je o zásah proti zneužívání pravomoci veřejného činitele, a kteří nic neudělali.

O brutálním jednání Policie vůči neozbrojené a klidně se chovající ženě mohou podat svědectví také:

Kateřina Jechová, Michal Uhl, Petr Slunéčko, děti Kateřiny Jacques, Petr Hrdina, Miroslav Punčochář a další.

Ing. Karel Jech, ved. odd. vzdělávání a osvěty MŽP