Ani já už tolik nečtu a to jsem kdysi četl jednu knihu denně. Dnes vlastně čtu jen odbornou literaturu. Na beletrii nemám čas (když pominu, že za moc nestojí). Pokud jsem posledně sáhl po beletrii, byla to klasika desítky let stará, kterou jsem si koupil před mnoha a mnoha lety. To bylo v době, když se ve čtvrtek stály před knihkupectvími fronty větší než na banány. Náklady tehdy byly 60 až 100 tisíc výtisků. Nedávno jsem si vzal znovu do ruky knihu Normana Mailera Nazí a mrtví, která vyšla v šedesátitisícovém nákladu a zaprášilo se za ní hned první den. Myslíte si, že dneska by bylo ji (nebo jinou) vydat v takovém nákladu a že by se prodala? A nemuselo by to být hned první den.

Ale chyba není jen ve čtenářích. Svůj podíl na tom mají i autoři, kteří jsou také obrazem dnešní doby. Dnešní autoři nepíší proto, že chtějí někomu něco sdělit - podělit se o svoje myšlenky. Autoři dneska píší s vidinou balíku peněz, který za své "dílo" dostanou. Přitom se musí přizpůsobit, stejně jako komerční televize vkusu masového diváka - čtenáře. Takoví lidé nemohou napsat umělecké dílo. Příkladem může být třeba Viewegh.

Skutečně nemám chuť číst dnešní české autory, i když jsem se o to snažil. Ale teď už jsem rezignoval a už se o to ani nepokouším. Sorry.

Žijeme v době, která literatuře nesvědčí. Loučím se slovy Jiřího Menzela -- to lepší už tady bylo. Světýlko nevidět ani na konci tunelu.