Oznámení je podle jednoho z představitelů strany Nestana Kirtadzeho opřeno nejen o známé skutečnosti, ale také o obsah tiskové konference, kterou měl Soros před několika dny v tureckém Istanbulu. Sám G. Soros zde mimo jiné přiznal, že "barevné revoluce" na Ukrajině, v Gruzii a Kyrgyzstánu byly jím a jeho organizacemi podporovány.

Pomoc novým režimům však pokračuje i nadále. Podle gruzínských sdělovacích prostředků jsou vládní představitelé Gruzie stále placeni z fondů, které Soros v zemi založil. O vlivu Sorose na gruzínskou politiku svědčí i jeho vyjádření v průběhu návštěvy Gruzie v květnu 2005: "Odjíždím z Gruzie s pocitem uspokojení. Co jsem viděl, mě velmi potěšilo ... konkrétně to, že vláda uskutečňuje správné kroky a MY už máme jednoznačné výsledky." Svůj názor ovšem při této příležitosti projevili i ti, kteří věci vidí jinak. Auto přepravující amerického "filantropa" bylo zejména aktivisty Strany práce a stoupenci bývalého prezidenta Zviada Gamsachurdii zasypáno vejci.

Vliv George Sorose na gruzínské představitele a zvláště prezidenta Michaila Saakašviliho je v Gruzii přijímán nejen s rozpaky, ale i aktivním odporem. Vznikla organizace Antisoros a ta např. tvrdí, že "Gruzie je řízena zvenčí" a vláda země není vládou "nezávislých lidí" a jejich činnost "neodpovídá národním zájmům Gruzie". Tatáž organizace upozorňuje, že Soros je jinou rukou uplatňování zájmů Spojených států a připomíná slova G. Bushe, že nenásilné revoluce v postsovětském prostoru "odpovídají národním zájmům USA".

Pro běžného občana Gruzie se kromě nové státní vlajky navíc příliš nezměnilo, životní úrověň je bídná, korupce nevymizela, objevila se podezření z politicky motivovaných vražd. Většina slibů protagonistů "revoluce růží" splněna nebyla. Stále více lidí pochybuje o správnosti cesty, když "spojenectví" s Ruskem je střídáno s proamerickou orientací a kdy po dohodnutém odchodu zbytků ruských vojsk by je podle řady signálů mohla nahradit armáda Spojených států.

Po neúspěchu pokusu o opakování "revolučního scénáře" v Bělorusku by G. Soros zřejmě potřeboval v postsovětském prostoru rozehrát další partii. Dalším cílem se zřejmě stává Arménie. Soros to naznačoval na tiskové konferenci v tureckém Istanbulu, kde pobýval na jednání jím založeného fondu. Mimo jiné zazněla slova: "Chtěli bychom Arménii poskytnout pomoc, ale k tomu je nutné přání vlády." Jsou to slova podobná těm, která používal před tzv. "revolucí růží" v Gruzii. Jinými slovy, když vláda nepořádala o pomoc, byla vyměněna.

Arménie je nejen svým geopolitickým položením, ale také vnitřní nestabilitou a zejména všudypřítomnou korupcí, na kterou již Soros začal poukazovat, vhodným prostorem. Na druhou stranu se však zdá, že vlády zemí, na které se aktivity G. Sorose mohou ještě zaměřit, jsou již z téměř identického scénáře "barevných revolucí" poučeny. A také lidé si uvědomují, že není nejšťastnější se stát "sorosovou provincií."

Je zřejmé, že v postsovětských zemích je dost příležitostí pro věnování pozornosti otázce dodržování lidských práv, např. práv národnostních menšin. Tomu se však organizace G. Sorose podle všeho věnují velmi selektivně a účelově. Jakoby i pro ně platila letitá zásada americké politiky, "je to sice lump, ale náš".

Těžko předpokládat, že za současného stavu gruzínské "demokracie" se Generální prokuratura bude oznámením na George Sorose, které je podle nezávislých právníků dostatečně opodstatněné, zabývat zcela nezávisle. Otevřené a důsledné vyšetření podnětu Strany práce by totiž mohlo odhalit hloubku zahraničního vlivu, a to nejen prostřednictvím Georgie Sorose, na samotnou "revoluci růží" i další dění v Gruzii v posledních letech.