17. 10. 2005
Zdravotnictví: Právo na informaceOpět se otevírá právo pacientů, příbuzných a pozůstalých nahlížet do zdravotnické dokumentace, která prozatím v Čechách podléhá zvláštnímu režimu. Protože je toto téma hodně medializované, pokusím se o nahlédnutí několika z mnoha aspektů tohoto tématu. Především co si představujeme pod právem nahlédnout do dokumentace? |
Prvotním zájmem nemocných, příbuzných či pozůstalých bude asi jakási snaha o posouzení, zda je (byla) léčba prováděna "správně", tj. v souladu s obecnými pravidly a soudobými poznatky medicínské vědy. Eventuelní odhalení chyb při léčbě a jejich korekce či penalizace. Dalším zájmem může být konzultace postupů s nezúčastněným odborníkem či laikem. Na tomto místě cítím potřebu vyjasnit laické veřejnosti účel zdravotnické dokumentace. Ať už má jakoukoliv (papírovou, elektronickou) podobu, je to nástroj. Nástroj, kde si lékař pro sebe, sestry a kolegy uchovává informace. Kolik a jakých léků se má dát, jaká byla provedena konsilia, jaká se mají provést vyšetření, jaký je průběh léčení nebo hospitalizace. Udržet informace v hlavě lékař nemůže. Dokumentace je databáze. Neříká příliš mnoho o tom, zda je (byl) pacient léčen správně. Může existovat formálně bezchybná dokumentace u katastrofálně léčeného pacienta a naopak zcela perfektně léčený pacient u katastrofální dokumentace. Asi nejvíce očekávaná informace o "správnosti léčby" v ní nebývá. Kromě toho u těžkých pacientů na JIPech má nezřídka rozsah slušné encyklopedie. Právo na informace a právo na nahlížení do zdravotnické dokumentace není totéž. Informace jsou k dispozici. Problém je spíš orientace v nich. Na běžné zdravotnické dotazy google vydá miliony odkazů. Zdravotnická dokumentace ovšem obsahuje řadu citlivých údajů. Mám nechat rozvést manželství pro sdělení diagnózy pohlavně přenosné choroby partnerovi? Lékaři jsou lidé, kteří jednají. A kdo něco dělá, nutně někdy něco pokazí. Ale nevěřte, že tuto informaci najdete ve zdravotnické dokumentaci. Ta je opravdu jen jedním z mnoha medicínských nástrojů. Odpověď na otázku zda je (bylo) není (nebylo) postupováno správně, je totálně o něčem jiném než o podání zdravotní karty, případně chorobopisu komukoliv. Bylo by potřeba definovat, co chtějí laici přesně vědět. Jakou informaci získat. A pak podle cíle volit prostředky. Možná, že jedním z nich je i zpřístupnění zdravotnické dokumentace, ale osobně tomu moc nevěřím. |