Vážený pane Čulíku,

souhlasím s Vaším názorem na způsob organizování demonstrací a vedení celé kampaně proti radaru a zrovna tak musím souhlasit s článkem čtenářky Evy Reichové, neboť se opírám o vlastní praktické zkušenosti ze sběru podpisů pod petici. Pokud však ve svém článku o lidech čtenářka Reichová píše: Jsou jenom zmatení a zklamaní, protože iniciativa při svém vzniku deklarovala, že chce zabránit výstavbě radaru, ale ve skutečnosti tak nejedná -- alespoň ne jednoznačně., musím ji doplnit.

Část našich občanů je, tak jako dříve většina, zastrašená - ačkoliv do řad kondelíků rozhodně nepatří.

Ještě co člověk těsně předdůchodového věku jsem pracoval v opavských vodárnách jako elektrikář a při sběru podpisů pod petici jsem zažil nečekané překvapení. Podpis mi bez jakéhokoliv přesvědčování věnovali i dělníci, o nichž vím, že by je bylo možno při zlé vůli mezi kondelíky snadno zařadit. Všichni středoškoláci na technických místech se podepsali bez zaváhání s odkazem na budoucnost našich dětí. Ovšem z vysokoškoláků a vedoucích pracovníků se nepodepsal jediný, neboť, jak mi s omluvou vysvětlovali, podnik mění neustále své mezinárodní i tuzemské vlastníky a jeden nikdy neví, co může být příčinou ztráty zaměstnání v tak nejisté době, píše Jiří Kramář.