Pan Převrátil krásně cituje Čapkův apokryf, píše Petr Wagner. Vzpomínám na "revoluční" dobu v nemocnici na Bulovce. Musela odejít řada klíčových pracovníků nemocnice. Byli členy strany a legitimace nepoložili dost rychle, byli spolupracovníky STB a jejich materiály se neztratily, byli členy dělnických milicí a vědělo se to. Ale byli to špičkoví odborníci, za které nebylo a dodnes není náhrady. Lidé, kteří je vyhnali, je nevyhnali pro ideové neshody. Ale z kariérních důvodů. Některá oddělení se z toho nevzpamatovala dodnes. Vzpomínám si na Einsteinův citát "nemám rád diktatury protože po diktaturách geniů přichází diktatury neschopných..." Nejsem soudce a nemohu soudit vinu či nevinu konkrétních zúčastněných, ale který národ je tak bohatý talenty a odborníky, aby je mohl posílat ne smetiště. Ať už dějin, či společnosti.

Rudolf Převrátil ("O českém plebejství trochu jinak") vychází zřejmě z tradičního, v Čechách přes 150 let tradovaného názoru, že plebejec je člověk vinou osudu neurozený a chudý, ale zároveň po vzdělání toužící, inteligentní, čestný, pracovitý a svému národu oddaný.

Se zájmem jsem si přečetl články "Ukončuji podporu vašeho listu", "Nedůvěra" a rovněž také "Promyšlený tah na ochranu nomenklaturních pracovníků KSČ". Dokazuje, že systematická indoktrinace přináší plody. Je mi přes padesát a v zemi, kde režim střídá režim, vlna čistek střídá vlnu čistek a vlna emigrací vlnu emigrací, jsem vlastně pamětníkem. Nejen panu Čulíkovi, ale i jeho vrstevníkům se pak dostává školení od těch, kteří nemohou pamatovat, ale "vědí", protože to slyšeli ve škole a "viděli" v televizi.

Když slyším výklady těchto indoktrinovaných, vzpomenu si na přiznání ženy, která byla vyloučena v roce 1969 z KSČ a vzpomínala na své postoje z mládí, z padesátých let: "Tehdy se mi to zdálo být tak jasné... Na jedné straně jsme byli my, na druhé nepřátelé..."

Nedůvěřující pan M. Navrátil nevěří reálnosti kasuistiky vylíčené panem Čulíkem. Není v rozporu s jeho zkušeností, ale s jeho představou o životě v minulých desetiletích. Ano, přinejmenším od šedesátých let bylo možné, aby někomu, kdo se nedostal z kádrových důvodů na civilní vysokou školu, bylo nabídnuto studium na škole vojenské. Zájem o studium na vojenských školách velmi klesal, proto byli pracovníci vojenských správ odměňováni za získání duší.

Jsem jednoznačným zastáncem polistopadového politického vývoje od zločinného státu ke státu demokratickému. Nespravedlnosti, které se jistě děly v každé společnosti a vždy a které chce medializovat Jan Čulík, odsuzuji -- a myslím, že je nutné o nich hovořit, a to v každé době a na každém místě (protože to prostě jsou nespravedlnosti)

"Mozartova hudba vám toho hodně sdělí o člověku, Beethovenova hudba o Beethovenovi, Bachova hudba o celém vesmíru." (Douglas Adams)

Rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala od pátku 16.12. do 25. 12. bachovský maraton - kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha.

Většinu pořadů v maratonu Bach Christmas můžete stále ještě poslouchat ze záznamu - BBC R 3 RADIO PLAYERRAM

.Ve čtvrtek 15.12.2005 ve 21:30 bylo Stanislavu Pencovi osobně v jeho bydlišti Policií ČR předáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestní čin pomluvy dle ust.§ 206 odst.1,2 tr.zákona. Toho se, dle policejní komisařky pprap.Martiny Machotové ze služby kriminální policie a vyšetřování Bartolomějská ulice Praha 1, dopustil tím, že se, jak na tiskové konferenci MV, tak přímo u ředitele OŘ PČR Tachov, dotazoval zda pplk. František Pachl, který velel prvnímu zásahu proti účastníkům tanečního setkání CzechTek 2005, byl zaměstnancem nebo spolupracovníkem StB.

Penc je předvolán k výslechu policejním komisařem SKPV Jičín npor. Zdeňkem Šolcem na čtvrtek 22.12.2005 v 10 hodin.

K tomu: Americký výbor Helsinského kongresu požaduje zrušení trestního stíhání za pomluvu ZDE

1.

Projížděje příhraničními pošumavskými vesnicemi, narážel jsem všude na příznaky světovosti. Supermarkety, pravda nevelké, střídaly hypermarkety a shopy, hned vedle night clubů o dvou, třech pokojíčcích. Zimmer frei, křičely nápisy do světa jako kokrhající kohouti liliputánci. Blue Light, Pink Light... Představoval jsem si, jak uvnitř straší několik utahaných Romek a Ukrajinek. Naštěstí jsem pak v jedné obci u Volyně spatřil nápis Kupectví u Tůmů a to mě tak rozveselilo, že jsem tam utratil daleko víc peněz, než jsem zamýšlel. Pak jsem zbytek cesty přemítal o tom, co bych provedl, kdybych místo Pink Lightu uzřel nápis Hanbinec u Lidušky nebo Bordel u čtyř stehen.

Karikaturista Martin Ronson vytvořil čtyři papírové ozdoby ve tvarů čtyř čelných britských politiků. Tyto "politické anděly" je možno si stáhnout z internetu ZDE

V Hongkongu byla uzavřena omezená dohoda o světovém obchodu, poté, co rozvojové země schválily nabídku Evropské unie ukončit dotace zemědělských výrobků do roku 2013.

Dohodu přivítaly Indie a Brazílie. Doufají, že povede ke globální dohodě o volném obchodu, která by měla být vyjednána v roce 2006. Avšak v mnoha dalších oblastech nebylo dosaženo dohody.

Spojené státy odmítají zrušit státní dotace pro americké pěstitele bavlny, což je zdrojem velkého znepokojení pro africké země.

Pozorovatelé konstatují, že jednání zcela selhalo a nepodařilo se mu přijmout absolutně žádná opatření k odstranění základních příčin chudoby v rozvojových zemích.

I poslední den jednání Světové organizace pro obchod doprovázely četné, často násilné demonstrace.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Někdejší britský státní úřad British Airport Authority (Správa britských letišť), která byla posléze zprivatizována a nyní provozuje sedm britských letišť a četná letiště v zahraničí, nyní zakoupila za 1,8 miliard euro hlavní budapešťské letiště ve Ferihegy. Začne ho provozovat 23. prosince. Odbory na letišti prodej kritizovaly a zahájily stávku, protože se obávají propouštění. Letiště bylo prodáno, aby výtěžek z prodeje mohl částečně financovat jeho další rozvoj. Počet cestujících na budapešťském letišti se rychle zvyšuje, v důsledku rychlého růstu levných leteckých společností.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americká sněmovna reprezentantů hlasovala minulý čtvrtek pro návrh, aby byla na hranicích Spojených států a Kanady vztyčena "fyzická bariéra". Spojené státy již postavily plot na svých hranicích s Mexikem, aby zabránily příchodu ilegálních přistěhovalců a pašování zboží.

Portál www.bankovnipoplatky.com vyhlásil anketu "o nejabsurdnější bankovní poplatek". Z tipů, které posílali lidé dva týdny (do 16. 12.), jsme sestavili tabulku těch poplatků, které nejčastěji označovali za "absurdní". Od 17. prosince proběhne hlasování a to dvoukolově.

Harry Potter je pro piráty zlatý důl, tvrdí Jan Rychetský. Nevím, co vede novináře deníku Právo k takovémuto vyjádření. Ale tvrzení, že nelegální kopie Harryho Pottera se nyní prodávají i s pomocí téměř beztrestných dětí, uveřejněné v souvislosti s rozšířením neoficiálního překladu na internetu, je neodpovědná manipulace. Možná se to líbí bývalému novináři Zdeňku Fekarovi z public relations knihkupectví Kanzelsberger, které pořádá s konkurenčním portálem PotterWeb.cz na Můstku slavnostní večer ke zkažené komerční premiéře...

Harry Potter a princ dvojí krve se objevil před několika měsíci na výpravném fanouškovském internetovem serveru v českém překladu skupiny dětí, milovníků potterovské ságy. Dříve než v tom oficiálním od nakladatelství Albatros. Nikdo ho nemusí prodávat, je přístupný zdarma, stejně jako předchozí díly. V prodeji je už nyní i oficiální české vydání knihy z Albatrosu. Pokud by některé dítě svým kamarádům internetový text přeci jen nabízelo za úplatu, je to "zločin" asi té nebezpečnosti, jako prodej fantasy karet na burze či "kšeft" s angličáky. Poplašná zvěst o "dětech prodávajících padělky" přitom pochází z tiskové zprávy z 14. 12. 2005 obskurní České protipirátské unie, zveřejněné pouze na už neexistujícím serveru Mobilmag, kde se ovšem vztahuje k policejní razii na prodejce DVD na burze v areálu Kolbenova na Praze 9.

Správce stránky potterharry.net, 33letý Martin Macek, známý v této komunitě pod přezdívkou HJP je ale vyšetřován policií za to, že děti samy využily komunikační nástroje, které jim internet dává, ke koordinaci amatérského a nekomerčního překladu knih HP. Ten se pak objevil v odkazech na stránkách jím spravovaného serveru potrerharry.net. A je tam dodnes. A za to má být trestně odpovědný administrátor serveru.

Nazývat i toto trhem s padělky je od Jana Rychetského nejen neprofesionální, ale za situace kdy probíhá absurdní policejní vyšetřování správce stránek, i matoucí a hysterizující celou situaci. Podle Macka disponuje už policie stanoviskem Joanne K. Rowlingové - jako autorky původního anglického textu - že jí tyto amatérské nekomerční překlady na internetu nevadí. Disponuje i veřejným prohlášením nakladatelství Albatros. Autorka je jako jediná oprávněna k nakládání se svým dílem. K trestnímu stíhání tudíž není důvod. A jediné, co může nyní vyšetřovatel učinit, je stíhání odložit. Není tedy důvod ani ke strašení rodičů či mediální kriminalizaci dětí. Vyšetřovatel chce nejspíše být v policii slavný. Právo, zřejmě z důvodů absence chytlavých událostí před Vánocemi, hledá bulvární senzaci i tam, kde není. Spojit oslím můstkem prodej kopií na burze (byl, je a bude) s dětským překladem HP 6 není logické. Nejen policejní vyšetřovatel z Tábora Král, ale i Jan Rychetský by se měli za svá profesní pochybení stydět.

Nikdo jistě neočekával, že po těžké ráně -- jak to vnímá Ekumenická rada církví, kterou byl prezidentův podpis pod novelou Zákona o církvích, bude Paroubkův vánoční dárek čtyřprocentní menšině - Zákon o registrovaném partnerství gayů a lesbiček přijat, v křesťanské obci s ovacemi. Vyjádření, které publikovaly některé církve, však stojí za povšimnutí.

V prvním bojovém šiku zastánců lidských práv stojí prý někdy i jejich chroničtí porušovatelé a vyznavači jediné pravdy -- svoji vlastní. A to se všemi právy a bez větších povinností. Pohodlné, zavánějící fašounkovskými ideály.

Rádi by tito geniové půlvteřiny určovali planetární cesty v nadějném třetím tisíciletí, vybaveni chabými základními znalostmi, zato zakódovaní výkonnou a zlobnou žlučovitou prchlivostí.

Kuřáci jsou z právního hlediska odpovědní za své vlastní nemoci a za svou předčasnou smrt, protože tím, že nepřestali kouřit, se dopustili hrubé nedbalosti v péči o své zdraví. Rozhodl o tom v pátek britský Nejvyšší soud.

Francouzský deník Le Monde minulý týden zveřejnil průzkum zaměřený na vnímání krajně pravicové strany Front National (FN) a jejího předsedy, kontroverzního politika Jean-Marie Le Pena. Jedná se o vůbec první průzkum veřejného mínění od potyček na předměstích francouzských měst.

Zpráva o "vnímání FN na veřejnosti" přinesla překvapivé zjištění: počet Francouzů, kteří odmítají názory Le Pena, trvale klesá.

Poukazovat na křivdy v postkomunistickém Československu je určitě záslužná věc hodná podpory. Jistě se křivdy děly a dějí.

Jde o to, že po přečtení Vašeho sloupku jsem definitivně ztratil přesvědčení, že Blisty by byly schopny se tohoto úkolů zhostit tak, aby to splňovalo alespoň minimální nároky, které kladu na list, na který finančně přispívám (pochybnosti mám už delší dobu, především u Štěpána Kotrby, jiné články), píše Petr Tieftrunk a pokračuje:

Přečetl jsem si Váš zajímavý a odvážný úvodník, píše jeden pravidelný autor Britských listů. Znám spoustu takových případů. Známý český gynekolog Karel Šuk (který dnes dělá pro Sazku tu reklamu v televizi, aby lidi rodili děti) se díky svým vynikajícím vědeckým úspěchům stal po listopadu primářem gynekologicko-porodnického oddělení Thomayerovy nemocnice, ale jelikož byl na Cibulkových seznamech (na vojně byl u Pohraniční stráže a podepsal tam nějaký papír, jako mnoho jiných), byl na zásah ministra Bojara vykopnut. Paradoxní na tom bylo, že byl jen pár měsíců předtím rehabilitován, neboť byl již takto vykopnut v sedmdesátých letech jako "dubčekovec". Podotýkám, že Šuk zůstal dodnes kovaným komunistou, ale člověk by čekal, že aspoň u vagín by to nemuselo vadit. Jeho život se nezhroutil, odešel dělat praktického gynekologa na soukromou kliniku, ale jako příklad je to typické.

Na Vašich stránkách se nyní široce diskutuje, jak je možné, že někomu, kdo se nedostal z kádrových důvodů na civilní vysokou školu, bylo nabídnuto studium na škole vojenské.

Důvod je myslím velmi prostý a mohu posloužit osobním příkladem.

V roce 1963 vystoupil můj otec z KSČ - to byl v té době těžký přečin a mám v pozůstalosti po otci korespondenci, která svědčí o tom, že se to tehdejším mocipánům vůbec nelíbilo.

Přesto jsem v r. 1968 byl přijat na technický směr na vojenské střední škole. Nebylo to v době počítačů a počítačových evidencí a systém neměl a dle mého soudu ani nemohl mít dostatek prostředků a sil, aby sledoval každého. Pro něj byla většina lidí malé myši a tak se zaměřil na sledování těch, kteří nejvíce vyčuhovali a byli tedy nejvíce nebezpeční, míní čtenář K. Kameník.

Nevím, jestli vítězí láska, ale pravda zcela určitě, protože pravda je vždy na straně vítězů. O tomto mne přesvědčil příspěvek jakéhosi mladíka v jednom regionálním deníku, jenž varuje obyvatele před nárůstem moci komunistů. Cožpak již lidé zapomněli? Varuje. Jaká to byla předtím hrůza a jak si lidé vybojovali svobodu. Prý mu v té době bylo pouhých 9 let, ale velmi dobře se pamatuje na tu skvělou atmosféru. I já se pamatuji a dobře se pamatuji. Pamatuji si, jak nám mladí vybojovali svobodu, protože jsem byl jedním z těch mladých a progresivních lidí, kteří chodili v kroužku okolo náměstí, drželi se za ruce a zpívali: "Jednou budem dál."

Je tu ovšem jedna drobná, ale opravdu drobná nesrovnalost. V naší třídě bylo osm z třiceti lidí k této prezentaci touhy po svobodě donuceno. My jsme nevyšli do ulic a necinkali klíči dobrovolně, ale na příkaz učitele, který do té doby sloužil systému. Bylo to velké ponížení, vykřikovat na povel hesla o svobodě, děkuji, víckrát to zakusit nechci.

Bohužel Vám musím oznámit, že ukončuji podporu Vašeho listu, oznamuje Petr Tieftrunk. Důvodem je Váš sloupek v dnešních Britských listech. S takovýmto postojem se nemohu ztotožnit. Je to zásadně odlišný pohled na realitu 90. let a na to, co je potřeba dělat od šéfredaktora listu, který nehodlám dále podporovat.

Svou pozornost zaměřím na Člověka v tísni, který kromě již tradiční humanitární pomoci, která má ve světě dobrý zvuk (? pozn. red.) a záslužného filmového festivalu Jeden svět rozšířil své aktivity na české školy - a mimo jiné připomíná naší mládeži nedávnou českou historii - projekt "Příběhy bezpráví - komunistické Československo"

Vás list mi (nejen) během mých studií na VŠ otevíral nové obzory, ale zda se, že se naše cesty rozcházejí...

V demokracii by měly být povoleny takové názory, které říkají, že i názory jiné mohou mít pravdu, píše Jiří Červenka Ideologie komunismu taková ale přece není. Takže v tomto případě tedy nebudu zakazovat někomu mít svůj názor, ale vyloučím z kola ven toho, kdo zakazoval jiným tento názor mít. Myslím, že je to docela logické.

Odpověď Jana Čulíka: Pane Červenko,

to právě ne. To definujete demokracii přesně podle komunismu.

Není šťastný, ten Váš sloupek, fakt ne. Tak trochu bulvár z hodně dalekého pohledu, píše architekt Zbyněk Kabelík:

První případ je skoro z červené knihovny - historicky (komunista zabraňuje v polovině 80. let stávce?) úplný nesmysl, celkově povzdech ukřivděného komunisty. Druhý případ z kategorie "jedna paní povídala" je naopak obecně známou skutečností, vždyť ztratka OF právem získala v závěrečných fázích Občanského fóra lidovou přezdívku "očekávání funkce".

To se ale děje vždy a všude právě proto, že lidé se chovají jako svině za každého režimu, není to žádný doklad existenční likvidace kohokoli postkomunistickým režimem.

Třetí případ je nejsmutnější: vůbec bych neměl chuť naslouchat někomu, kdo na jiného donášel tajné policii jakéhokoli režimu.

Dobře, otevřeme tedy třináctou komnatu.

Těžko posoudit, jestli si to autor článku "Promyšlený tah na ochranu nomenklaturních pracovníků KSČ" uvědomuje, ale dává, tím co napsal, textu Jana Čulíka "Pořád stejná sviňárna" zapravdu.

Není třeba argumentovat, stačí ten text přečíst pozorně, míní Pavel Stankuš.

Povšiml jsem si v Britských listech dvou nesouhlasných reakcí na Váš sloupek "Pořád stejná sviňárna". Oceňuji Vaší odvahu.

Za posledních 16 let se k této temné historii fóristů ve veřejných sdělovacích prostředcích nikdo nevyjádřil. Odhaduji, že fóristé zatočili podobným způsobem, jak popisujete, s desetitisíci technickohospodářských pracovníků, píše jeden z postižených, pravidelný čtenář BL, a žádá o zachování anonymity, což respektujeme.

Domnívám se, že drtivá většina z nich (včetně mne) si po čase zase našla náhradní uplatnění ke vzteku všech těch, co jim nesahali ani po kotníky. Je smutné zjištění, že takto fóristé poškodili nás všechny. Lidé ze Západní Evropy nebo USA by podle mého názoru snad nedokázali pochopit, ža ze dne na den ze závisti bylo možné tehdy kohokoliv zlikvidovat, aby se uvolnilo místo.

Domnívám se, že nejvíce budou pokřikovat ti, co si sami ušpinili před 16 lety ruce. Po zkušenostech ze 40 let prožitých v Česku by si zaloužili nejvyššího ocenění ti, co se nedali nalákat v přelomových změnách konce 70. a 90. let k nečestnému jednání.

Pozn. red.: Opakujeme, že chceme zmapovat tuto "utajenou historii" moderní české společnosti. Pro ty, jimž to myslí trochu pomaleji, zdůrazňujeme, že chceme-li poukazovat na křivdy, páchané v devadesátých letech, to absolutně neznamená, že chceme nějak omlouvat zločiny totalitního komunistického režimu v předchozích desetiletích!

Pište nám svá svědectví. Děkujeme.

Patrně nemáte o dnech následujících po listopadu 1989 dost informací.

Je docela možné, že v počátcích OF se našlo dost případů zneužití situace k vyřizování osobních účtů, sám takové případy neznám, to ovšem neznamená, že nebyly. Rozhodně to ovšem trvalo pouze velmi krátkou dobu a nebylo to systémové. Již vzačátkem prosince 1989 se objevilo (a OF důsledně dodržovalo) Havlovo heslo"nejsme jako oni". Znělo to hezky, kultivovaně, a bylo v ostrém protikladu k čerstvým ( často v televizi opakovaným ) záběrům z Národní třídy, píše Alfred Eckhardt a pokračuje:

Zahlédl jsem vaší debatu o nesametovém sametu, píše čtenář, který "nechce být skandalizován", a proto si nepřeje zveřejnění svého jména. Samozřejmě, že byla místa, kde se pod prapory sametu, pravdy a lásky nejednalo o moc jiného než o získání přístupu k lukrativním postům. Specielně na VŠ, kde jsem to zažil na vlastní oči. Nešlo o odobornost, výzkumné výsledky. Na docentské a profesorské posty se tlačili lidé, kteří na tom odborné nebyli o nic lépe než jejich předchůdci, někdy naopak byli slabší. V tehdejší atmosféře vůbec neexistovalo něco jako možnost obhajoby - OF rozhodlo, tečka.

Samozřejmě, že lidé, kteří takto nečistě přišli k postům, se budou dušovat, jak všechno bylo korektní, kolegiální a na bázi čiré dobrovolnosti. Stran vaší diskuse je hlavní problém v tom, že kdo byl takto postižen, ten se vám dneska radši neozve. Vyneslo by mu to jenom další poškození, zpochybnění v jeho současném zaměstnání, zpochybnění i pro příslušníky rodiny. Prostě, ještě neuzrála doba, aby se o to mluvilo - v Čechách je třeba perioda dvaceti let - takže až někdy kolem roku 2009. Já sám taky nechci, aby se na mou hlavu snesla bouře, a tak prosím mě jméno nezmiňujte.

Senátor Jiří Sequens informuje o akci, která se konala v Senátu pod jeho záštitou.

Panuje rozšířené mínění, že bezdomovectví je něco jako nekonvenční životní styl, který si člověk volí dobrovolně a jeho součástí jsou i tvrdé podmínky, zejména v zimě. Pomáhat takovým lidem vlastně nemá smysl, protože by to vlastně znamenalo kazit jim jejich zálibu; ve svobodné společnosti má přeci každý právo volit si svou cestu za štěstím podle vlastních představ. Panuje dále názor, že bezdomovci si většinou za své postavení mohou sami, protože i ti, kteří si nepřáli ztratit střechu nad hlavou, učinili něco, čím to sami způsobili: alkoholismem, drogami, gemblerstvím. Rozptýlit tyto mýty se pokusili v pondělí 12.12.2005 v hlavním sále Senátu PČR zástupci nejvýznamnějších organizací (Charita, Armáda Spásy, Naděje, Diakonie atd.), které se dlouhodobě a soustavně práci s bezdomovci věnují. Nechyběli ani nezávislí odborníci, kurátoři, lidé z komunální politiky a hlavně sami bezdomovci.

KSČM opakovaně zdůrazňuje, že obchodování se zdravím je pro ni nepřípustné. V tom se opírá o většinovou vůli občanů. Problémy ve zdravotnictví je nutné řešit systémově. KSČM prosazuje vytvoření efektivní sítě zdravotnických zařízení v majetku státu, krajů i obcí provozovaných na principu veřejné neziskové organizace jako součást státem garantované sítě zařízení v každém územně velkém celku o přibližně 100 tisících obyvatelích. A to bez ohledu na zastrašování občanů údajným znárodňováním a údajným hrozícím omezením zdravotní péče.

Prezident George Bush uvedl, že po útocích z 11. září osobně schválil tajné odposlechy komunikací v USA. Šlo prý o odposlechy "lidí, o nichž bylo známo, že mají styky s al Kajdou a obdobnými teroristickými organizacemi". Dodal, že průběh odposlechů se hodnotil vždy po 45 dnech a trval na tom, že v rámci "obrany Američanů" dodržoval zákon. Bush to uvedl ve svém pravidelném týdenním rozhlasovém projevu. Potvrdil tak zprávu, která vyšla v pátek v listě New York Times a zaútočil na tento list, že informaci zveřejnil.

"V důsledku tohoto článku v novinách se naši nepřátelé dověděli informaci, kterou neměli znát," zdůraznil.

Republikánští i demokratičtí poslanci v americkém Kongresu vyjádřili nad rozhodnutím odposlouchávat osoby v Americe znepokojení. Normálně musí předem o zavedení odposlechu v Americe v jednotlivých případech rozhodovat tajný soud.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vědci konstatovali tento týden, že objevili drobnou genetickou mutaci, která v podstatě vysvětluje, jak se stalo, že se u lidí před desetitisíci lety poprvé objevila bílá kůže.

Z práce vědců vyplývá, že k této minimální genetické mutaci došlo náhodou u jediného člověka poté, co lidé poprvé opustili Afriku, kde měli všichni hnědou kůži. Potomstvo tohoto člověka silně prosperovalo a všeobecně se rozšířilo po Evropě.

Jde o skutečně minimální změnu: je to změna jediného písmene v kódu DNA. Lidský genom - kompletní instrukce, jak vytvořit lidského člověka - obsahuje 3,1 miliard písmen.

Začátkem prosince podpořilo 200 francouzských politiků petici poslance Françoise Grosdidiera, která požadovala trestní stíhání několika hudebníků stylu hip hop za to, že jejich písně mají agresivní texty. Francouzský premiér Dominique de Villepin to okamžitě odmítl.

Už více než deset let je francouzská rapová hudba hlasem chudých předměstských čtvrtí a už dlouho je plná varování, že v těchto čtvrtích bude docházet k násilí. Napětí v těchto čtvrtích - i jejich hudební kultura - se dostala nakrátko do ohniska veřejného zájmu v roce 1996, když byl natočen film Nenávist.

13. prosince 2005 v odpoledních hodinách byla zahájena VI. konference ministrů členských států WTO v Hongkongu. Jejím cílem je učinit další rozhodující kroky k uzavření celého kola obchodních jednání, které bylo zahájeno v roce 2001 v Kataru. Setkání ministrů provází silná aktivizace a kritika nevládních organizací.

Sdílím znechucení Jana Čulíka z reality show v českých televizích. Hloupé a nevkusné stránky českého plebejství mě také často pobuřují. Ovšem ve svém článku "Televizní reality show je ozvěnou plebejské minulosti" vzal Čulík věc příliš zkrátka, zjednodušeně a jednostranně. Jeho úvaha vyúsťuje v protiklad mezi plebejskou tupostí a nezávislou kritickou intelektuální třídou, která buď v Česku chybí, nebo se nedostane ke slovu. Podle mého názoru je ale takový protiklad v případě české společnosti vykonstruovaný.

Kvůli situaci v reklamní branži skončil po dvanácti letech časopis The Prague Tribune. Vydavatel Philippe Riboton píše v posledním úvodníku One for the road:

"The leading figures of the media scene are no longer entrepreneurs and idealists trying to speak with a different voice, but advertising and media-buying middlemen who purchase editorial content when ordering cheap advertising - with a significant portion of their clients' money ending up in their own pocket. Those are the people who decide about the fate of the media, like Roman emperors used to determine the fate of gladiators in the public arena - just by putting their thumb up or down." ZDE

Vedoucí představitelé mediální scény už nejsou podnikatelé či idealisté, kteří by se snažili hovořit jiným hlasem, ale "zprostředkovatelé" z reklamek a z firem, které skupují média. Když si objednávají v médiích levnou reklamu, kupují si zároveň celý redakční obsah listu - a podstatná část peněz od zadavatelů reklamy končí v jejich vlastní kapse. Toto jsou lidé, kteří rozhodují o osudu médií, jako římští císařové, kteří rozhodovali o osudu gladiátorů ve veřejné aréně - prostě tím, že ukázali palcem nahoru nebo dolů."

V říjnu 2005 přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 23 306 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Příjem z reklamy byl 8000 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 904.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.