Zákon byl přijat v poslanecké sněmovně, zamítnut Senátem (tedy "vyšší" komorou) a pak vrácen do sněmovny, která ho definitivně přijala a španělský král ho pak podepsal. Tento zákon tedy platí a od doby, kdy vstoupil v platnost, byla ve Španělsku uzavřena řada homosexuálních manželství.

Mám pocit, že relativní rozruch kolem "severské tolerance" a ticho kolem Španělska jsou dány zkreslenou představou o Španělsku, která v ČR existuje. To, že mají gayové a lesbičky větší práva v "katolickém" Španělsku, jak se v ČR psalo v souvislosti se schválením zákona o manželství mezi osobami stejného pohlaví než v (prý) liberálním Česku, asi novináře naplňuje zmatkem.

Místo, aby se s ním vypořádali nabytím informací, vidí španělské "ano" jako zvláštní a nevysvětlitelý úkaz.

Dovolte mi pár informací o situaci ve Španělsku: gayové lesbičky měli už před schválením zákona možnost adoptovat děti jako jednotlivci. Gayové a lesbičky vystupují jako nekarikované (ne jako baleťák z Básníků...) postavy v několika televizních seriálech. Mezi televizními moderátory je také několik homosexuálů, kteří se nemusejí bát, že kvůli své sexuální orientaci přijdou o lukrativní nabídky nebo ztratí popularitu. Ke svým životním partnerům se na veřejnosti hlásí i významné osobnosti jako režisér Amenábar.

Ve všech parlamentních stranách existují politici, kteří se veřejně přihlásili ke své homosexualitě (ano, i v konzervativní lidové straně PP, dovedete si představit v podobné situaci české lidovce? :) )

Proč je "katolické" Španělsko dnes na evropské špičce, pokud jde o práva gayů a lesbiček? Dovolte mi navrhnout několik odpovědí:

1. Španělsko dávno není tak katolické, jak bývalo (stále rostoucí část populace je k náboženství indiferentní).

Navíc i dříve existovala důležitá část obyvatelstva, která aktivně bojovala za občanská práva žen, homosexuálů a jiných skupin diskriminovaných za Franka. Myslim, ze v tomto aktivismu je klíč k náhlému pokroku, protože narozdíl od pozice: Buď v pohodě, to neřeš! - která napomaha stagnaci a retrogresi, Španělé své problémy prostě začali řešit.

2. Schválení zákona ale mohla pomoci i ona katolická tradice úcty k manželství, která proniká i nekatolickými sektory: mnoho věřících lidí například vidí jako pozitivní, že se dva lidé chtějí zavázat žít spolu ve formálním svazku, a proto sňatky gayů a lesbiček podporují (ano, je v tom jistý roztomile paradoxní konzervatismus ve stylu: lepší, když se chtějí zpárovat a vzít, než když žijí promiskuitně).

V každém případě přinejmenším ve velkých městech se dnes gayové a lesbičky vodí veřejně za ruce, gay diskotéky, restaurace a kavárny jsou vnímány jako módní podniky a navštěvovány i heterosexualní většinou. A hlavně, jsou zobrazováni v médiích s čím dál tím větší normalitou a jako takoví jsou i přijímáni společností.Na Den hrdosti (Dia del orgullo gay) přišlo letos více než půl milionu osob, ze značné části heterosexualů všech věkových kategorií: oslavit a podpořit čerstvě schválená Zákon o manželství osob stejného pohlaví - protože práva gayu a lesbiček, stejně jako práva žen či práva imigrantů jsou prostě LIDSKÁ PRÁVA.