Dnes bych se snad dokázal vyhnout onomu nahnání na náměstí jako součásti tupého stáda, ale úplně jistý si nejsem. Síla davu je mocná a kdo se nepodvolí, toho ušlape.

Velmi dobře se pamatuji, jak byl po oněch listopadových událostech velmi schopný a respektovaný ředitel školy sesazen a místo něj dosazen člověk, který ve škole zasel atmosféru strachu a psychického nátlaku.

Velmi dobře se pamatuji, kterak byl zašantročen chlapecký internát, protože měl tak pěknou polohu, že přímo vyzývala k tomu, aby z něj byl pěkný hotel. Chlapecký internát byl prý neekonomický. Aby nám to bylo názorně dokázáno, nový pan topič, kamarád ředitele, původně voják z povolání vyhozený z armády pro neschopnost (po sametové revoluci ovšem rehabilitovaný coby oběť perzekuce) nás začal vychovávat ke spartánství a začal nám předvádět, co je utáhnout si opasky.

Tímto chci říci, že internát počal vytápět dle svého uvážení. Dodnes si občas vzpomenu na námrazu na topení a na to, jak jsme spali ve vaťácích a ušankách, ve kterých jsme obyčejně chodili na praxi. Po naší stížnosti, že je internát vytápěn nedostatečně, nám bylo řečeno, že si můžeme jít zaběhat do parku, to nás prý zahřeje.

Zaplatil jsem tento ekonomický experiment zdravotním postižením na doživotí a víc než půl rokem ve stavu nemocných, nicméně věřím, že bývalého pana ředitele to pranic netrápí. Svolil, abych dokončil školu v kombinaci s dálkovým studiem. Tehdy jsem byl velmi rád a opravdu mě tehdy nenapadlo brojit proti situaci, která mi k tomuto stavu pomohla. Ještě jsem byl vděčný. Také jsem nebyl plnoletý. Byla to jistě náhoda, že chlapecký internát pak zprivatizoval právě synek nového pana ředitele. Ovšem dodnes mi poněkud zvedá žluč fakt, že jsme ještě chvilku před prodejem internátu my studenti museli v rámci praxe natřít plot, samozřejmě na náklady školy. Ale to vše byla zcela jistě jen shoda okolností.

Neobhajuji plně předtím existující systém, protože i ten se v mnoha ohledech choval diletantsky a zkostnatěle a nebyl schopen uspokojovat v dostatečné míře i ostatní než základní lidské potřeby.

Ale na tom už teď nezáleží.

Pravda a láska zvítězila, radujme se, veselme se, dýchejme z plných plic, dokud je to ještě zadarmo. Za pár let nám možná ti, co tak pěkně mluví o lásce a pravdě, ze samé lásky předepíšou nějakou daň za odběr kyslíku a i s dechem bude nutno šetřit.