|
19. 3. 2008
...až jak veliké kurvy si může tento malý národ dovolitKdyž to všechno spočítám, přeju si, aby když je noc, byla dokonalá tma a nesvítily žádné nápisy. Někteří profesionálové myslí,že povznášet národ je třeba i v noci. Velikost toho úkolu je prostě směšná. Ve skutečnosti titán by byl, kdo by zařídil, abychom v noci mohli všichni spát. Snad stejně vzácná je dneska řádná noc jako národ, který si troufne žít bez neónu či dokonce po svém. Noc, to má být déšť v listí nebo škrabot větví na střeše domu. V noci ať kradou zloději a mládenci na dvorku hospody ať se bijí. Ale nic jiného ať se do noci necpe, sice do toho kopnem, na což stejně kdysi dojde! Ludvík Vaculík, Sekyra, str. 13 Vedu v současnosti na pražské filozofické fakultě kompaktní seminář na téma "Autoři s kořeny v šedesátých letech - mají ještě jiskru?". Dnes se budeme zabývat Vaculíkovou Sekyrou (1966). Může mít tak starý román ještě nějakou vazbu na současnost? No, posuďte sami (JČ): |
|
Na tuto příhodu si vůbec nepamatuju. Ba zdá se mi, že moje paměť dlouhá léta velmi přičinlivě cenzurovala podobné příhody osvědčeným podlým způsobem: s odvoláním na vyšší zájmy. str. 15
Sotva vytáhli Němci děla z ornice a odjeli, nastalo viditelné bezvládí. Je to pohled, jaký se naskytne jen zřídka - vidět lidi na chvíli bez režimu. Asi šest hodin funguje všechno normálně: ze setrvačnosti, ze slušnosti, ze studu, ze starých zásob. Ale před večerem začnou se podél humen trousit mrzáci. Mají koně, žebřiňák, jdou rabovat. Nakládají skříně, peřiny a piana, knihy vyvalí na podlahu a knihovnu si odtáhnou do sklepa, kde do ní uloží hrnce sádla, a takto jsou připraveni přijmout vyhlášení třeba i lidové republiky. To ovšem velmi pobuřuje ostatní, někteří se jdou do opuštěných domů přesvědčit, nebyla-li tam napáchána veliká škoda, a vezmou si odtamtud pár drobností, neboť tamti by je mohli ukrást, ačkoli už by mohli mít dost. V domech je toho čím dál méně, takže skupinové exkurze, které se tam chodí nyní jen tak podívat, jdou předním vchodem, nahlas se baví a jsou si navzájem svědky, že však už tam ani nic nebylo. Maminka si přinesla z exkurze naběračku, ležela na schodech a někdo by na ni šlápl. Tatínek rabovat nebyl. str. 38
"Je to sice velmi zajímavý postřeh," řekl šéf, "jenže tím bychom ničemu nepomohli." S těmi slovy mi fejeton vrátil. "Tady už ani nejde o pomoc," řekl jsem, "tady jde o to aspoň zařvat!" "Dobře, dobře. Tvoje poctivá duše si zařve, ale noviny zařvou také, i s námi," odpověděl šéf dobromyslně a naučeně. Redakční dívka slabým hláskem poznamenala: "A tak se pomalu měníme v prostitutky..." Šéf umdleně zvedl ruce, nechtělo se mu pořád opakovat stejná slova, ale co měl dělat: "Když se necháme vyhodit, přijdou sem ještě větší prostitutky. Takže komu to prospěje?" Po těchto smluvených slovech přišla vtipná role Slávkova: "Správně. V našich rukou leží rozhodnutí o tom, až jak veliké kurvy si může tento malý národ dovolit." str. 47-48 Že jsem a jsme tady? A co máme? Lépe řečeno, co máme z toho, co máme? Vždyť ono ubývá i čistého vzduchu! To je přímo k nepříčetnému řvaní, že ještě nebyla sestavena vláda, který by zajistila prostě vzduch a vodu. Ó ideje, vy ludry zmalované! str 56
"Chceš být absolutně čistý, ale proč! Jsi snad něco lepšího, jsi něco víc? Co si vlastně o sobě myslíš? Proč bys měl dosáhnout něčeho, co nikdo nemá?" str. 99 Některé skutečnosti a problémy, zdá se, nejsou výrazem režimu, ale jsou v české kotlině snad věčné... Dnes se nad nimi ale už málokdy zamýšlíme... |
