3. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 7. 2006

Šikana v blázinci

Jak je možné, že pravice, ať už liberální nebo konzervativní, která všude ve světě vystupuje s určitou noblesou, snaží se působit spíše aristokratickým dojmem, se u nás chová (mírně řečeno) nepříliš kultivovaně a její příznivci dokonce přijímají manýry nejhoršího póvlu a galerky?

Před mnoha lety uveřejnil Mladý svět tuto Renčínovu karikaturu: v širé a šeré krajině stojí u rumpálu typický chlápek s placatou čepicí a šálou. Od rumpálu se táhne lano, až někam za obzor. Muž třímá kliku stroje a sebevědomě prohlašuje: "Na dané znamení začnu svítat!"

Po volbách demonstrovali na Václavském náměstí militantní příznivci pravice a požadovali premiérovo odstoupení. S nasazením života (alespoň se tak tvářili) si chtěli vydupat něco, co nastane stejně nevyhnutelně, jako východ a západ Slunce. Neboť pořád ještě máme Ústavu. Nesmyslnost jejich snažení korunoval (jejich) prezident, který demisi odmítl a označil za nezodpovědnou.

I jednomu velmi zkušenému novináři připadá situace v české kotlině podobná blázinci: nepřiměřená zuřivost a nesmiřitelnost politického boje, podpásové hmaty, neurotické projevy a nenávist mezi aktéry dosáhla intenzity historicky přelomových chvil, ačkoliv jinak v kraji obilí sílilo, vrabci cvrlikali, integrace do Evropy kořenila a škodovky se vesele exportovaly. Někteří komentátoři poctivě hledali příčiny epidemie vztekliny (a nenacházeli žádný rozumný důvod), jiní ji rozdmýchávali (většina). Dovolím si poukázat na některé možné příčiny tohoto stavu.

Především je nutné říci, že nenávistné štvaní směřovalo zprava doleva. Vrcholem byly fyzické útoky na dva poslance, poplivaná a pomočená vrata sídla strany a rozbité vývěsky, proti čemuž mohla levice postavit jenom šipky dolů. Slabý čajíček. V novinách se hraje proti levici power play standardně (MFD, LN), na internetu už chronicky. Ilustrace: na stránkách zjišťujících volební preference získávala ODS padesát až šedesát procent hlasů, ČSSD do deseti, komunisté tři. V diskusích k článkům bylo možné číst na adresu levice i takovéto výhrůžky: "Už jste si vybral kandelábr? Vy komunistická hlásná trubko, budete viset na kandelábru!" (Honza(TM) na Neviditelném psu) "Cheb se za patnáct let nezměnil - bolševiky tu pořád chceme věšet..." (Janabok tamtéž) Nebo: "Komouše by stát neměl chránit, kdo komouše oddělá, ten by si to musel srovnat pouze se svým svědomím." (Charlie tamtéž) Poměrně typický je výlev pravicového aktivisty, který sám sebe nazval "Já si tě najdu ty zmrde": "Paroubek je hnusná svině, ať už táhne s tou svojí obludou do prdele!" Nutno podotknout, že podobné výroky ve směru zleva doprava prakticky nelze nalézt.

Jak je možné, že pravice, ať už liberální nebo konzervativní, která všude ve světě vystupuje s určitou noblesou, snaží se působit spíše aristokratickým dojmem, se u nás chová (mírně řečeno) nepříliš kultivovaně a její příznivci dokonce přijímají manýry nejhoršího póvlu a galerky? Domnívám se, že takovéto chování má, mimo jiné, také následující tři příčiny.

Za prvé - zatímco na Západě je pravice šlechtěna už po staletí, u nás vznikla po totalitní pauze jako plod bouřlivého ekonomického vývoje devadesátých let. K významnému majetku se dobrali (vedle restituentů a lidí s mimořádně ostrými lokty) především ti, kteří měli startovní pozici výhodnější než běžný občan a mohli hned zpočátku investovat ostatním nedostupné částky. Tedy především řezníci, zelináři, veksláci, číšníci, taxikáři a pumpaři, neboli socialistická šedá zóna. Na druhé straně pak, zcela paradoxně, komunistická zářivá a transparentní rudá zóna, nomenklaturní normalizační tatínkové a jejich potomci, kteří měli vedle prostředků i styky a přehled. O morálním profilu a charakteru příslušníků obou zón není se nutné šířit. Dnes tvoří voličské tvrdé jádro pravicových stran a navyklé způsoby a modely chování z obchodního styku (nečestné jednání, nezaplacené faktury, vydírání, traverzy, bomby pod mercedesem a nájemní vrazi) přenášejí do politiky. Snahy Krejčíře, Pitra a Mrázka (in memoriam) o zdiskreditování levice specifickými prostředky podsvětí jsou zcela zjevné, českými jinak velmi horlivými investigativci kupodivu opomíjené. Tito lidé nenávidí levici, protože se obávají právní revize svého majetkového postavení - a ODS je v jejich očích zárukou zakonzervování stávajících poměrů (což je ČSSD také, oni to však nechtějí vědět). Proto ty obchodnické slevy za volební lístky, nátlak na zaměstnance, mobilisace rodinných příslušníků a přehnané až hysterické útoky doleva, strašení návratem k totalitě.

Za druhé - o nenávistné a levici nepřátelské prostředí se zasloužila také média. V koloritu specificky pražského prostředí s jeho pravicovou deviací a (z evropského hlediska) zatouchajícím měšťáckým provincionalismem se čeští novináři postavili do role bojovníků proti rudému nebezpečí - a bojují, šestnáct let po jeho dobrovolném odchodu ze scény, s vervou a intenzitou nejenom nevídanou, ale i nevídaně směšnou. A protože by jim nikdo nevěřil, že KSČM může se svými třinácti procenty ohrozit nebo dokonce zvrátit politické poměry, vyrábějí z ČSSD stranu, která by mohla znovu zavést totalitní politické prostředí. Samozřejmě je pak v boji proti tak nebezpečnému nepříteli dovoleno vše. Nepodložené dohady novinářů se po několikerém opakování stávají v očích pravičáků fakty; i když se potom ukáže jejich nesmyslnost, nikdo je už nedementuje a neomluví se. Levicoví politici jsou zesměšňováni takřka za každou cenu.

Když při TV diskuzi připravila televize Jiřímu Paroubkovi pro optické vyrovnání nižší tělesné výšky oproti jeho protivníkovi stoličku, spustil se nevídaný řev o klamání veřejnosti a premiérově falešnosti. Utichl sice, když se ukázalo, že "podloženej" byl i Bush a že jedna drobnější kandidátka za ODS měla dokonce pod zadnicí polštářky, ještě v minulém týdnu si ale neodpustil zlomyslné rýpnutí Martin Komárek v MFD když napsal (po neúspěchu Miroslavy Němcové), že Paroubek "náhle povyrostl a nepotřeboval ani stupínek, který používal v televizní debatě".

Stejně nekorektní a posměšné poznámky používají i modří svazáci z České televize. Předvolební průzkum preferencí jednotlivých politických stran komentovali v reportáži hlavní zpravodajské relace předsedové stran. U všech to proběhlo normálně, jenom Jiřího Paroubka (preference ČSSD v té době prudce stoupaly) uvedla Nora Fridrichová slovy: "Paroubek se pochválil." A přitom následovalo zcela standardní a nikterak vychloubačné stanovisko premiéra, který pouze vyjádřil radost nad zlepšujícími se výsledky a naopak varoval před sebeuspokojením. Stížnost na toto chování reportérky Rada ČT označila jako neopodstatněnou. Příště to můžeš zkusit zase, veřejnoprávní dívčino, a možná za dobře odvedenou práci dostaneš i prémie, zní v podtextu takového rozhodnutí. Důsledkem popsaného chování médií pak je to, že občan, dnes a denně masírovaný novinářskou k levici nepřátelskou propagandou, se domnívá, že vůči tomu levičáckému štvanci si může dovolit vše. Včetně fyzického napadení.

Za třetí - za nenávistným chováním pravicových příznivců je možno vystopovat i nedostatky v charakteru tohoto národa. Utlačován po staletí mnohem silnějšími, často i na prahu ohrožení své existence, vyvinul se u něj silný sklon k cyklistickým (ne)způsobům: nahoru se hrbí, dolů šlape. Občan, který za čtyřicet let totality neprojevil sebemenší známku statečnosti (o aktivnějším odporu ani nemluvě) a pečlivě odevzdával vrchnosti desátky, aby nevyčníval, se náhle stává bojovníkem proti neexistujícímu rudému nebezpečí. A jak z jeho projevu vyplývá, je ochoten přinést i oběť nejvyšší. Kdyby ji od něj někdo skutečně požadoval, znovu zaleze. Nesmyslné vyvádění příznivců pravice tedy ze všeho nejvíce připomíná šikanu, s cyklistikou neodlučně spojený a oblíbený český sport. Známý poznatek psychologů o tom, že týrané, zneužívané a šikanované dítě samo v dalším svém životě týrá, zneužívá a šikanuje, se tak potvrzuje i v měřítku celého národa.

Necivilizované a nekulturní chování pravičáků je bohužel průvodním projevem demokratických poměrů, stejně jako obrovské zvýšení kriminality. "Demokracie hlavně hovad," pravil na počátku devadesátých let Ludvík Vaculík v reakci na uřvanost a hulvátství nových poměrů. "A také zbabělců," dovolil bych si dodat podle Škvoreckého.

                 
Obsah vydání       3. 7. 2006
3. 7. 2006 Šikana v blázinci Miroslav  Kodet
3. 7. 2006 Ztracené město: příliš mnoho Hollywoodu Ema  Čulík
3. 7. 2006 Andy Garcia's The Lost City: Too much glitz Ema  Čulík
3. 7. 2006 Hřebejkova schematická Kráska v nesnázích Jan  Čulík
1. 7. 2006 Korejská umanutost a mezilidské vztahy Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
1. 7. 2006 Užvaněnost a podivná čeština Jan  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
3. 7. 2006 Žena Fráňa  Šrámek
3. 7. 2006 Je to adekvátní prezentace informace (nebo "faktu", anebo čeho)? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Likvidační zákon Josef  Vít
3. 7. 2006 Amputace zdravé končetiny Bohumil  Kartous
3. 7. 2006 Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu Štěpán  Kotrba
3. 7. 2006 Kdo skóroval v trapnostech? Petra  Procházková
3. 7. 2006 Že by se ta předběžně odtroubená demise ještě neodtrubovala? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Dnes ještě zapadá slunce nad Zónou... Vladislav  Černík
3. 7. 2006 Vysoká cena za nezištnou pomoc Jana  Maříková
3. 7. 2006 Český sen? Sandra  Wain
3. 7. 2006 Potíže s demokracií Egon T. Lánský
3. 7. 2006 Proměny volného času a zaostávání pedagogiky Petr  Sak
3. 7. 2006 Bushův režim chce umlčet The New York Times Vratislav  Vyhlídka
3. 7. 2006 V zájmu národní bezpečnosti Martin  Kunštek
3. 7. 2006 Hořké letní komedie Václav  Dušek
2. 7. 2006 Světová obchodní organizace nepřekročila svůj stín Ludmila  Štěrbová
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
3. 7. 2006 Stížnost na Český Telecom Boris  Cvek
3. 7. 2006 Proč stavíme Temelín Wenzel  Lischka
30. 6. 2006 ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic
3. 7. 2006 Dalším Sorosovým cílem bude Arménie? Stanislav  Kliment
30. 6. 2006 Kdo a jak vyhrál volby? Miloš  Pick
30. 6. 2006 Pane Topolánku, odmítat referendum je s demokracií neslučitelné Bohumil  Kartous
30. 6. 2006 Šikana na vysokých školách
30. 6. 2006 Dokážeme být svobodní? Jan  Čulík
30. 6. 2006 Trestní oznámení na velitele zásahu na akci CzechTek 2005
3. 7. 2006 Květen 2006: doposud nejvyšší návštěvnost stránek Britských listů
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006