(Jen namátkou si vzpomínám na nutnost přejíždění plné čáry při dlouhodobých uzavírkách, kdy by měla tato čára být nahrazena přerušovanou čarou žlutou, ale nebyla.)

To vše sice vypadá banálně, ale banální to není. Řidiči se neřídí podle značení, protože mu nevěří. Nemohou se na ně ani spolehnout, když např. neví, je-li značka na "druhé straně" vůbec vidět. Nevnímají drobné odbočky jako křižovatky, neboť je pomíjí i tvůrci směrovek (Cheb je sice značen doprava, ale běda tomu, kdo odbočí hned na první křižovatce - a pak chtějte mít přednost zprava). Nevědí, mají-li věřit zákazu předjíždění, když na rovném úseku, kde zákaz platí, předjede klidně pět řidičů, co to tam znají, a pak někoho při předjíždění málem přizabije auto na nepřehledném úseku, kde se už ovšem předjíždět smí... A protože je řízení pro většinu účastníků podvědomá záležitost, zvykají si jezdit nikoli podle dopravního značení, ale podle ostatních (hlavní je ta, kam jedou všichni...) a citu pro detail (hlavní je ta víc sjetá).

Poslední měsíc se v českých médiích hojně diskutovalo o novém silničním zákonu, který 1. července vstoupil platnost. Většinou se všichni komentátoři schodovali, že čeští řidiči nejsou ohleduplní a doufali, že nový zákon, přes všechny nepřesnosti a chyby pomůže zlepšit v tomto ohledu situaci na našich silnicích. Věřím, že povede-li se to, bude to spíše kvůli četnějším dopravním hlídkám, než kvůli výraznějším postihům. Také věřím, že v síti uvízne více řidičů nešťastníků, než pirátů silnic. Ale jedno vím zcela jistě. Pokud si chce stát zachovat čistý štít, je třeba, aby co nejdřív inicioval důkladné, kvalitní a logické, podprahově fungující značení. Značení, které je vidět, neodporuje si a pomáhá řidiči v orientaci na silnici. Pak bude zákon trestal nikoli zmatené a bezradné řidiče, ale hlavně ty, kteří jej vědomě přestupují.

Nejvíc mě trápí, proč se nad tím v médiích ještě nikdo nezamyslel. Proč se žádný z komentátorů nepozastavil nad tím, že stát by nás občany měl chránit a pomáhat nám, jak se píše v Preambuli Ústavy České republiky: "jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku...".

Pozn. JČ: Často jezdím automobilem v ČR i ve Velké Británii a musím říct, že naprosto souhlasím s Jakubem Tayarim. Ten, kdo je zvyklý na bezpečné a spolehlivé značení britských silnic (na prvním místě je tam bezpečí automobilistů) je na českých silnicích naprosto zmaten. (Například, v úsecích, kde je rychlostní limit, jsou v Británii na příměstských výpadovkách na všech pouličních stožárech malé značky, varující každých 20 metrů, že jste v zóně, kde se smí jet jen 30 mil za hodinu, atd. Absolutní absence takového značení v ČR je matoucí. Co je to například za pitomý předpis, že se značka "ruší" po křižovatce. Jak má řidič poznat, co byla křižovatka, atd.? Nebo to, o čem jsme už mnohokrát psali, že bílé značení na silnici tam, kde končí rozšířený, třetí pruh, je malováno až ke kraji vozovky a řidiče svádí do příkopu! Znám místa v Čechách, kdy je toto značení na nepřehledném kopci, kdy řidič nevidí, kam jede, a skutečně, pokud by se podvědomě řídil naváděním bílou čarou, by skončil v příkopě. Je tomu, jako by autoři silničního značení v ČR vůbec nezvládali základy komunikace. Není divu, že je na českých silnicích šestkrát víc smrtelných nehod než např. v Británii.)