Mnohost nesmiřitelných světových náboženství a současná politika síly a bohatství, ale i chudoby, nápodoby, naivity, furiantství a pekelného povyšování se nad druhé -- to jest mlýnské kolo meloucí ve stojatých vodách, někdy již dokonce naprázdno, ve vyschlých a pobořených náhonech.

Od útlého dětství byla nám vštěpována láska k vlasti a lidem, co pro vlast, nebo dokonce pro celý svět, něco vykonali. Lány květin položeny k pomníkům vlasteneckých osobností, později zapomenutých anebo označených za škůdce, renegáty, vrahy a bytosti potměšilé.

Dějiny světa i naši milované vlasti byly a budou ještě mnohokrát opraveny čerstvými rouby, zaručených pravdomluvců. Kořeny nakažených stromů v lidském libosadu musí být vykopány, do sadu nasazeny nové vhodné a plodnější odrůdy. Sadaři procházejí alejemi hojnosti a občas použijí mediální postřik proti muslimskému, buddhistickému, hinduistickému, křesťanskému, americkému, evropskému, či jinému škodlivému broukovi.

Štětina v leckterém zadku senátora v naši domácí zahradě, se zahradníky neumětely a mičurinskými teoretiky, nedává klidu národem vyvoleným dělníkům těžkého politického řemesla. Jistota, všechno se opakuje, i když u toho nemusíme sekundovat.

Pravdou zůstane, že vyvalení hovoří, jiní konají a chytří mlčí a leží v sadu na zádech, pozorují nebe, protože se pasovali do role soudců, kritiků a pozdních partyzánských vůdců.

Lépe se hašteřit o neřešitelných a neproplatitelných (i když často podplatitelných) programech končících za běžným dohlédnutím budoucích sklizní žádaných plodů -- než se zabývat dopadem kvantové mechaniky a existencí pozitronu na přínos výzkumu v dalších letech, jak nám zanechal dědic rozumu a geniality pan Paul Dirac.

Snazší se zdá být v našem malém sadu s plody scvrklými a málo chutnými stále ještě zakazovat. Vybraným, zvoleným, chlubivým a duchovně zpustlým jest nelibé a škodlivé všechno, co nepodléhá jejich mozkovnám a drtícímu pavkusu. Zajímavé, že horlivými sadaři proti škodícímu hmyzu je sám, v mnoha případech, ještě včerejší a předvčerejší hmyz, s kusadly nadměrečnými a nebývalým apetitem.

Sadařů lidských libosadů známe dosti. Nešetřili nikdy jedovatými postřiky a všemožnými zaručenými rouby k zušlechtění podřízených stromečků. Například takový Eduard Bernstein, německý politik, teoretik sociální demokracie a II. internacionály, byl v libosadu odhalen zahradníkem Vladimírem a označen a zapsán do knihy škůdců v kolonce revizionista.

Filozofa a mystika Johannese Eckharta postihlo odsouzení křesťanských pěstitelů a jeho práce byla označena za kacířskou. Nu, náš pravdomluvec a poctivý zahradník Mistr Jan Hus by mohl vyprávět. Buddha založil mírový a poklidný sad v Indii a jeho následovníci šťavnaté plody oblažující duši člověka roznesli do jiných, méně úrodných krajů. A to v naději na zázrak -- že lidstvo se stane lepším. Plody Buddhy z doby před Kristem nemají úspěch všude, i když nezdají se trpké. V některých zahradách se jim přesto nedaří -- pěstují nám tam jiné sorty, ty neosvícené kohorty. Podobně se vede Tomáši Akvinskému a sv. František z Assisi by asi zíral nevěřícně na novosady zaručující kvantitu postrádající kvalitu.

Historicky vzato, mnoho bylo zahradníků a málokterý se zachoval lidem všem. Česali sadaři česali, divit se nepřestaneme, kam všechny plody zmizely -- někteří z nás sází, okopávají, druzí sklidí a výhodně se ziskem prodají.

Velkosady ubývají, sadařů však stále více, i když vhodnost k vytvoření nových libosadů je malá. Nemáme zájem přemýšlet, máme zájem konzumovat. Novodobých sadařských nádeníků se nám vylouplo v domácím poničeném a zčásti sklizeném sadu na stovky. Sází sorty mdlé, kyselé, červivé a hnijící padavčata zaplavují naši malou zem. Chodili jsme s klukama kdysi na drbes do klášterní zahrady, drbali jsme sladké hrůši. Zahrada i klášter zmizely. Chuť na jazyku zůstala, ale lidské osudy odvál čas do nenávratna. Zahrady nám mizí a my jen přihlížíme a nic nekonáme.

Světové zahradnictví údajně trpí nedostatkem rozumných lidí. Ozveš se proti devastaci ducha a přírody -- pak jsi obávaný levicový červ. Jak krásně by na světě bylo, kdyby všichni mysleli jako já, že,vy pukající nezahradnické lebky?!

Planeta se chvěje pod ekonomickou knutou vyškolených plantážníků. (Běžte se vycpat s vašimi libosady, romantici hnusní!) Diktují vkus milionům lačných bytostí. Konzum nepotřebných komodit utěšeně vzrůstá. Cenová politika je určována dle poslušnosti regionálních vládních seskupení na principu nedoléčené stranickosti. Ekonomické ukazatele vítězí nad zdravým rozumem. Pravda, někdy se naše světová zahrádka otřese -- zahřmí, zaprší, cákne ničivá vražedná vlna, země se otevře a pohřbí nevinné.

Konzumní společnost se k malé radosti sadařů nestará o význam slov: zahrada a sad. Početná světová marketlidová armáda táhnoucí krajinami nebere ohledy na nic, co jí stojí v cestě. Kupní síla je rozhodujícím životním faktorem pro běsnící včerejší sadaře a zahradníky; generálové zisku si mnou ruce -- marketlidová armáda je stojí pouze reklamní triky a vytrvalou vládní a globalistickou propagandu. Pak stačí počítat zisky -- a někdy nepohodlným zeleným žvanilům zacpat huby, třeba slovy: meloun je zelený, ale uvnitř je červený. Červená prý vypadla z módy, tvrdí hrdinové i včerejší přeběhlíci ze stranického lůna matky.

Otázka: je dobré konat velké skutky pro vlast? Jak kdy, jak pro koho, učí nás historie. Přesto zůstane malý skutek vykonaný pro člověka a pro zachování plodících sadů skutkem potřebnějším a větším.