Odpovídám skutečně na všech pět Sklenářových otázek slovem "Ne", a tak souhlasím, že i v tomto světském ráji České republiky (pro nás pocházejících z méně otevřených zemí, kde je Pánbůh všudypřítomný) existuje množství předsudků. Tyto předsudky jsou méně hlučné, nejsou tak otevřené, ale existují. A věřím Filipovi, když hovoří o něčem, co jsem si řádně neuvědomil: přijel jsem do České republiky až sedm let po té, co tu Jiří Hromada hrdinsky otevíral pole. Chybně jsem hodnotil skutečnost podle neúplného vzorku.

Přesto si však pořád myslím, že nejdůležitější věcí v mém životě je nebýt považován za někoho "odlišného", nebo dokonce za osobu, která se od ostatních odlišuje záporně. Mým snem v životě je, abych se nemusel bát vzít svého přítele za ruku, když jdeme po ulici domů po příjemné večeři v restauraci. Abych ho mohl políbit na letišti, když za mnou přijede do Prahy z Ljubljany. Dělám to, protože jsem v Praze, kde se lidé raději dívají jinam a nechávají vás na pokoji, když už pro nic jiného, že je to charakteristická vlastnost obyvatel velkoměsta (lidé se tak izolují od okolí).

Avšak zlobí mě, že to nemohu dělat v Ljubljaně, když ho tam jedu navštívit. 2 miliony Slovinců jsou silně katolický národ a jsou silně zaujati proti homosexuálům, i když letos v létě schválil oficiální právo na homosexuální partnerství. Avšak z loňského průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že kdyby si Slovinci měli vybrat, koho by nechtěli za souseda, mezi zlodějem, vrahem, Bosňanem, Srbem, Chorvatem, cikánem nebo homosexuálem, Slovinci by nejvíce nechtěli bydlet vedle homosexuála! Takže je mi líto, že Slovinci skrývají tvrdou diskriminaci homosexuálů. Zákon o homosexuálním parterství byl Slovincům zjevně vnucen shora, i když můj slovinský přítel se domnívá, že může vést ke změnám v postojích lidí.

Já však argumentuji, že je nutno nejprve skoncovat s diskriminací. Ale možná má můj přítel pravdu, nejprve je nutno schválit homosexuální partnerství, stejně, jako byla nejprve schválena práva žen v době, kdy ještě se od nich očekávalo, že jen budou pracovat v kuchyni.

Celá tato diskuse vznikla kolem vlivu pořadu Vyvolení a homosexuála Vladka v tomto pořadu. Také jsem zaznamenal, že je pozitivní žít mezi Čechy, protože přítel Brazilece Jeana, homosexuála, který zvítězil v tamějším Velkém bratru, nebyl - na rozdíl od Vladkova přítele - nikdy interviewován v médiích. Naopak, jeho jméno bylo utajeno, aby nepřišel o zaměstnání na nějaké univerzitě...

Takže bych chtěl veřejně poděkovat Jiřímu Hromadovi a Pražanům, že nám gayům podstatně ulehčují život.

Chtěl bych také Jiřího Hromadu požádat, aby trval na přijetí práva adoptovat děti a aby měli cizinci právo získat české občanství prostřednictvím sňatku. Nikoliv proto, že bych se snažil získat některá tato práva, protože má osobní situace je charakterizována skutečnostmi, které mě vedou k tomu, že si tato práva nepřeji, ale proto, že moji homosexuální bližní, kteří trpí diskriminací, musejí mít právo, stejně jako já, se rozhodnout, zda těchto práv využít či nikoliv.