Jak řekl šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek, "Je to tak velká a vlivná mocnost, že nějak detailně nemusí vnímat všechny výhrady". A samozřejmě jí to prochází, protože je údajně nejrychleji se rozvíjející zemí světa s příslibem značného ekonomického potenciálu. Mnozí významní činitelé přesto ohlašují, že se nezúčastní zahajovacího ceremoniálu.

Těžko soudit, co je alibismus a co snaha jednat v souladu se svým svědomím. Konkrétních sportovců se prý tyto souvislosti netýkají, avšak právě oni jsou vystaveni nejvíce tomuto morálnímu dilematu. Jakou cenu budou mít jejich vytoužené medaile, na které se pilně léta připravují? Bude to opravdu jen cena za rychlost, vytrvalost a sílu?

Ví snad pštros s hlavou v písku méně o světě, po kterém dosud kráčel? Všem je jasné, že hostitelská země nesplňuje podmínky uvedené v Olympijské chartě, protože se nesnaží vytvořit společnost, v níž jsou dodržována lidská práva. Neexistuje jediný důvod, aby se sportovci světa zúčastnili Olympiády v Číně po masakru na náměstí Nebeského klidu (sic!).

Stojí za připomenutí, že v noci ze 3. na 4. června 1989 vstoupila komunistická "Lidově-osvobozenecká armáda" na náměstí Tian-an-Men a vraždila studenty, dělníky a další nevinné Číňany, kteří pokojně požadovali zavedení reforem. Pod pásy tanků a kulkami samopalů zemřelo podle odhadů až 3000 lidí, další byli zatčeni.

Čínská vláda nad masakrem nikdy nevyjádřila lítost! Podle Jiráska nemusela. Stojí za zmínku, že Čína je zemí s nejvyšším počtem poprav na světě. Porušována je svoboda slova i vyznání, jež postihuje vězněním Tibeťany, příslušníky hnutí Falun-Gong, muslimskou menšinu Ujgurů i početné skupiny křesťanů. Jakou cenu bude mít ten kousek nablýskaného kovu?