Když pan Golgo přijel do ČR, přijel do země po-Hromadovi, s čímž má ateismus Čechů právě tak málo společného jako katolicismus zástupů nezletilých prostitutů kdesi na předměstí Ria. S ostatními výroky by se bylo možno ztotožnit, kdyby pan Golgo ve svých rozplizlých řečech nemíchal osobní postoje s věcmi principálními. Zákon o registrovaném partnerství není otázka k salónní diskusi, je to závažný problém, který musí být nazírán ostře a jasně.

Tážu se pana Golga:

1. Mám právo si přivést partnera ze zahraničí za stejných podmínek jako heterosexuál? Získá můj přítel povolení k trvalému pobytu?

2. Mám právo získávat informace o jeho zdravotním stavu za stejných podmínek jako heterosexuál?

3. Mám právo vést s ním společnou domácnost se společnými závazky, aniž bych byl šikanován zvláštními administrativními úkony?

4. Mám právo po svém partnerovi - či můj partner po mně - dědit za stejných podmínek jako heterosexuálové?

5. Mám právo vychovávat se svým partnerem děti?

Jestli si Fabiano odpověděl pětkrát ne, je homosexuální dvojice v této zemi diskriminována a jeho vlastní potřeba či nepotřeba žít v nějakém formalizovaném svazku nestojí ani za dva řádky a patří na soukromý blog. Vím, že bod 5 není zahrnut v návrhu Zákona o registrovaném partnerství, proto jej taky považuju za polovičatý.

Jsem upřímně rád, že Fabiano Golgo poznal Českou republiku dosud jen z dobrých, nebo alespoň snesitelných, stránek - to se však může kdykoliv otočit. A třeba to bude právě on, kdo se přiřítí s brekem do nemocnice zjistit, jaký je stav jeho milence/partnera po dopravní nehodě. Přijede v dobrém voze (nějak tuším, že je vcelku zajištěn), požádá vrchní sestru a nebude mít doklad, který by ho opravňoval se tázat, pokusí se ji přemluvit, nepůjde to, pokusí se ji uplatit, a ona ho vyhodí. Ještě ve dveřích uslyší za zády narážku na svou olivovou pleť: "Co si ten Cigán myslí? Tady platěj pravidla, todlencto je nemocnice, ne ňákej jejich tureckej bordel."

Kvůli tomu potřebujeme Zákon o registrovaném partnerství a já upřímně, solidárně přeji panu Golgovi, aby se ve své nové vlasti do vylíčené situace nedostal a nevzpomněl si na svůj článek, který si kde kdo (jakkoliv to tak nebylo zamýšleno - vím) může vyložit jakkoliv. Třeba tak, že na celém tom zákonu vlastně nezáleží ani těm buzerantům.

Stejně tak v podstatě sdílím jeho názor na to, že role různých gay-iniciativ je sporná, že často vytváří nové ghetto, že homosexuální identita je vlastně nejzanedbatelnější charakteristikou jednotlivce. Že nejsou žádní "my gayové", ale pan Golgo a třeba já, kteří mají pevné vazby na své - možná heterosexuální - okolí, aniž by právě tyto dva lidi něco osobně spojovalo.

O těchto otázkách by ale bylo lépe držet veřejné řeči tenkrát, až bude zmiňovaný zákon schválen. Teprve tehdy budeme moci říct, že gay-iniciativy už sehrály svou roli a nyní ať je vezme čert, ale nikdy zpětně. Co bylo vykonáno, bylo vykonáno. Byl to Jiří Hromada, který nesl vlastní kůži na trh, který vysvětloval, psal články, vydával časopisy a společně s dalšími "spojenci" dosáhl toho, že ve vztahu k homosexuálům je česká veřejnost poměrně tolerantní. Slabý vliv církve mu v tom jistě pomáhal, to ale jeho zásluhy nijak neumenšuje. A stejně tak je dobré si uvědomit, že líné Čechy je třeba spíš burcovat, než chlácholit. Zvláště jde-li o dosažení důležité principální změny.