V souvislosti s krkolomnou rošádou Teličky a Špidly se o našem bývalém mladém a populárním komisaři popsalo hodně papíru. Že je odborníkem, dobrým diplomatem, schopným vyjednavačem nikdo nepochybuje. Ve srovnání s politicky méně čitelným a nevyhraněným Jahnem, je zřejmé, a kdo Teličku zná blíže, to dobře ví, že Telička se vždy prohlašoval za státního úředníka. A také jím skutečně byl. To platí stoprocentně a každý z jeho kolegů to bez zaváhání podepíše.

Zde však nastává problém. Označit Teličku za sociálního demokrata opravdu nejde. Nejedná se ani o osobu ČSSD politicky blízkou. Pavel Telička je ukotven liberálně kdesi poblíž Unie svobody. KDU-ČSL i ODS opět navíc vyrukují s jeho komunistickou minulostí, byť by byla jen zcela epizodní. Představit si Teličku jako místopředsedu vlády není těžké Ani ve vládě sestavované s převahou ČSSD.Zvláště s perspektivou jeho zaměření dále od ekonomiky a blíže k oblasti mezinárodních vztahů. Z toho by měl těžké spaní především Cyril Svoboda, jehož již tak oslabená pozice v čele zahraničního resortu by byla oslabena ještě více.

Vytvořit z člověka, který programově do politiky nikdy nechtěl, mávnutím kouzelného proutku, čelného politika strany, ke které neinklinuje ani náhodou, je úkol nadlidský. ČSSD jako by členy ani moc nepotřebovala. Jak velký klobouk má premiér? Od něj se dají, jak vidno, očekávat i takováto překvapení. Je však stále možné, že Pavel Telička až tak bujnou fantazii týkající se své politické budoucnosti nemá.

Zbývá otázka nejpodstatnější -- co by tomu řekli pražští voličové? Možná by byl zajímavý názor i sociálních demokratů v Praze.