Chtěl bych vás upozornit na otřesný článek na idnes.cz: ZDE

Text je alespoň podle mínění redakce zprávou, ale těžko soudit. Za povšimnutí stojí zejména poslední část článku, kde Adam Bartoš (autor článku) užívá bez ostychu nejhrubší sofistiku, když se nám pokouší sdělit, že Ne základnám je asi mimo jiné skupinkou "popíračů holokaustu":

1) Na hradčanské demonstraci se objevil transparent Svět bez sionismu.

2) Stejný transparent si vybral prezident Ahmadínežád "pro svou teheránskou konferenci, na kterou sezval popírače holokaustu z celého světa".

3) Ergo: Ne základnám se hlásí k popírání holokaustu. Vyzývám již téměř ilegální Komunistický svaz mládeže, aby nejlépe zítra rozvinul svou známou symboliku před sídlem Mladé fronty dnes. V sobotním vydání již zmíněného seriozního periodika se pak jistě dočteme, že Mladá fronta konečně prozřela a opět se hlasí ke své revoluční minulosti : ). píše Tomáš Svoboda

Předseda Mladé pravice , šéfredaktor serveru EUportál, konzervativec a euroskeptik Lukáš Petřík objevil na stránkách trockistického serveru Socialistická solidarita rozhovor s Haidarem Omaisem, sympatizantem Hizbollahu, žijícím v ČR, jehož autory jsou Jan Májíček a Thomas Franke. Už v první větě dělají základní novinářskou chybu (porušení nestrannosti), když, ve stylu Mladé fronty Dnes, začínají svou otázku takto:

Rozhovor je starý, ze září 2006, avšak samozřejmě bude využit k diskreditaci hnutí Ne základnám, jehož je Jan Májíček známým představitelem. Májíček se měl rozhodnout: Buď bude dělat aktivistického novináře, anebo symbol lidové nespokojenosti s americkým radarem. Za relativně neseriozní článek v týdeníku Euro "Mluvčí Ne základnám pogratuloval teroristickému Hizbollahu" (jeho autor Lukáš Petřík záměrně neuvedl, že rozhovor, o němž se dnes zmiňuje, je starý) si ovšem Májíček může sám. Informace z článku s gustem převzal server iDnes.

Zatímco na Západě pro politiky platí: "Nemějte milenky" (znamenalo by to, že vaši kariéru bulvární tisk rychle zlikviduje), v ČR zjevně platí pro osoby, aspirující na to, postavit se do čela významnému lidovému hnutí, že se zároveň nemohou podílet na kauzách, o nichž český pravicový tisk dokáže přesvědčit veřejnost, že jsou podle jeho názoru extremistické.

Čtenářka Eva Reichová reaguje na odpověď od analytika skupiny Ne základnám Rudolfa Převrátila. Potvrdil jsem si rozhovory s několika občany, kteří v ČR americký radar nechtějí, že paní Reichová vyjadřuje přesně to, co si myslí normální, rozumně uvažující český občan. Ten by na demonstrace šel, nikoliv však na typ akcí, jaké organizuje Ne základnám. Slyšel jsem to v posledních dnech opakovaně. (JČ)

Čistě stranický pohled na problematiku radaru je podle mne chybou.

Vynechává totiž většinu společnosti, která stranická není a má ve své podstatě k jakýmkoli stranickým uskupením odpor.

Dát ve volbách hlas straně, o které si myslím, že "naseká nejméně škody" přece neznamená, že jsem jejím oddaným příznivcem.

Je nutné ujasnit si, co je vlastně cílem demonstrací.

Zviditelnit se a nastavovat kondelíkům zrcadlo nebo zviditelnit se a zabránit výstavbě radaru?

Obojí se totiž vzájemně vylučuje, pokud kondelíky nazýváte většinovou společnost.

Jak by mohla být nějaká demonstrace nepolitická? Hlavně, když se protestuje proti jednání vlády? Nejde o nepolitické jednání, ale o jednání koncentrované Právě soustředěním na jediné téma se politický vliv zvýší.

Kromě toho, ani nic nedělat není nepolitické jednání..., poznamenává Uwe Ladwig.

Vážený pane Čulíku,

souhlasím s Vaším názorem na způsob organizování demonstrací a vedení celé kampaně proti radaru a zrovna tak musím souhlasit s článkem čtenářky Evy Reichové, neboť se opírám o vlastní praktické zkušenosti ze sběru podpisů pod petici. Pokud však ve svém článku o lidech čtenářka Reichová píše: Jsou jenom zmatení a zklamaní, protože iniciativa při svém vzniku deklarovala, že chce zabránit výstavbě radaru, ale ve skutečnosti tak nejedná -- alespoň ne jednoznačně., musím ji doplnit.

Část našich občanů je, tak jako dříve většina, zastrašená - ačkoliv do řad kondelíků rozhodně nepatří.

Ještě co člověk těsně předdůchodového věku jsem pracoval v opavských vodárnách jako elektrikář a při sběru podpisů pod petici jsem zažil nečekané překvapení. Podpis mi bez jakéhokoliv přesvědčování věnovali i dělníci, o nichž vím, že by je bylo možno při zlé vůli mezi kondelíky snadno zařadit. Všichni středoškoláci na technických místech se podepsali bez zaváhání s odkazem na budoucnost našich dětí. Ovšem z vysokoškoláků a vedoucích pracovníků se nepodepsal jediný, neboť, jak mi s omluvou vysvětlovali, podnik mění neustále své mezinárodní i tuzemské vlastníky a jeden nikdy neví, co může být příčinou ztráty zaměstnání v tak nejisté době, píše Jiří Kramář.

K poznámkám pánů Minaříka a Macha je nutno dodat, že klíčovou roli má ve věci radaru Strana Zelených. Vím, že většina členů SZ je proti radaru. Bursík to ví taky a proto dělá všechno proti vnitrostranickému referendu. Až proběhne, nebude se jím řídit, pokud to neuzná pro sebe a svou partu za vhodné. Je na členech SZ, zdali se dají Bursíkem a jeho partou dále manipulovat a ponesou spoluodpovědnost za případné postavení radaru, píše František Řezáč.

Názorná odpověď Štěpána Kotrby opakovaným žádostem, aby Britské listy začaly organizovat odpor proti americkému radaru:

Ve středu 19. března projednával Městský soud v Praze odvolání Komunistického svazu mládeže proti zákazu této organizace ze strany ministerstva vnitra. Očitého svědka této podívané patrně nemohl zarazit konečný verdikt, kdy soud rozhodnutí vnitra potvrdil a zasadil tím další hřebíček do rakve svobody slova a sdružování v České republice. Příliš překvapující nebyla ani hloupost a nekompetence předsedkyně senátu Naděždy Řehákové, zjevně nepoznamenané jakoukoli znalostí společenských věd a tématu, o němž rozhodovala, což se projevilo i na její neschopnosti diktovat do protokolu věcně správné formulace (i v situaci, kdy si je nechala zopakovat).

Co překvapilo zdaleka nejvíc, bylo samotné vnitrácké zdůvodnění, které soud dokázal pouze papouškovat: porušování lidských práv se u nás odůvodňuje opět lidskými právy. A kteráže lidská práva byla upozaděna a která dostala u českého vnitra a justice přednost? Nebudu vás napínat: bita byla svoboda slova a právo na sdružování. Zvítězilo nad nimi právo na soukromé vlastnictví.

Karel Dolejší: Máte pocit, že se diskuse kolem víkendové akce Ne základnám něčeho dobrala?

Já zatím ne.

Jan Čulík: Ano, poučil jsem se, že levicoví aktivisté jsou omezení úplně stejně jako pravicoví. :)

Vyskytly se tytéž argumenty jako když jsme kritizovali televizní vzbouřence: Čulík je cizák, české problematice nerozumí, má názory divné a jiné, než jaké je má většina národa. Ta rozhoduje a my víme, co si má myslet.

Karel Dolejší: Když Vy nepatříte do kmene :)

Nepoužíváte stejné válečné barvy jako aktivisté :)

Co dělají aktivisté je normální, všechno ostatní je podivnost a zvrhlost :)

Jasné, ne?

Velevážený pane, nemohu zajisté dosti doceniti skvělých rad, kterýchžto jste mi laskavým dopisem svým zaslati ráčil. Jest pravdou přesvatou, že našemu království řádného vojska po mnoho let se bylo nedostávalo; pročež pronikavá myšlénka vaše, že vojvodovi přebohatá tradice slávského kanců štvaní ku pomoci býti má, zdá se mi na každý pád velmi případnou. Děkuji tedy převelice, že jste svaté a neporazitelné věci Bivojově způsobem tak znamenitým posloužil. Vězte, že naděje, jež ve mne vkládáte, nikterak zajisté nezklamu, a národu spícímu osvícené idey způsobem nižádným že neztajím.

I. Zkušenost z vlastní sociální bubliny zobecni na celou galaxii. Úsilí etnologů a podobných omezenců vyvinout metody zkoumání přesně vymezených společenství a zobecňovat jen na výběrový soubor se zhluboka vysměj. Měj odvahu dát předsudku rozlet, učiň z něj paradigma! Naplní tě pýchou a budeš rázem světový.

Pavel Čámský opět kritizuje iniciativu Ne základnám. Jako její aktivní člen chci sám za sebe reagovat.

Prý jako "protiradaroví nadšenci" do našeho "svatého boje" "vnucujeme momenty, které pro nás jsou strašně důležité," ale většině společnosti v podstatě lhostejné.

Duchovní vůdce Tibetu dalajláma apeloval na vedoucí světové politiky, aby naléhali na Čínu a přiměli ji pokračovat v dialogu o Tibetu po nynější vlně násilí. Britský premiér Gordon Brown totiž konstatoval, že mu sdělil čínský premiér Wen Jibao, že je ochoten za určitých podmínek vést rozhovory.

Nebudu polemizovat s očitým svědectvím z Lhasy. Umím pochopit, že nespokojenost s kulturní podřízeností pod odlišnou státnost se může promítnout neadekvátně (a určitě to není dobře!). Nelze přehlédnout ani to, že např. Čína nakonec ekonomicky může pozvednout poměrně hospodářsky zaostalý Tibet. Obávám se ovšem, že není fair argument, bude-li se uvádět odvozenost Tibetu od vládnoucích čínských (mongolských, mandžuských aj.) struktur do počátku 20. století na podporu dnes už 49 let trvajícího přičlenění 2,5 milionu km2 tibetského území a Tibeťanů k čínskému státu, když předtím to byl nezávislý stát (který nedobrovolně a po vojenském zásahu ztratil svou státnost).

ŠOK│ČTK│AP│Xinhua│ Pokus o zahnání sekulární Číny do kouta před olympiádou a instalovat do Tibetu buddhistickou theokracii nevyšel. Televizemi i fotoreportéry zdokumentované násilí mladých Tibeťanů vůči etnickým Číňanům během několika dní "anarchie" způsobilo, že tibetský dalajlama byl nucen se od tohoto pokusu o státní převrat v Tibetu distancovat. Pohrozil, že jestliže bude nadále eskalovat násilí příznivců odtržení Tibetu, odstoupí z postu vůdce exilové vlády této čínské provincie. Čímž nepřímo přiznal, že už dostal věrohodné informace o tom, že protesty lamaistů nebyly nikterak "pokojné", jak se snažila tvrdit protičínská propaganda po celém světě, včetně Česka.

ČTK: Dalajláma vyzývá k nenásilí, hrozí odstoupením ZDE

Pak že v Čechách neexistuje prvotřídní novinařina. Něco tak dobrého jsem naposledy četl v srpnu 1968; byly to titulky v Rudém právu*), píše Jiří Drašnar. K tomu je zapotřebí talent. Nic není řečeno přímo, ale při tom je každému hned jasné kdo jsou zlosyni v pozadí: Dalajláma! Ten svatouškovskej hajzl snad chce nazpátek vlastní zemi! A ti euroatlantičtí "demokraté" (zcela správné v uvozovkách)... Že se nestydí! Není snad Tibet nedílnou části historické Číny zrovna tak jako jsou české země nedílnou části Německa? A Ruska? A brzy možná i budoucí Říše čínské?

Kdo je autorem tohoto skvostů smím-li se zeptat? Kdo je ŠOK? Kotrba? Ať je to kdokoliv, tak mu prosím vyřiďte můj pozdrav a hluboký obdiv.

*) Pozn. JČ: ŠOK je zkratka Štěpána Kotrby. - Nevím co Jiří Drašnar míní titulky v Rudém právu v srpnu 1968: jako myslí tím snad ostré protesty proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy? Rudé právo v srpnu 1968, stejně jako veškerý ostatní český tisk, ostře protestovalo proti sovětské okupaci a podporovalo za svobodu a demokracii. V Československu nebyl v srpnu 1968 žádný tisk, který by podporoval okupaci. Sověti po několika dnech začali shazovat z vojenských automobilů balíky česky psaného propagandistického plátku Zprávy, které si tiskli sami a které obhajovaly okupaci. Nikdo se jich ani nedotkl.

Ve středu 26. března 2008 v 18:00 proběhne na Zelném trhu v Brně "svíčkový pochod" na podporu Tibetu. Mimo jiné máme podpořit "102 tibetských poutníků" zatčených vládou v Indii. Slyšíte? V Indii, ne v "rudé" Číně. Nejspíše i indickým úřadům došla trpělivost a nehodlají trpět rozdmýchávání náboženské netolerance ve své zemi. V indickém Ladaku, kašmírském "Malém Tibetu". Bohatě stačí násilí fundamentalistů v minulosti, které jadernou Indii málem zavleklo do války s jaderným Pákistánem.

Faktem je, že dalajlama vyjádřil znechucení nad násilím, páchaném JEHO příznivci a pohrozil svým odstoupením. Faktem je, že čínská policie a armáda potlačila "riot" mnichů a jejich příznivců z řad etnických Tibeťanů ve Lhase. To vše lze nalézt ve fotozpravodajství ZÁPADNÍCH tiskových agentur. Jen česká média zůstávají v poloze tlampače pro-tibetských aktivistů, podporovaných vládní stranou Zelených. Faktem je, že pokus o převrat v Tibetu (zase) nevyšel, navíc ohrozil "nenásilnou" propagandu dalajlamy. Násilí Tibeťanů na místních Číňanech nelze přehlédnout. S tím nic neudělá ani Jiří Drašnar. Tečka.

Jak už jsme v tomto listě referovali, britská vláda pořádá nyní každoročně pro britské vysokoškolské studenty z Británie i z EU (kteří studují v Británii) jarní letní školu v Šanghaji, jejímž účelem je poskytnout mladým Evropanům první informace a kontakty o dnešní Číně, která bude v nadcházejících desetiletích dominujícím vlivem na světové scéně. Mezi 220 studenty, vybranými pro letošní program, který právě probíhá, je i studentka Edinburgh College of Art Dominika Švecová, absolventka Ostravské univerzity, původem z Příbrami. Níže publikujeme první část jejího deníku, psaného v angličtině (do češtiny přeložil Jan Čulík). -- Ano, odborníci mohou namítnout, že jsou to všechno jen první, povrchní dojmy neinformovaného Evropana -- avšak britská vláda tyto programy organizuje, právě, aby proces poznávání Číny začal. Přesně tím je podle mého názoru níže publikované svědectví zajímavé. │Fotografie přineseme později │JČ

Anglický originál tohoto textu ZDE

This is a first instalment of a diary, written by a Czech student at Edinburgh College of Art, who has been selected for this year's Study China Programme, run in Shanghai by the British government.

A Czech translation of this text is HERE

Jsme pravidelní čtenáři Britských listů, kterým děkujeme mimo jiné za poskytování kvalitních informací a probíhající diskusi kolem výstavby amerického radaru v Brdech, píší Jakub Minařík a Daniel Mach.. Stejně jako většina čtenářů Britských listů (a i celé společnosti) máme k radaru zamítavý postoj. Klíčovou roli při rozhodování o této věci bude mít parlament.

Existují proto pouze dvě možnosti jak zabránit stavbě radaru.

Vedu v současnosti na pražské filozofické fakultě kompaktní seminář na téma "Autoři s kořeny v šedesátých letech - mají ještě jiskru?". Dnes se budeme zabývat Vaculíkovou Sekyrou (1966). Může mít tak starý román ještě nějakou vazbu na současnost? No, posuďte sami (JČ):

Americký prezident George W. Bush přednesl v Pentagonu projev k pátému výročí Američany vedené invaze do Iráku. Zdůraznil, že "odstranění Saddáma Husajna bylo správné rozhodnutí". Dodal, že nedávné posílení počtu amerických jednotek v Iráku způsobilo "podstatné strategické vítězství v širší válce proti terorismu".

Vtipně vyjádřil Beno Trávníček státem legalizovaný podvod na spotřebitelích, ačkoliv to není pro většinu lidí vůbec nic nového. Prostě jen nenosí ty brýle, mhouří oči a dělají, že se nic neděje, on si žaludek a metabolismus nějak poradí. Poradí, jenže za jakou cenu? Lékaři si pak lámou hlavu nad tím, proč třeba dochází v dětské populaci k tak velkému nárůstu různých alergií.

There is a PhD studentship available in the Department of History at Sheffield Hallam University in the United Kingdom. Applicants should have near native knowledge of English and of course also of German and Czech. Some research experience (MA) is preferable.

Further particulars are available from Dr Kevin McDermott or Research Professor Clare Midgley, who is formally dealing with inquiries.

Nevím proč, ale vybavil se mi v této souvislosti jeden kreslený vtip, který vyšel v nevím už jakém (statečném) periodiku po americkém napadení Iráku v roce 2003. Na tomto obrázku sedí manželský pár středního věku v pokoji, jímž právě prolétá vojenská raketa. Manžel říká: "Mámo, toho si nevšímej, to se nás netýká". Přesně takto popsal Pavel Čámský svého ideálního občana, občana, který je hlavní oporou současného režimu.

Aktualizace čtvrtek 13.00: Chantal Sébire v noci ze středy na čtvrtek v hrozných bolestech zemřela.

Chantal Sébire měla rakovinu, která ji znetvořila obličej. M také denně bolesti, proti nimž nemůže brát odpovídající lék, protože má alergii na morfium. Chantal Sébire onemocněla esthesioneuroblastomem, nemocí kterou má podle Spiegel Online na světě jen několik set lidí. Chantal Sébire má už dost života, chce zemřít, ale zákon zakazuje, aby ji s tím někdo pomohl. Pořádala francouzského prezidenta o pomoc, Sarkozy jí ale ani nepodpověděl a rozporný sadismus humanistů si tu zase jednou našel bezbrannou oběť.

Každý den sleduji tady v Kanadě televizní zpravodajství a večer se ještě podívám na české internetové zpravodajství. Možná nesleduji ty správné stanice. Díky českému internetu jsem se však dozvěděla o víkendovém setkání amerických veteránů z Iráku a Afghánistánu. Otevřeně mluvili o tom, jak stříleli bezbranné civilisty a předpisově se chovali, jen pokud se nablízku objevili novináři.

Aktuálně.cz, Roman Gazdík: Iráčtí veteráni mluví o svých válečných zločinech ZDE

Jan Čulík rozproudil diskusi o úspěchu či neúspěchu Iniciativy Ne základnám na příkladu sobotní demonstrace.

Jedná se skutečně o vážnou věc. Vláda a vládní strany prosazují výstavbu amerického vojenského radaru na našem území, a to přes nesouhlas většiny občanů. Tímto rozhodnutím se staneme nástrojem agresivní americké zahraniční politiky, a to ještě více než dosud, současně, a to je stejně závažné, je diskreditována sama podstata demokracie. Občané jsou nuceni přijmout roli pasivních diváků, kteří nemají žádnou možnost zasahovat do rozhodování vlády, s níž nesouhlasí. K čemu je nám pak taková demokracie? A je to vůbec demokracie? To jsou legitimní otázky, které si za této situace musíme nutně klást.

Editor Jan Čulík tu v sobotu 15. března 2008 napsal:

To mě vyprovokovalo k nepřesvědčivým kecům ubožáka.

Ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně povstali jako jeden muž k boji za právo a spravedlnost. Že je slepá Justicia báj, nebo nanejvýš socha z mrtvého mramoru před justičními paláci? Že Renátu Veseckou a Jiřího Pospíšila považují mnozí za aktéry nestandardní, a posud nekončící čunkiády, pokrytce? Právě. Clonou ostražité stráže zákona připravují pole pro definitivní "očistu", tudíž vládní návrat Jiřího Čunka, pána řek evropských peněz.

Počátkem tohoto měsíce provedla kolumbijská armáda v Ekvádoru nálet na pozice levicové guerilly FARC a zabila 22 lidí, včetně "druhého muže FARC" Raúla Reyse. Mediální bystřina byla zčeřena útoky především na venezuelského předáka Hugo Chaveze, ačkoli šlo ze strany kolumbijské armády o akt agrese proti cizímu svrchovanému státu, z čehož těžko vinit Chaveze. Útok byl odsouzen většinou latinskoamerických států a nadobro zmařil vyjednávací proces o propuštění rukojmí, držených FARC, mezi Hugo Chavezem, kolumbijským senátorem Piedad Córdobou a Červeným křížem na straně jedné a Raúl Reysem v čele FARC na straně druhé.

Masarykova dělnická akademie Vás zve na diskusi na aktuální téma "Jaké přerozdělování je legitimní a udržitelné?"

Přerozdělování je jednou z nejdůležitějších otázek současnosti. Je velmi diskutovaným tématem mezi zastánci sociálního státu a dalších systémů přerozdělování. Diskuse otevírá otázky, jaký druh přerozdělování má největší legitimitu a jaká forma přerozdělování je nejvíce ekonomicky udržitelná. Hlavní příspěvky přednesou ekonom Ing. Petr Gočev (Vysoká škola ekonomická), filosof PhDr. Milan Valach, PhD. (Masarykova univerzita). Následné panelové diskuse se zúčastní filosof a sociolog Ing. Mgr. Martin Brabec (Akademie věd ČR), historik a sociolog PhDr. Michal Pullmann, PhD. (Univerzita Karlova). Diskusi bude moderovat filosof a politolog PhDr. Marek Hrubec, PhD. z Akademie věd ČR.

Také k nám na úřad přišla kontrola z finančáku. Dopadla fakt katastrofálně. Vlastně ani nevím, jestli dopadla blbě pro úřad náš nebo ten finanční. K nám do kanclu nepřišli. Zakryl jsem ceduli na dveřích archem kancelářského papíru o rozměru A 4, což stačilo na odlákání jejich pozornosti. Zato špatně dopadli kolegové vedle. Finančák jim našel nedostatek!

Stojím před otevřeným mrazákem a přemýšlím, co dnes uvařit. Protože jsem včera večer zapomněla promyslet jídelníček na další den a nedala nějaké maso rozmrazit, je můj současný výběr omezen na to, co bude rychle použitelné a lze z toho uvařit takové jídlo, aby budilo dojem, že jsem nad tím opravdu stála celý den a to jen proto, že moje lásky mi přece za tu námahu stojí. To samozřejmě v úmyslu nemám, čeká mě žehlení a nejvíc času hodlám strávit u počítače, abych pročetla nové zprávy a napsala pár řádek do deníku.

"A vítězem dnešní soutěže se stávají..... VEPŘOVÉ KOTLETY!!!!!" Zarazím se. Vážně jsem to řekla nahlas? Že by mi role hospodyňky už lezla na mozek???

Předchozí kapitoly 54321

Problémem české politiky je z velké míry její nízká kultura. Kultura projevu, etika, mravy. Mnoho politiků se jakoby předvádí, kdo pronese a poté vyžehlí vulgárnější výrok. Současný a minulý předseda vlády na tom téměř postavili svůj politický úspěch.

Proč vznikají v politice tak emotivní nepřátelství? Proč se stává řešení i malicherných problémů téměř otázkou života a smrti? Proč politici zaujímají velice vyhraněný názor a nejsou schopni připustit argumenty protistrany?

Jako přímý svědek vrcholících pouličních nepokojů z konce minulého týdne ve Lhase bych se rád vyjádřil k některým nepřesnostem a zavádějícím tvrzením, která v souvislosti s Čínou, a Tibetem zvlášť, ve společnosti přetrvávají. Úvodem bych rád zdůraznil, že se solidarizuji s tibetským lidem a chápu jeho touhu po sebeurčení (záměrně neuvádím samostatnosti). Jsem však přesvědčen, že naše sympatie by nás neměly vést k cílené manipulaci. Ačkoli jsem strávil celý páteční (14.3.) večer a velkou část noci v ulicích staré Lhasy, neviděl jsem nikde „násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří by chtěli vyjádřit svůj názor“ (z prohlášení českého min. zahraničí).

To co se však dělo v hlavní den nepokojů, v pátek 14.3., byl dopředu organizovaný pogrom části Tibeťanů na běžné Číňany a muslimy. Hořela nejen Bank of China, ale kdejaká malá jídelna a šlapací rikša toho nejchudšího Číňana a muslima (kteří byli mezitím lynčováni).

Neodpustím si nereagovat na příspěvek pana Jehličky o Tibetu, který považuji za hodně zjednodušující, píše David Štindl.

Čínu jsem nedávno navštívil jako nezávislý "cestovatel-baťůžkář" s ročním odstupem dvakrát. Z toho poprvé se mi, ve dvojici s přítelkyní, podařilo po menších peripetiích s čínskými úřady dostat se i do Tibetu.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.