Na aktuální téma

Konference ministrů WTO: rozvoj jako priorita

16. 12. 2005 / Ludmila Štěrbová

Konference byla pečlivě připravována v Ženevě, sídle Světové obchodní organizace. Již v průběhu příprav bylo zřejmé, že jednání ministrů budou složitá a že jejich výsledkem nebude sjednání původně předpokládaných úplných směrnic pro uzavření kola. Ministři by se proto měli více než při ostatních setkáních tentokrát věnovat rozvojovým aspektům obchodních jednání, i když samozřejmě témata jako je zemědělství a obchod průmyslovými výrobky nezůstávají nijak v pozadí.

Jednání o rozvojových tématech, shrnutých v tzv. rozvojový balíček, by měla vést k přijetí opatření především ve prospěch nejméně rozvinutých zemí. Podle slov generálního ředitele Pascala Lamyho se jedná se o oblasti, ve kterých je nejvíce zapotřebí dosáhnout hmatatelného pokroku, a to v neposlední řadě i z taktických důvodů. Lamy odhaduje, že na konci hongkongské konference je možno dosáhnout mezi 55 a 65% konečného výsledku kola.

V souvislosti s opatřeními ve prospěch rozvojových a nejméně rozvinutých zemí se dostává do popředí iniciativa Aid for Trade, která podle náměstkyně generálního ředitele WTO paní Rugwabizy musí být komplementární k výsledkům kola jednání, spočívajícím v ambiciozním otevírání trhů, nesmí je však tyto výsledky nahrazovat. Pomoc obchodu musí přispět k tomu, aby rozvojové a nejméně rozvinuté země mohly využít nových vývozních příležitostí a vybudovat své obchodní kapacity. Pomoc obchodu zároveň nesmí nahradit ani ostatní formy pomoci směřující k odstranění chudoby a poddimenzovaného rozvoje.

Rozvojový balíček je také středem zájmu řady nevládních organizací. Podle některých došlo v průběhu vývoje jednání WTO k další marginalizaci nejméně rozvinutých zemí a k poklesu jejich podílu na světovém obchodu. Tyto země zároveň postupně ztrácejí prostor k vytváření své vlastní obchodní a rozvojové politiky. Nevládní organizace, např. také WTO vyčítají, že přes proklamace současného kola jednání jako kola rozvojového, WTO selhalo při konkrétním zohledňování potřeb nejméně rozvinutých zemí a přijalo jen velmi málo specifických rozhodnutí v jejich prospěch. Tyto výčitky však nejdou na adresu pouze vyspělých členů WTO, jsou zaměřeny i na rozvojové země, a zdůrazňují, že potřeby nejméně rozvinutých zemí jsou jedinečné a zcela zřetelně odlišné od zájmů rozvojových zemí a zejména od těch bohatších mezi nimi.

Jaké jsou tedy základní požadavky nejméně rozvinutých zemí? Jedná se především o okamžitý a závazný bezcelní a bezkvótový přístup všech produktů z těchto zemí na ostatní trhy, další prohlubování preferenčních schémat a zamezení eroze preferencí, vynětí nejméně rozvinutých zemí ze závazků k odstraňování překážek vstupu na jejich trhy. Dále jde o urychlené rozhodnutí v oblasti obchodu s bavlnou směřující k odstraňování domácích podpor i vývozních dotací ve vyspělých zemích a odstraňování tarifních i netarifních překážek. Nejméně rozvinuté země žádají, aby byly plně uplatňovány dohody a rozhodnutí předchozích ministerských konferencí WTO, učiněných v jejich prospěch, a to zejména pokud se týká možných negativních dopadů reformního programu. Požadují také plnou implementaci zvláštního a rozdílného zacházení v jednáních o obchodu se službami, otevřený přístup na trh a národní zacházení v sektorech služeb jejich zájmu včetně přístupu k dočasným méně kvalifikovaným a neprofesionálním službám a záruky, že zvláštní ujednání pro tyto země ve směrnicích a procedurách v jednáních o službách zůstanou zachována. Mezi požadavky patří také v neposlední řadě koherence mandátů WTO a mezinárodních finančních institucí, které musí být v souladu s právy a flexibilitou nejméně rozvinutých zemí ve Světové obchodní organizaci. Program Aid for Trade musí být konkretizován tak, aby dal odpověď na otázku jak přispěje ke zvýšení produkční kapacity nejméně rozvinutých zemí a pomůže jim diversifikovat jejich vývoz. Mezi požadavky se před konferencí objevoval také tlak na změnu dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví tak, aby umožňovala přístup rozvojových a nejméně rozvinutých zemí k levným lékům. Tento požadavek se však podařilo splnit těsně před konferencí.

Ve světle rozvojových cílů proběhla také první jednání a prohlášení k pomoci obchodu nejméně rozvinutým zemím těsně před konferencí ministrů. Japonsko se zavázalo věnovat na pomoc obchodu 10 miliónů dolarů v průběhu tří let s cílem vybudovat infrastrukturu jako jsou silnice a přístavy a obnovit celní systémy. Zároveň oznámilo, že poskytne bezkvótový a bezcelní přístup většině vývozu z nejméně rozvinutých zemí, i když prozatím není jasné, zda se tento přístup bude týkat také rýže. Komisař Mandelson, který zdůraznil, že rozvojový balíček je naprostou nutností, zveřejnil závazek EU na roční pomoc ve výši 2 miliónů euro, a to až do roku 2010. Z této částky jeden milión budou hradit členské státy, zbytek Evropská komise. Představitel USA zdůraznil, že jejich roční příspěvek na pomoc obchodu je 1,34 miliónů dolarů směřující k rozvoji infrastruktury a usnadňování obchodu. Očekává se, že v průběhu konference může být oznámená částka USA dále navýšena.

Pochybnosti však zároveň vzbudilo prohlášení zástupce USA, který varoval, že dohoda o pomoci obchodu by mohla být zcela "ztracena", pokud by eventuálně zkrachovalo celé kolo jednání.

Přesto, že ministři jsou zajedno v tom, že pomoc obchodu je nezbytným doplňkem liberalizace obchodu, některé nevládní organizace je obvinily, že jejich prohlášení slouží pouze k odvedení pozornosti od toho, že obchodní reformy neobsahují účinné rozvojové aspekty a nejsou zamýšleny ve prospěch chudých států. Podle nich se bohaté země snaží koupit opozici svých obchodních politik prostřednictvím cynických úplatků.

Odpověď na konečnou podobu rozvojového balíčku dá bezpochyby až závěrečná dohoda ministrů na konci tohoto týdne. Jestliže bude zájmem členů organizace udržet současný směr jednání a neoddalovat termín jeho ukončení, opatření ve prospěch rozvojových a nejméně rozvinutých zemí budou muset být konkrétní a hmatatelná.

Vytisknout