Bilaterální přístup v této důležité otázce je pro zelené nepřijatelný, protože by to v Evropě vedlo ke vzniku oblastí s rozdílnou mírou bezpečnosti, což by určitě vyvolalo nové závody ve zbrojení. To by mělo negativní dopad na evropskou bezpečnostní strategii a na evropskou strategii proti zbraním hromadného ničení. Pokud by v budoucnu došlo ke skutečné multilateralizaci protiraketové obrany, jsme ochotni svůj postoj opět diskutovat.

ŠOK│ Tak to jsou slova, která v komentářích novinářů jako závěr stanoviska Republikové rady Zelených nezazněla. Nedivím se, vzhledem ke zřejmé politické orientaci skoro všech deníků a kvalitě žurnalistů v nich. Brát na vědomí neznamená souhlasit. V tu chvíli je to naprosto jasné a zřetelně formulované stanovisko strany, která v tu chvíli ovšem stojí proti svému předsedovi a proti některým svým poslancům. Otázka, zda dosáhne předseda strany a jeho Katuška toho, že "je zkrotí silou", "tumany nad rjekoj", nebo ne. Uvidíme. Razcvětaly jabloni i gruši... Cesta k řešení je otevřena.

Stanovisko RR SZ k závěrům bukurešťského summitu NATO ohledně protiraketové obrany ZDE

Skupina 220 britských studentů a studentů z EU (včetně České republiky) se už po téměř měsíčním pobytu vrátila z Číny. K dezorientaci, způsobené osmihodinovým časovým posunem, přispívá i smutek z opuštění Číny - většina studentů nechtěla odjet. Země na ně působila nesmírně energicky a dynamicky. "Dívala jsem se v Paříži při přesedání na Francouze," svědčila Dominika Švecová. "V porovnání s Číňany působí nesmírně arogantně. Chovají se, jako že jsou za vodou. V Číně to takové není: nikdo tam nebere nic jako danou věc." Otázka: "Ale není to tam totalitní režim?" Odpověď: (Smích) "Ale naprosto ne." - Studenti si utvořili pevná přátelství nejen se spoluúčastníky kursu, financovaného britskou vládou, ale i s četnými čínskými přáteli jejich věku - jak se můžete přesvědčit na Facebook. Jeden z nich na Facebooku píše kamarádům: "Tak co, dojeli jste domů v pořádku? A jak se vyrovnáváte s tím, že to kolem vás není čínské? (How do you cope with the lack of China around you?)" (Zážitek byl mindblowing experience.) Dominika Švecová snad teď bude mít čas na dopsání své reportáže pro Britské listy.

Avšak v Británii zájem o Čínu nepolevuje. Právem. V úterý vysílal rozhlas BBC pozoruhodnou reportáž - o čínském hiphopu:

Nemohu si pomoct, ale články o Číně, které vycházejí na BL, a zřejmě odrážejí převládající tendence v britském tisku, se mi zdají hodně obdobné těm, jaké vycházely před 2. světovou válkou v americkém tisku o stalinistickém SSSR. Takové hezky vyčištěné, dezinfikované, obdivné.... Všichni přece dobře ví, že ekonomický kolos Číny nestojí na rýžových políčcích. Každopádně je smutné, že čínský hip hop v západních médiích dokáže přehlušit zvěrstva, jako je třeba používání členů Falun Gong jakožto zásobárny náhradních dílů (nejsem odborník na Čínu, ale domnívám se, že konkrétně tohle bude jen špička ledovce...), píše Tomáš Gawron.

Odpověď JČ: Každá zkušenost je přirozeně jen dílčí. Mě ovšem na současné Číně a o svědcích, kteří odtamtud přicházejí, fascinuje především svědectví o tom, jak tam žijí v současnosti normální lidé a jaký postoj zaujímají k tomu, co česká média popisují jako "tvrdý útlak".

Pokud je někdo aktivistou lobbistické organizace a zároveň vystupuje jako "nezávislý" komentátor ve veřejnoprávním médiu, je to problém. Pokud úspěšně obelhal vedení Českého rozhlasu, je to ještě větší průšvih. Mluvčí Českého rozhlasu a zároveň ředitel jeho Odboru marketingu a PR René Zavoral nedokázal dodat použitelné odpovědi na deset jasně formulovaných otázek Britských listů o angažmá spolumajitele pražské pobočky Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rudolfa Kučery v roli komentátora stanice Český rozhlas 6. Z tiskového oddělení Českého rozhlasu se snaží Britské listy tyto informace získat již od 10. března, tedy skoro měsíc.

V noci jsem na internetu zhlédl včerejší Události a komentáře v ČT a první, co mne napadlo, byla vzpomínka na Homéra a jeho trojského koně a citát tuším Henryho Forda "obrat je fakt, zisk je názor", píše Petr Wagner. Ač si Jakuba Železného vážím a obvykle je velmi dobře připraven, tentokrát se nechal vláčet situací a svými hosty zcela neřízeně. Už výběr hostujících expertů na reformu zdravotnictví - USA a Slovensko - trochu vypadá jako špatný vtip. V USA se o fungujícím systému nedá mluvit vůbec a slovenské zkušenosti by si asi těžko někdo chtěl zopakovat. Pokud chtěl někoho z regionu měl mít, tak někoho z Maďarska, a pokud z fungujícího systému, tak z Francie nebo z Kanady.

Další kolo privatizace v režii ODS začíná opět lhaním o předmětu -- o zdravotních pojišťovnách. Ministr privatizce - pardon -- zdravotnictví, přivolává ducha Viktora Koženého " s jistotou desetinásobku". Fiktivní částka 10 000,- Kč pro jednu rodinu není jako vábnička volena náhodně. Je to stejný podvod jako kdysi s kupony. Tvrzení, že pojišťovny nyní nikomu nepatří, není pravdivé. Vzorem pro zakládání zdravotních pojišťoven byly systémy německé a rakouské s jednou všeobecnou (AOK) a oborovými (cechovními) pojišťovnami podle přísných veřejnoprávních pravidel.

Nevládní organizace Člověk v tísni spustila kampaň, pro niž si vybrala velice aktuální téma: neonacismus, ultrapravici, rasismus, xenofobii. Při sledování výsledků chvályhodně motivované aktivity se ale těžko zbavit pocitu trapnosti; klip k písni Jana Budaře Brožurka ZDE a dva klipy ZDE a ZDE ve stylu pořadu Chcete mě? vyvolávají spíše nepříjemné otázky.

Poslanci a poslankyně Strany zelených zřejmě rozhodnou o tom, zda bude, nebo nebude v Česku instalována radarová základna Spojených států amerických. ODS a KDU-ČSL totiž její výstavbu podporují, ČSSD a KSČM naopak odmítají. Více než 70% občanů Česka, podle opakovaných průzkumů veřejného mínění, radarovou základnu též nechce a žádá referendum. Strana zelených má v rozhodování volnou ruku i z důvodu, že radar není součástí koaliční smlouvy. O víkendu je setkání evropských zelených v Lublani, kde budou témata zahraniční politiky, militarizace Evropy a s ním související americký radar v Brdech jako body jednání. Budou tedy Zelení ve vládě a následně ve sněmovně proti, nebo pro radar? Anebo se při hlasování rozdělí?

Z důvěrného návrhu dohody o budoucnosti amerických jednotek v Iráku, který získal britský deník Guardian, vyplývá, že americká vláda plánuje mít svou vojenskou přítomnost v Iráku donekonečna.

Návrh strategické rámcové dohody mezi americkou a iráckou vládou, datovaný dnem 7. března a označený "tajný" a "citlivý", má nahradit nynější mandát OSN a dává Spojeným státům pravomoci "provádět vojenské operace v Iráku a zatýkat jednotlivé osoby, kdy to bude z důvodů bezpečnosti nutné" bez jakéhokoliv časového omezení.

Před volbami v roce 06 jsem přemlouvala lidi kolem sebe, aby volili SZ.proto, aby jsme pomohli planetě Zemi. K jejímu oživení, k její záchraně. Dnes se jim za to omlouvám. Namísto toho dnešní hlavní představitelé SZ napomáhají k prosazení záměru, vybudovat tady radar. Tedy k záměru zvyšovat válečné napětí ve světě. Vybrali si za ministra zahraničí člověka, o kterém muselo být předem jasno, za koho kope.

Kamarád Václava Havla, dříve idolu velké části národa jakožto posla demokracie a svobody, který nyní hlásá "humanitární bombardování". Kamarád Alexandra Vondry, jehož se pan ministr jeví být prodlouženou rukou. Pan ministr se tím na veřejných besedách téměř netají. Často opakuje, že je ministrem všech, ne jen SZ a jak vidno, stranická usnesení SZ vůbec nerespektuje, míní Jaroslava Richterová. aktivistka "Ne základnám".

Vážený pane Robejšku, na stránce České televize se objevil přepis interview s s Vámi, který je však, jak je uvedeno, redakčně krácen. Chtěl bych se Vás zeptat, zda během krácení nedošlo omylem k posunutí významu textu, ptá se Petr Nachtmann.

Štěpán Kotrba k tomu poznamenává:

Cože? To myslíte, pane Šticho , vážně: "Česká televize nemůže dementovat vyjádření třetích osob"?

Česká televize je povinna dementovat nepravdivé, nebo zavádějící vyjádření, nebo ho uvést na pravou míru. Pokud vím, tak existuje něco jako kodex. Měl to udělat hned moderátor pořadu. Teď to můžete uvést na pravou míru napříkald citací vyjádření pana Nachtmanna v Událostech. A dobré by bylo Robejškovo obvinění Německa dementovat také. Například se zeptejte Jana Eichlera z Ústavu mezinárodních vztahů MZV, zda ze strany Německa hrozí bezpečnostně-politické ohrožení, nebo přímo politické ohrožení České republiky...

Rozhodně to je na komentář, protože Robejšek tím zpochybnil Evropskou unii jako celek. A já toho pána znám ještě z té doby, kdy těmito nesmysly školil generály z Bundeswehru...

Ačkoli nechci polemizovat se Štěpánem Kotrbou, pokud jde geopolitické změny, nemůžu si odpustit poznámku. Nerozumím tomu, že sám příznivce sociálně spravedlivé společnosti a citlivé politiky, na ČLR se dívá zásadně těmi nejrůžovějšími brýlemi velmocenského potenciálu, aniž by ho příliš trápily osudy většiny obyvatelstva. Chce-li oslavovat osvícenost tamějších vládců, doporučoval bych mu alespoň roční pobyt kdekoli v Číně kromě úzkého pobřežního pásu, nebo si občas přečetl National Geographic. Zatím je to nejlepší, co jsem u nás o ČLR viděl -- z toho prostého důvodu, že tam píšou lidé, kteří dlouhodobě v ČLR přebývají a umí čínsky natolik, aby mohli dělat rozhovory s prostými lidmi.

Netuším, jak lze obhajovat tezi, že se Čína ubránila globálnímu kapitalismu, když onen obdivovaný hospodářský růst je z větší části založen na podbízení nadnárodním společnostem, kdy čínské elity de facto obchodují s řadovým obyvatelstvem, ochotně spolupracují s nadnárodním kapitálem v jeho vykořisťování -- a toho slova se nebojím -- aby si potom rozdělili zisky.

Nenechala se (Čína) nikdy pokořit a destruovat neuváženými koncepty "otevření se světu" Zůstala i v 21. století silnou zemí, kde politická moc po tragických zkušenostech Maovy kulturní revoluce jde ruku v ruce s poznáním, obezřetností a odpovědností, píše Štěpán Kotrba . Bylo by zajímavé, jestli jsou pro Kotrbu vraždy hitlerovců a stalinovců také jen tragické, a tak samo svou podstatou vlastně přípustné a přijatelné, a možná také vítané... ptá se Uwe Ladwig.

Reakce ŠOK: Stejně tragické, jako vraždění ve jménu křesťanské víry, renesančního ideálu rovnosti, národních obrození či jiných v té době vznešených myšlenek, kvůli kterým se kdy v historii dávné i zcela nedávné vraždilo. Byly situace v životech našich dědů a otců, v kterých kdybych se ocitl, nevím, jak bych reagoval. Možná stejně jako ti, kteří honili banderovce ještě na konci padesátých let. Bývalé nacisty a kolaboranty v Československu honili a vraždili ještě na počátku osmdesátých let. Neztotožňoval bych ale - byť odsouzeníhodné - vraždy ve jménu jakýchkoliv humanistických ideálů svobody jednotlivců, skupin či tříd, a zrůdnou nacistickou ideologii, jejíž niternou součástí byla systematická genocida celých národů. Nejspíš nemám ty správně německé předky.

Reakce Uweho Ladwiga: Cože? "Nejspíš nemám ty správně německé předky?" píše Štěpán Kotrba. Rasismus v Britských listech? Vražda je vražda. Tragická může být, když se stala omylem nebo náhodou. Nechce se mi diskutovat s člověkem, který není schopen přiznat, že vražda je vražda a domnívá se, že idea může být důvodem vraždit, a proto se vraždění stane jen "tragickým". Bylo by to samozřejmě tak i tehdy, kdyby měl Štěpán Kotrba německé předky... Avšak na něho jako na českého komunistu (=ideologie omlouvá vraždění) by měli možná reagovat čeští autoři...

Reakce ŠOK: Na rozdíl od Uwe Ladwiga bych neodsuzoval například vraždy, spáchané partyzány či odbojáři na nacistických okupantech a jejich pomahačích z řad civilního obyvatelstva. Ať už to byli sudetští Němci, nebo čeští kolaboranti. Tvrdím ale, že historie Evropy je plná vražd, spáchaných kvůli idejím. I když dnes už nevnímáme husity jako barbary či katolické vrahy jako tmáře a intrikány, neštítící se ani organizování vražd. Stejně tak nevnímáme jako vrahy jakobíny, ani policisty masarykovské Československé republiky, kteří stříleli do stávkujících. I idea statu quo, vlády pořádku a práva může být důvodem vraždit. Vnímat Čínu navždy prizmatem Maovy kulturní revoluce je směšné, zrovna tak, jako vnímat dnešní Německo jako dědictví Hitlera. Rasismem ale není poukázat na odpovědnost tehdejších německých občanů jako stoupenců nacionálního socialismu za rozpoutání světové války a šoa. Problematické ovšem je tu odpovědnost přenášet na děti, vnuky a pravnuky. Ahistoričnost vede vždy ke zmatení pojmů i významů.

Pozn. JČ: Je nutno zdůraznit, že jakékoliv vraždění bez soudu, ať spáchané "partyzány" či "odbojáři" pro myšlenku, je samozřejmě naprosto odsouzeníhodné a nepřijatelné. Absolutně nepřijatelné je jakékoliv zabíjení za myšlenku.

tisková zpráva

Iniciativa Ne základnám je spokojena s průběhem prvních dvou dnů akce ,"Parlament nás neobejde, obejdeme parlament".

V parlamentu v těchto dnech zasedají některé výbory. Iniciativa Ne základnám chce akcí upozornit poslance a poslankyně na setrvalý odpor většiny občanů ČR vůči stavbě amerického radaru v Brdech.

Literatura nemusí být čtena. To se mi líbí. Auto nemusí jezdit. To se mi nelíbí, ale občas se mi to stane. A pravím:

Auto, hlavně to moje, zůstane autem, i když nejezdí.

Několik autorů se pokusilo popsat současnou krizi české literatury. Přitom zapomněli zasadit literaturu i autory do současnosti. A jaká je dnešní současnost? Smutná - umělecké dílo dneska nikdo nekoupí. Čtenáře Blesku a diváky televize Nova kultura nezajímá. Sex, vraždy, bouračky, to dneska hýbe světem. Blesk lidi kupovali pro malý obrázek nahé krasavice. Jak můžete chtít, aby takoví lidé četli literaturu? Lidi nečtou - čumí na televizi. Máme televizi a potom - jsme líní. "Myšlení bolí" říkal Masaryk a to platí dnes dvojnásob. Při čtení musíte o čteném přemýšlet. Já sám pozoruji, že při dívání se na televizi druhý den nevím, na co jsem se díval. Pokud přečtu knihu, vím nejen druhý den, ale i za týden, měsíc nebo za rok, co jsem četl.

V minulých dnech byl český tisk (bez rozdílu) konečně zahlcen nezpochybnitelnými důkazy, alespoň dle ředitele "Ústavu pro studium totalitárních režimů", historickými dokumenty dokazujícími, že Mašínové připravovali ozbrojený politický boj dokonce proti špičkám tehdejšího režimu. Pokládat je proto za kriminální zločince je nepatřičné. Dobrá práce -- pokud by to byla pravda. Faktem je pouze skutečnost, že Ústav se snaží legalizovat "dokumenty" StB, ÚV KSČ, vyšetřovacích orgánů a tím jim dát hodnověrnost. V podstatě pracuje jako současný orgán (prodloužená ruka) těchto institucí v naší "nové" společnosti. Důsledky však mohou být velmi závažné a těžko napravitelné.

"Malik se bude ženit," oznamuje mi manžel hned ve dveřích. "Cože?!?" Vytřeštím na něj oči a sklouznu pohledem na kalendář. Apríl už byl před pár dny. "Jak to myslíš? To jako ženit opravdu?" Tím oznámením mě naprosto vyvedl z míry a já si ani neuvědomuji nesmyslnost položené otázky. "Jo. Ženit. Opravdu." ujišťuje mě choť, že jsem jeho sdělení pochopila správně a zamíří do koupelny. Následuji ho jako stín, dívám se, jak pouští vodu, do dlaně vymáčkne dvě dávky tekutého mýdla a umývá si ruce. Marně si snažím vzpomenout, kteráže šťastná je v současné době označena nálepkou "girlfriend". Nejdéle s jednou přítelkyní vydržel asi tři měsíce a já po nějaké době už začala ztrácet přehled. "A koho si bude brát?" "To nevím. Táta mu telefonoval a položil mu nůž na krk. Že prý se buď ožení nebo se vrátí zpátky. Co je dnes k jídlu?"

Předchozí kapitoly 7654321

JČ│ Přibližně před rokem jsme provedli internetový průzkum naší čtenářské obce. Připravili jsme dotazník a požádali jsme čtenáře, aby ho vyplnili. Reakce byla pozoruhodně rychlá a rozsáhlá. Do 24 hodin odpovědělo víc než 1000 čtenářů, do týdne pak více než 5000 čtenářů. Výsledky analyzoval Bohumil Kartous v článku "Denik bohatého a vzdělaného bolševika" ZDE.

Napadlo nás, že bychom měli čtenářům zpřístupnit kompletní data, a tak je tímto zveřejňujeme ZDE

Jací jsou čtenáři BL?

Pohodlní a lakomí, píše Soňa Hromátková.

Příspěvek přednesený na konferenci o letech 1948 a 1968 na Glasgow University

Od pádu komunismu už uplynulo skoro dvacet let, ale česká vláda dosud nikdy nebyla schopna zajistit pragmatické rozhodnutí v zahraniční politice, založené na národním zájmu.

◄Václav Žák na konferenci v Glasgow

No, nejsem velký expert na rok 1968. Tehdy mi bylo třiadvacet let a byl jsem pozván na tuto konferenci spíše jako svědek. Protože však byl dnešní příspěvek pana profesora Myanta velmi zajímavý, pokusím se zodpovědět alespoň některé jeho otázky. Musím říci, že se snažím už řadu let porozumět tomu, co se dělo s naší zemí ve dvacátém století. Nemyslím si, že je v české historii diskontinuita.

Jsem totiž přesvědčen, že existuje závislost na určité cestě, ale tato závislost není lineární. Lépe ji lze charakterizovat jako vychylování kyvadla. Kontinuita chování Čechoslováků ve dvacátém století není lineární proces, ale je to pohyb od jedné extremní pozice k jiné. Pokusím se vysvětlit, jak to vidím. Body obratu jsou charakterizovány jako body s velkým "potenciálem odmítání" (refusal potential), kdy jsou pro většinu národa předchozí podmínky nesnesitelné. Takže konsensus je založen na souhlasu o tom, co společnost nechce. Bohužel -- ale za takových okolností je to docela normální -- taková koherence chybí při vytváření plánů pro budoucnost.

Většina pacientů se snaží chovat u lékaře slušně a také přichází s jistými obtížemi a v jistém stresovém stavu. Ošetřující lékař by se k nim měl také chovat slušně, vyslechnout jejich obtíže, dát jim doplňující otázky a tak zpřesnit jimi líčený stav, zeptat se na dosavadní průběh léčby, zda se např. nevyskytly nějaké projevy nesnášenlivosti na dosavadní terapii. K tomu je veden jak výukou, tak etickými normami Lékařské komory, tak třeba u léčiv příbalovými letáky. Neměl by na pacienty zprvu spustit, jak jeho terapie je vynikající a netvrďte mi, babi/dědo, něco jiného. Prostě slušný lékař není jen agentem výrobce léčiv.

Je Evropa zapadlou periferií euroasijského kontinentu? Pravděpodobně ano. Rozdílnost uvažování ruských, amerických a evropských politiků o významu věcí dokládá pravdivost teze o egocentričnosti politického prostoru. Centrum vidíme vždy tam, kde jsme my. Ale ono to není pravda, protože záleží na tom, zda takto centrum chápou všichni okolo nás. Říká se tomu politická krátkozrakost... Ilustrativní ukázkou evropské krátkozrakosti je námět diskuse mezi Putinem a Bushem v Soči, tak jak ho viděl internetový deník Gazeta.ru a britské The Times. Narozdíl od české ČTK či MfD. Propojení amerického kontinentu na Sibiř nejkratším směrem, železničním tunelem pod Beringovou úžinou mezi Kamčatkou a Aljaškou by se mohlo stát fantanskním nápadem spisovatele sci-fi. Kdyby to nebyl projekt, o kterém snil poslední ruský car Miluláš II., který ho už tehdy považoval za technicky uskutečnitelný a kdyby se o něm nedávno nebavili dva světoví státníci na vrcholné schůzce mezi čtyřma očima.

JU│ŠOK│ Jak uvádějí ruské Izvestije, došli estonští vojenští specialisté k závěru, že Estonsko a celé Pobaltí se ocitlo pod kontrolou "záhadné" nové ruské vojenské základny, která byla nedávno pomocí satelitů zaregistrována nedaleko Pskova -- na jihozápad od Sankt Petěrburku na pozici 57°48'9"N 28°12'59"E a kde byla objevena dvacetimetrová radiolokační anténa. S její pomocí lze údajně odposlouchávat provoz nejmodernějšího telekomunikačního satelitu Inmarsat-4 F-2. Jde o jeden z nejvýkonnějších satelitů, který je zapojen do mezinárodní spojové sítě.

Český rozhlas Leonardo, časopis Vesmír a Lidová univerzita Městské knihovny v Praze Vás zvou na diskusi na téma existence života ve vesmíru.

Zrodil se život jen díky sledu nesmírně nepravděpodobných náhod, nebo vzniká všude tam, kde pro něj jsou vhodné podmínky? Umíme si představit život bez vody? Je v našich silách pátrat po stopách života ve vesmíru? A známe vůbec definici života? Jeho hledání ve vesmíru nám může prozradit i leccos zajímavého o životě na Zemi.

Středa 16. dubna 2008 od 19 hodin v malém sále Městské knihovny v Praze, Mariánské náměstí 1, Praha 1, vstup zdarma

Hosty jsou Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc. z Přírodovědecké fakulty UK, Doc. RNDr. Karel Mikulík, DrSc. z Mikrobiologického ústavu AV ČR, Mgr. Marie Hrudková z Astronomického ústavu MFF UK. Diskuzi Českého rozhlasu Leonardo bude moderovat Robert Tamchyna.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.