19. 12. 2005
Nelze srovnávat útlak za komunismu s "útlakem" v devadesátých letechPoukazovat na křivdy v postkomunistickém Československu je určitě záslužná věc hodná podpory. Jistě se křivdy děly a dějí. Jde o to, že po přečtení Vašeho sloupku jsem definitivně ztratil přesvědčení, že Blisty by byly schopny se tohoto úkolů zhostit tak, aby to splňovalo alespoň minimální nároky, které kladu na list, na který finančně přispívám (pochybnosti mám už delší dobu, především u Štěpána Kotrby, jiné články), píše Petr Tieftrunk a pokračuje: |
Není přece možné v "modelovém případů" uvést případ člena KSČ, na němž měla být křivda spáchána tím, že neuspěl v konkurzu do soukromé firmy. Pak si založil firmu, která prosperovala (tady se děje křivda vůči těm, kteří do KSČ nikdy nevstoupili a rozjezd firmy měli díky nulovým informacím, zkušenostem a známostem mnohem těžší - o té se ale nezmiňujete) a další křivdou snad má být vstup nadnárodních společnosti (nebyla to spíše nedostatečná flexibilita reagovat ve vedení malé firmy ? - mnoho firem se úspěšně živí jako dodavatelé). Další nesrovnalosti v tomto příběhu: Osoba byla v KSČ údajně z existenčních důvodů (to samo by vydalo na dlouhé diskuze), ale přesto ve straně zůstala i po roce 89 - proč ? Hlouposti ohledně zabránění stávky v polovině 80 tých let již zmiňoval jiný čtenář, stejně jako podivné okolnosti mylného výběru školy. Celkové pak podle mého názoru nelze srovnávat dobu komunistického útlaku a Česko(slovensko) v devadesátých letech, tak jak jste to ve svém sloupku udělal (zmínka o existenční likvidaci). Pro mě je to zásadní věc. To jsou mě důvody ukončení podpory Blistům. Žádám o uveřejnění této mé reakce. Zdraví Petr Tieftrunk Z odpovědi Jana Čulíka Petru Tieftrunkovi:Křivda na muži z "modelového případu" byla spáchána tím, že při konkursu nehodnotili jeho profesní schopnosti, ale jeho politickou příslušnost. Necítíte, jak tragicky je to směšné, že se to děje v českém prostředí pořád, každých dvacet let? Já nevím, proč byl ještě začátkem roku 1990 v KSČ, třeba své členství nepovažoval za důležité, nebo naopak komunismu věřil. Co je nám do toho? Já, kdyby se mě někdo dotazoval při konkursu na práci na mou stranickou příslušnost, tak se zatvrdím, jak jsem žádným komunistou nikdy nebyl, a proti totalitnímu režimu jsem snad, trochu toho udělal. Nemohu publikovat další podrobnosti, malá soukromá firma, kterou si dotyčný založil po vyhození z práce, neměla nic společného s jeho předchozí prací. Na případu mě upoutalo právě to, jak schopný byl tento člověk, že se dokázal znovu a znovu, navzdory nepřízni režimů, zcela přeorientovat a dělat něco úplně jiného. Totéž v posledních letech. Shodou okolností mám podrobnosti o hrozící stávce v onom podniku v roce 1986 z jiných zdrojů, takže vím, že to nebyla lež. |