Konec plánované ekonomiky znamenal, že se jeho poklidná, místy melancholická tvář Matky měst proměnila ve škleb přiopilé prostitutky, v grimasu "města babylónského", jak ji ještě stačil pojmenovat Karel Kryl.

Není to problém pouze turistiky. S příchodem tržního hospodářství se veřejný prostor stal arénou pro uskutečňování víru podnikatelských záměrů. Díky tomu se nám lépe nakupuje a můžeme se těšit z ekonomického růstu. No, spíše utěšovat, když stále sílí pocit, že to město, které tak rozvétá, je čím dál méně "naše". Nahlas ovšem o tomhle sentimentu moc, nemluvíme. V dnešní liberálněkosmopolitní realitě zní jaksi přecitlivěle, nemoderně a vůbec nekorektně málo "otevřeně" všemu cizímu a novému, čemu nutno přizpůsobiti se flexibilně a bez zbytečné nostalgie. Činíme tedy, jak doba velí.

Snad jen drobná část umělecké scény sem tam tiše zanaříká. Ludvík Vaculík si povdechne ve smyslu, že býval zvyklý mít u Rotta železářství, a ne lahůdky; do Vinohradské tržnice že by rád chodil co do tržnice a ne do hypermoderního pavilónu. Mistr odpustí, pokud ho neinterpretuji přesně.

Podobným tématem se zabývající hru Divadla Komedie nazvanou Praha-kořist nechám raději popsat profesionála: "Praha již není město, ale výkladní skříň pro turisty a prostor, ve kterém si globální hráči staví svoje administrativní budovy a továrny s levnou pracovní sílou. Části města se stávají kořistí a jeho obyvatelé se živí prodejem svých pozemků, pronájmem svých bytů a těl. Město ovládl realitní marketing a porno."

Zdroj ZDE

Nejbrutálnější stránku obludné mutace, kterou mé město, či spíš město, kde mám dosud své bydliště, prodělává, představuje něco, co bychom mohli neutrálně popsat jako rozvoj turistické infastruktury v historické zástavbě středu metropole. Tam již jde o jakousi komercionalizaci na druhou, totiž nesloužící (nad)potřebám místního obyvatelstva, nýbrž povyražení vetřelců, pro jejichž rozmar ztrácí zasažená oblast svou původní funkci a získává novou, odcizenou.

Protože regulace se stala sprostým slovem, nedá se s popsaným stavem dělat nic jiného než nechat průchod moderním trendům, tiše štkát - Češi se věru rádi vyhýbají konfliktům, takže zůstávají u nářku - a bezmocně sledovat, jak se vydávají prostředky na jejich posílení třeba na prostřednictvím reklamy na návštěvu "magického města nad Vltavou". Vyvážit jejich působení nemůže strach z islámských bojovníků jako v Egyptě nebo na Bali.

V "krásně buržoazních" Čechách domorodou flustraci musejí přijet manifestovat zahraniční kapsáři. Domorodci s tím mají společného právě jen to, že se smíšenými pocity pozorují střet vetřelců s cizipasníky a potichu, protože nezpůsobně, drží palce parazitům, neboť těch je pořád mnohem méně než vetřelců.

Těžko však chtít od myší, aby se pohoršovaly nad potížemi dravců.