Právě tato průmyslová odvětví se sama rozhodují, zda materiál, jehož se zmocnila, smí být používán jinými - a za jakých podmínek a za jakou cenu. Evropské a americké zákony jim poskytují tuto výsadu na dobu 70 let od autorovy smrti. Důsledkem je privatizace stále většího podílu kulturního dědictví našeho světa.

Přitom dochází k fascinujícímu vývoji. Miliony lidí si vyměňují na internetu vzájemně hudbu a filmy a odmítají už akceptovat, že nějaká obří firma smí například vlastnit miliony melodií. Digitalizace rozrušuje samotné základy copyrightového systému.

Jak bude vypadat alternativní představa autorského zákona? Zaprvé musíme uznat, že umělci jsou podnikatelé. Vytvoří určité dílo a nabídnou ho na trhu. Mají jednu věc společné: riskují jako podnikatelé. Ať tedy vytvoří dílo a začnou ho volně prodávat na trhu, bez copyrightu. Konec konců, trh má výsadu aktuálnosti i pozornosti veřejnosti.

Navrhujeme, píší autoři, že by dílo mělo být vystaveno na trhu volně, bez luxusní ochrany zákona o autorských právech. Tento návrh by zlikvidoval moc velkých firem, kulturních monopolů, které se snaží ovládnout trh.

Pokud by už neexistoval copyright, znamenalo by to, že bychom mohli volně využívat všech uměleckých děl a přizpůsobovat je podle našich vlastních potřeb. To by ovšem vytvořilo nepříjemnou situaci pro kulturní monopolisty, neboť by je to zbavilo důvodů, proč investovat obrovské finanční prostředky do filmů, knih, triček a dalších výrobků, spojovaných s určitým kulturním produktem.

Tak by se rozložilo ovládání kulturního trhu velkými monopoly a znovu by bylo dovoleno, aby vznikla přirozená kulturní a hospodářská soutěž mezi mnoha umělci.

To by poskytlo mnoha umělcům nové perspektivy. Už by nebyli vyháněni z očí veřejnosti a mnoho z nich by, poprvé v životě, bylo schopno si svým dílem vydělat na živobytí. Už by se nemuseli přizpůsobovat podnikatelským gigantům. Trh by se vrátil k normálu.

Některá umělecká díla však vyžadují velké původní investice. Navrhujeme tedy, aby nositel investičního rizika, umělec či producent, měl právo dostávat zisk se svého díla po dobu jednoho roku.

To by umožnilo podnikatelům vydělat na svých investicích. Po jednom roce by však dané umělecké dílo bylo volné.

V jiné situaci je dílo, které se finančně nedokáže hned uplatnit na trhu v konkurenci, ani s jednoletým autorským právem, třeba proto, že si na ně veřejnost musí teprve postupně během několika let zvyknout. Pro takovouto situaci by bylo třeba vytvořit řádný systém dotací a dalších stimulujících opatření.

Kulturní monopolisté se nás zoufale snaží přesvědčit, že bez copyrightu by nebylo uměleckých děl, a nebylo by tedy ani zábavy. Je to nesmysl. Bylo by uměleckých děl více a rozmanitějších.

Svět bez copyrightu by poskytl mnoha umělcům záruku dobrého příjmu a chránil by veřejnou doménu znalostí a kreativity.

Podrobnosti v angličtině ZDE