Milý.......

Píšu ti poprvé.
A pravděpodobně naposled.
Nikdy jsem tě neviděla a upřímně řečeno,
já tě neznám.
Ale píšu ti
navzdory tomu všemu.

Prosím, nemysli si,
že žiješ jen v mé představivosti.
Nejsi jen něco, co jsem si rychle vymyslela
abych mohla něco napsat.
Možná, že jsi.
Nejsem si jista.
Nejsem si jista ničím.

Listuju zlatými stránkami
snažím se najít adresu, kam to poslat,
ale tvoje adresa tam není.
Nebydlíš v Glasgow.
Žiješ kdesi daleko.
Velmi daleko.
Dokonce ani nevím, zda žijeme
ve stejném vesmíru
ve stejném čase.
Nějakou si vymyslím.

Mám ti napsat, jak se mi vede?
Vede se mi dobře.
Doufám, že se i tobě vede dobře.
(dlouhá pauza)

Nenapíšu
zpáteční adresu.
Nechci to vědět,
jestliže nedostaneš
tento náhodný dopis
od této náhodné odesilatelky.
Život se zdá být náhodný.


Nevím dost dobře
jak to ukončit.
Uvědomuješ si, jak
trapné je to pro mě
ti psát?
Ne, tak to není. Upadám prostě jen do rozpaků
protože mi docházejí slova.
Anebo alespoň nemohu najít
přesná slova, která hledám.
Je to jako by člověk chodil po supermarketu
s prázdným košíkem
po celé hodiny.

Sbohem.
Doufám, že se máš dobře.

(Prosím, vyplňte jméno.)