|
18. 10. 2005
Ve středu začne proces se Saddámem Husajnem - Iráčany to nezajímáV procesu se Saddámem Husajnem se bude bývalý irácký diktátor zodpovídat pouze z toho, že podepsal rozsudky smrti nad 143 osobami v roce 1982. Rozsudky podepsal Saddám Husajn, zřejmě v reakci na pokus o jeho zavraždění, mají být jádrem jeho obžaloby. Saddám je také obviňován z mučení a násilného vyhánění lidí ze země. Proč však není Saddám Husajn obžalován z usmrcení tisíců Kurdů jedovatým plynem v městě Halabža, ptal se v neděli pořad britské televize Channel Four Bremner, Bird and Fortune a posluchačům to hned vysvětlil: Vyšlo by najevo, že zbraně hromadného ničení tehdy Saddámovi dodaly západní mocnosti. K soudu by v takovém případě Saddámovi obhájci zcela určitě povolali jako svědka nynějšího amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, který v osmdesátých letech se Saddámem vyjednával a Irák za jeho vlády navštívil. To by jaksi nepůsobilo dobře, tak se o Halabže při Saddámově procesu zřejmě nebude mluvit. - O nynější atmosféře v Iráku před nadcházejícím procesem se Saddámem Husajnem píše v úterním listě Guardian z Bagdádu Rory Carroll: |
|
Jeviště je připraveno, herci také, ale divácká obec nedává pozor. Irák prostě není dnes typickým národem, toužícím krvežíznivě po spravedlnosti. Muž, který vládl po dvě desetiletí jako nějaký arabský Stalin, je nyní bezvýznamný. "Lidé tady si nemyslí, že to bude férový proces. Ale neudělají nic, protože je Saddám Husajn nezajímá," konstatuje Fawzi Mohammad, 48, ředitel cementárny ve Falludže, v rozbořeném městě, které se stalo symbolem odporu proti Američanům. "Saddám je pro nás nyní minulost. Je jako stará měna, je bezcenný." Saddám používal pro svůj režim tisíce sunnitských Arabů, kteří prosazovali nadvládu nad šiity a nad Kurdy, ale tím si nezískal loajalitu od kmenových šejků v městě Fallúda, konstatuje americký plukovník Pat Carroll, který má základnu v tomto městě. "Nikdy se o Saddámovi nezmiňují. Je to muž včerejška. Mají mnoho jiných, důležitějších starostí." V Kurdistánu a v šiitských městech, jako je Nadžaf a Basra, vyjadřují lidé, když se jich na to přímo zeptáte, potěšení, že despota usedne na lavici obžalovaných. Když se jich na to nezeptáte, hovoří o nezaměstnanosti, o tom, že nejde elektřina a že v jejich městech není bezpečnost. Není to v tom, že by byla bolest zapomenuta. Jak mohou obyvatelé Halabže, kurdského města, kde bylo v roce 1988 usmrceno plynem 5000 osob, zapomenout na své mrtvé příbuzné? Jak mohou šiité zapomenout na osoby, popravené při povstání v roce 1991, jejichž masové hroby jsou nyní exhumovány v poušti? Prezident Talabani vyjádřil názor mnoha lidí, když uvedl, že by Saddám nemohl být pověšen dostatečně mnohokrát. Ale na proces nikdo nečeká. Iráčané si uvědomili, že Saddám padl, když padla jeho socha v dubnu 2003. Jeho tvář zmizela z bankovek, z obrazů, ze zdí. Lidem zvnějšku se situace v Iráku může jevit jako krvavý chaos, slepá ulička, vývoj, který nikam nevede. Lidem v Iráku se jeví jako smršť událostí: okupace, teoretická suverenita, dvě vlády, volby, ústavní referendum, další volby mají být v prosinci. Rozšířilo se užívání automobilů, mobilních telefonů a přístup k satelitní televizi. Daleko více žen než dříve si zakrývá tvář. Podrobnosti v angličtině ZDE |
