8. 4. 2008
Slušní pacienti, slušní lékaři a jiný ministrreakce na nedělní rozhovor v TV Prima s ministrem zdravotnictví Julínkem a stínovým ministrem zdravotnictví Rathem Většina pacientů se snaží chovat u lékaře slušně a také přichází s jistými obtížemi a v jistém stresovém stavu. Ošetřující lékař by se k nim měl také chovat slušně, vyslechnout jejich obtíže, dát jim doplňující otázky a tak zpřesnit jimi líčený stav, zeptat se na dosavadní průběh léčby, zda se např. nevyskytly nějaké projevy nesnášenlivosti na dosavadní terapii. K tomu je veden jak výukou, tak etickými normami Lékařské komory, tak třeba u léčiv příbalovými letáky. Neměl by na pacienty zprvu spustit, jak jeho terapie je vynikající a netvrďte mi, babi/dědo, něco jiného. Prostě slušný lékař není jen agentem výrobce léčiv. |
Slušný ministr by měl především pátrat po „nežádoucích účincích“ své „politické léčby“, tj naslouchat názorům opozice a nezávislých organizací (třeba Svazu pacientů) a iniciativ. Předešlu, že to není tak těžké. Ale „jiný“ ministr to nedělá. Ministr zdravotnictví by měl být pamětliv, že jeho „politická“ léčba je v podstatě experimentování na živých lidech, a proto tak především hledat výskyty nežádoucích účinků této terapie. Ostatně zde nemusí jezdit daleko do Evropy, stačí se kouknout na Slovensko. A hledá-li relevantní data o své terapii, pak by neměl pronášet: ještě to vydržte pár měsíců... a zároveň si v duchu myslet: pak si již stejně zvyknete..., ale zorganizovat jaký výkonný činitel výkonné moci relevantní a validní průzkum přínosu, ale i s tím spojených a vyvolaných obtíží „svými“ (a také Cikrtovými) poplatky. Zorganizovat takový průzkum není to tak těžké a jistě by to zvládla i Topolánkova vláda.Nechá se vyrobit dotazník s otázkami od nezávislých (tj. ne-vládních) organizací, opatří se unikátním číslem a zalepený se nechá pacientovi vybrat z nějakého „osudí“. Pacient jej pak vyplní mimo ordinaci a anonymně vhodí do sběrného místa. Takováto data se pak ne-závislou sčítací komisí sumarizují a vyhodnotí. Slušný ministr zdravotnictví by neměl takovýto ne-závislý průzkum nahrazovat „papouškováním“ tvrzení, která slyšel, byť i osobně, že pacienti si v podstatě na poplatky nestěžují. Pacient chce v podstatě slušné zacházení a tak nechce svému lékaři „komplikovat“ život a u ministra Julínka ví, že jemu „žehrat na poplatky“ nemá význam. Mohlo by se mu přitížit. V neděli 6. 4. v Otázkách Václava Moravce ministr Julínek dokázal (ostatně po kolikáté již?), že je „jiný“. (Sebe)chválil (své) poplatky a demonstroval nezájem o skutečně ne-závislá, „tvrdá“ data, která by relevantně popisovala ony nežádoucí účinky tzv. regulačních poplatků. Teprve po „tvrdém“ ataku oponenta Davida Ratha musel připustit, že i na jeho ministerstvo přišly kritické podněty k poplatkům a i jeho dalším reformním krokům. 500 denně. One is plenty. I jeden je mnoho. |