Nakladatelství BB Art, které má ve své produkci řadu zajímavých knih od současných britských autorů, vydalo dílo Ve čtvrti Brick Lane od mladé autorky Moniky Ali. Hlavní hrdinkou je bangladéšská dívka Nanzín, která je v osmnácti letech provdána do Anglie za staršího bengálského přistehovalce Chánua. Z vesnického prostředí se tak dostane do Londýna, do přistěhovalecké čtvrti Brick Lane. Jedinou spojnicí s její mateřskou zemí je korespondence se setrou Hasínou, která v šestnácti letech utekla s milencem z domova. Dopisy, které si posílají a které připomínají dopisy z knihy Alice Walker Barva nachu, přibližují drsný a složitý život mladé nevdané ženy v Bangladéši. Autorka knihy se narodila v Dháce v Bangladéši a ve třech letech odjela s rodiči (otec Bangladéšan a matka Angličanka) do Anglie. Znalost obou prostředí pro svou knihu využila a výborně zúročila.

Zákon o autorských právech býval kdysi zamýšlen jako záruka, jejímž prostřednictvím se umělcům mělo dostat slušných příjmů. Je otázkou, zda to tak někdy vůbec fungovalo - většina umělců nikdy nedostala na základě zákona o autorských práv ani korunu. V dnešním světě má zákon o autorských právech zcela jiný účel - umožňuje obřím korporacím v hudebním, nakladatelském, obrazovém a filmovém průmyslu, aby jeho prostřednictvím účinně ovládali své trhy, míní Joost Smiers a Marieke van Schijndel v listě International Herald Tribune.

Autorské právo TÉMA BL

Tisková zpráva Amnesty International ČR

Tento týden pobývá na návštěvě v ČR skupina poslanců ze Severní Koreje (KLDR). Mají se setkat s některými poslanci a senátory i s dalšími představiteli ČR. Uzavřená asijská země je pověstná především zoufalým stavem lidských práv, který však zůstává skryt okolnímu světu.

tisková zpráva Českého rozhlasu

Poplatkový summit odborníků zejména z Českého rozhlasu a České televize na svém včerejším jednání dospěl ke společnému vyjádření veřejnoprávních médií k diskutovaným tématům spojených s platbou koncesionářských poplatků.

Vzhledem k tomu, kolik milionů se vydává na televizní reklamu v zahraničí, aby do Prahy jezdili turisté, viz například reklamy, které se vysílaly na CNN, by se tyto kapsářské incidenty měly brát vážněji.

Nedávno jsem viděl v televizi pořad věnovaný části Filipín, která byla nedávno objevena pro turistický ruch. Díky tomu že "nedávno", se nestala klasickým objektem ekonomického vytěžení svého komerčního potenciálu. Přítomnost turistů je tam přísně regulována, aby oblast neztratila svůj ráz,aby se stala zbožním artiklem. Podobné štěstí nemělo město, ve kterém pětatřicet let žiji. Praha.

Moc bych si přál, aby rozhořčený hlas Fabiana Golga z článku "Rumunský gang" v Britských listech ze 17. 10. 2005 nezůstal hlasem volajícím na poušti, píše Ivan Odilo Štampach. Rád bych se nějak konkrétně a účinně připojil. Chování české policie (možná i normy jimiž se řídí) v těchto případech pokládám za neuvěřitelné a naprosto skandální.

Pavel Telička může být pražským volebním lídrem místo ustoupivšího Martina Jahna. ("Mám, nemám...", "Jak se prosazuje pražský volební lídr). On za daného stavu, kdy začala sezóna výlovů, může být volebním lídrem u socanů vlastně kdokoliv. Již to v minulosti jasně předvedli v praxi, když se o funkci evropského komisaře přihlásil Vladimír Špidla, Grossem sesazený předseda vlády i ČSSD. (Evropský komisař a přiznání chyby"). Místo v Bruselu dostal a z očí veřejnosti i spolustraníků zmizel. Ve srovnání s Teličkou byl zcela nekompetentní, ale v tu chvíli to bylo všem zcela jedno. Jediné, co Špidlovi nelze vytknout, že by nebyl sociálním demokratem, tudíž základní principy sociálně demokratického programu hájí i v Evropské komisi.

Článek pana Wagnera je pro mne krásnou ukázkou tzv. "profesionální deformace", míní Martin Dluhoš. Pan Wagner (podle tohoto článku a dalších, které mu v BL vyšly, zřejmě lékař nebo profesně ze zdravotnického prostředí) se nám v něm snaží sdělit, že zdravotnická dokumentace je vlastně jakýsi naprosto bezobsažný cár papíru. Údajům v něm rozumí pouze lékař, který jej sepsal, a napsat si do této dokumentace může také cokoliv. Je tam také kolonka na kreslení prasátek nebo domečků jedním tahem, pane Wagnere?

Trochu zaskočen agresivitou pana Dluhoše píšu odpověď. Samozřejmě, že jsem profesionálně deformován. Jsem lékař, který svojí profesi vykonává. Nemyslím, že jsem naznačil, že zdravotní dokumentace je "bezobsažná". Naopak. Ale její obsah je věcný, ne hodnotící, píše Petr Wagner a pokračuje:

Ne, nezbláznila jsem se. Autorem této pozoruhodné definice homosexuála je Jindřich Tichý a své dílko poskytl internetovému deníku Virtually. Vydavatelka Jana Dědečková, bývalá členka Rady České televize a nadšená obdivovatelka Václava Klause jej zveřejnila bez mrknutí oka. Až druhý den -- mohu jen odhadovat, co se asi mezitím strhlo - alibisticky dodala v glose nad článkem, že "s textem hluboce nesouhlasí". Vzhledem k tomu, že Tichý se pohybuje na samé hraně až za hranou zákona, někteří diskutující na serveru jednoznačně za ní, možná ani to před trestními oznámeními Janu Dědečkovou jako odpovědnou vydavatelku periodika nespasí. Pokud ovšem vydavatelka někomu bude stát za tu námahu.

Proč to Tichý napsal? To je jednoduché. Protože to tak cítí... Protože tak myslí. Protože je konzervativec a protože se mu - podle jeho slov - liberalismus hnusí. Homosexuálové jsou teď totiž - u všech ultrapravicových ochránců mravopočestnosti, rodiny a státu - na pořadu dne.

pondělí 18.00: Řecké ministerstvo zemědělství informovalo o prvním případu ptačí chřipky na krocaní farmě na ostrově Oinouses v Egejském moři nedaleko tureckého pobřeží. Dosud není však potvrzeno, že se tento případ a 12 mrtvých labutí v Rumunsku staly obětmi smrtícího viru H5N1. Britští veterinární odborníci však potvrdili, že tento virus usmrtil další ptáky v Rumunsku. Evropská komise nařídila bezodkladné testy mrtvých ptáků, nalezených v Chorvatsku. V Asii byl objeven virus H5N1 u vrabců. Každé další rozšíření ptačí chřipky zvyšuje riziko pro lidi, i když dosud zůstává hrozba lidem nízká, konstatují odborníci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

tisková zpráva Oživení

Na protest proti rozhodnutí Zastupitelstva Středočeského kraje ze zasedání 19. září 2005, podle kterého Kraj nebude objednávat osobní dopravu na železniční trati č. 173 Praha - Rudná u Prahy - Beroun a na úseku trati č. 210 Vrané nad Vltavou - Dobříš (a dalších 7 tratí) probíhá hned několik petičních akcí. Zastupitelstvo StČ. kraje takto rozhodlo bez předchozího projednání s hl. m. Prahou a dotčenými obcemi.

Proč nevyšle Policie ČR speciálního agenta a nezasáhne proti nejhorším zlodějům, okrádajícím turisty v Praze?

Asi před dvěma měsíci jsem čekal během dopravní špičky na tramvaj na náměstí I. P. Pavlova, když jsem si povšiml, jak jeden muž využil velkého počtu lidí, kteří se snažili nastoupit do tramvaje č. 22 a ukradl peněženku jedné mladé dívce z Izraele. Rychle ji předal další ženě, která peněženku o pár kroků dál předala dalšímu muži, který s ní sešel po schodech do stanice metra. Vykřikl jsem, abych ženu varoval, ale bylo příliš pozdě.

Hovořil jsem s postiženou dívkou a odvedl ji na nejbližší policejní stanici. Policista projevoval naprostý nezájem. Přesvědčil nás, že nemá cenu plýtvat časem na psaní zprávy, protože "ti zloději jsou už teď určitě pryč a bude téměř nemožné je chytit".

Doufám, že Martin Krafl, tiskový mluvčí České televize, vysvětlí, proč ČT - za niž nyní rád platím 100 Kč měsíčně, se stále ještě nezbavila určitého amatérismu.

Zaprvé mi dovolte říct, že jsem velmi rád, že Česká televize existuje, protože jsem vyrostl v zemi, kde televize veřejné služby neexistuje. Kromě komerčních televizí je v Brazílii jen jedna státní televize (jedna federální, 289 regionálních), což znamená, že vždycky ten, kdo se dostane k moci, rozhoduje, co se bude vysílat, a všeobecně vzato je to strašné, protože vlády se mění každé čtyři roky, a tak se každé čtyři roky mění i zaměstnanci státní televize i vysílání.

Budiž mi odpuštěna příkrost soudu - nad nesplněnými sliby Milana Černého a galimatyášem, který po sobě čtyřmi články, jež se z avizované polemiky s mým nájezdem na Jiřího Kulhánka staly hned v počátku přihříváním si vlastní nijak nesouvisející polívčičky, vrtím hlavou už několik dní. Nevím, za jaký konec je popadnout, ne snad proto, že bych neměl po ruce argumenty, ale proto, že tyto čtyři články by vydaly na kritiku v knižním formátu. Těšil jsem se na ohňostroj slovní ekvilibristiky, kterým pan Černý dokáže - jak slíbil - že Kulhánek je největší žijící český spisovatel, důkaz nepřišel; zajímalo mne, jakých pochybení jsem se tedy dopustil - byla oznámena a zapomenuta, čekal jsem na definici braku - nedostalo se mi jí. Pan Černý není schopný psát svá "vysvětlení" tak rychle jako já chrlit své otázky k nim.

Skončené volby v Německu a opublikovaný slovenský Strategický plán komunikace o reformách ukázaly, že základem volebního úspěchu, kromě srozumitelného programu, je zvládnutá přímá komunikace s voliči. Úspěšný politik by se měl na místo rozhovorů s novináři dostávat spíše do záběrů, jak hovoří s obyčejnými lidmi po celé zemi. Magická otázka "jak se Vám žije a co potřebujete" má elektrizující účinky ve volebních preferencích.

Smrtelný virus H5N1 se blíží. Všichni umřeme? To je otázka, na kterou se pokusil v neděli odpovědět týdeník Sunday Times nejen v článku, ale i v debatě se svými čtenáři. (V debatě čtenáři v podstatě souhlasí s vážným varováním úřadů i s opatřeními britské vlády, i když některá možná přišla pozdě.)

Poprvé, když si Mehmet Eksen uvědomil, že se děje něco vážného, to bylo, když si povšiml, na svém statku ve vesnici Kiziksa v Turecku, že pět z jeho 1900 krocanů nemůže chodit. Následujícího rána byli mrtví a dalších asi deset jich bylo nemocných. Následujícího rána k jeho konsternaci se na farmu dostavilo pět činitelů v maskách, jimiž si zakrývali tvář, usmrtili plynem veškerou drůbež a pohřbili ji v jámě, kterou zasypali vápnem.

Nobelovu cenu za literaturu získal Harold Pinter, dramatik, který se angažuje i politicky

Zazvonil telefon a kdosi řekl, že mi bude volat předseda Nobelova výboru. Reagoval jsem: Proč? Předseda mi řekl: Dostal jste Nobelovu cenu za literaturu. Ztratil jsem řeč. Velmi mě to dojalo, i když mi to vlastně nedošlo. Proč mi tu cenu dali, to já nevím.

Článek vyšel v pondělí 17.10. v Lidových novinách, ZDE

V Evropě ještě nedávno hrozila patentovatelnost myšlenek. Absurdně "chráněny" by tak mohly být nejen kusy softwaru, algoritmy, ale i programovací postupy a obchodní metody. I před autory samými. Trocha představivosti by nás mohla dovést až k patentovatelnosti jedničky a nuly...

Zástupci české vlády v odborných gremiích a orgánech Evropské komise neanalyzovali ekonomické ani sociální důsledky, které by z patentovatelnosti software vyplývaly pro českou ekonomiku, a hlasovali nejprve pro podporu monopolních držitelů know-how za oceánem. Pro podporu monopolu Microsoftu a dalších amerických firem.

psáno pro 2. číslo týdeníku A2

V pondělních Lidových novinách jsem si povšiml rozhovoru Tomáše Vystrčila s Vojtěchem Ceplem "Na zákaz komunistů není nikdy pozdě", který je vynikajícím, učebnicovým příkladem toho, jak se nedělají novinářské rozhovory.

Základním principem (první lekce jakéhokoliv kursu o žurnalistice) je, že novinář musí dávat interviewovanému otázky z opačné strany politického spektra. To, že Vystrčil dává Ceplovi výlučně otázky, které s jeho názory souhlasí, vytváří pozoruhodně komický efekt. Nenapadlo ho ani jednou Ceplův názor otázkou zpochybnit. Vcelku působí celý rozhovor dojmem propagandy.

Vojtěch Cepl ve svých odpovědích argumentuje, že komunismus je zločinecká ideologie a měla by být zakázána. Jak by řekl G. K. Chesterton, Vystrčilovi, který rozhovor připravil, se ani jednou "nepohnula šedá hmota mozková". Svými otázkami Ceplovi přitakává :) Posuďte sami:

Vážené posluchačky, vážení posluchači!

Ač budu možná obviněn z manipulace (jak to v Čechách obvykle je, při vyslovení jiného než společně sdíleného názoru), možná z nedostatku etiky, rád bych oslovil především ty z vás, kteří mají mozek, umí ho -- zdůrazňuji SAMOSTATNĚ používat a mají především svoji -- zdůrazňuji VLASTNÍ PŘEDSTAVU o tom, proč jsou vůbec na této škole.

Zdena Bratršovská: Netopýr v podkroví, podtitul: Příběh ve verších, nakladatelství H+H, 80 stran, cena 109 Kč, ISBN 80-7319-034-6, Praha 2005

Čteme v básnické skladbě Zdeny Bratršovské Netopýr v podkroví a já dodávám...kterým umělcova imaginace ve zvláštních případech vdechla kouzlo umožňující přijmout literární postavu jako vytoužený sen. Ve dvacátých letech minulého století to byl třeba Čapkův Loupežník, o tři generace později -- v polovině let osmdesátých, a to nejen pro hrdinku díla -- malíř Jindřich.

Tisíce vlastí nejrůznější velikosti rozeseto je po zeměkouli. Tvoří začarovaný kruh lidské nedůtklivosti, pohrdání odlišnými bytostmi, pěstovanou nenávistí, řinčením zbraní, zastrašováním, maskováním zla dobrem i bezostyšným hubením vyhlédnutého a zaručeného nepřítele. Hraniční čáry, ostnaté dráty, nášlapné miny, po zuby ozbrojené hlídky se psy a železné nitky s navázanými světlicemi, nabádají vetřelce k opatrnosti -- nikde neprojdou!

Na nedostatek prominentních hostí si Praha jistě nemůže stěžovat. Už jsme tu měli Pinocheta, Mezinárodní měnový fond, NATO... zkrátka a dobře se zdá, že si v českém hlavním městě podávají kliku všichni, kdo dnes "něco znamenají". To ještě potvrzuje akce, která se má konat v polovině října pod honosným názvem Dny USA a EU. Na soukromou konferenci (se vstupným, přesahujícím výši tuzemského průměrného měsíčního platu) se sjedou skutečně dobře vybrané celebrity.

Není jistě náhodné, že Marx bývá - spolu s Freudem a Einsteinem - považován za duchovní osobnost, která (venkoncem pozitivně - zneužití jeho myšlenek, podobně jako u Einsteina, nemusíme respektovat) nejvíce poznamenala 20. století.

Samotní Němci pokládají na začátku 21. století Marxe spolu s Adenauerem (nemajícím samozřejmě světový rozměr) a Lutherem za svého nejvýznamnějšího rodáka. Nepřekvapuje nás, jestliže např. význačný německý filozof E. Voegelin řadil Marxe spolu s některými utopickými socialisty, ale i Comtem a Hegelem mezi "druhé Kristy 19. století"?

Nějak se mi do toho nechce, a to nejen dnes, ale už celý měsíc od mého posledního článku na téma ropného zlomu. Slíbil jsem čtenářům, že napíšu ještě něco o situaci a východisích pro Českou republiku, případně v kontextu Evropské unie. Já vím, že by se měly sliby plnit, ale neodbytný pocit marnosti se do mé mysli dostavil, ještě než jsem začal sbírat podklady k dalšímu článku. Napsal mi totiž ing. Mojmír Štěrba ze sdružení Eurosolar. Zabývá se simulačními modely a zkusil zjistit, jak by vypadala česká energetika, kdyby byla odkázána výhradně na tuzemské obnovitelné zdroje energie (OZE).

V září 2005 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 12 866 Kč, příjem z reklamy byl 15 000 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 778.82 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.