Analogie někdy klamou, ale někdy okatě bez velkého vysvětlování "po lopatě" uvedou, v čem je jádro možného sporu. Stačí představit si Slovensko bez samostatné státnosti na jedno tisíciletí (jako hodně dlouho spíše jen "severní Uhry") a uvažovat podle stejných kritérií o "právu na státnost" Slovenské republiky dnes. Absurdní? Ovšem. -- Pokud se stal navenek Tibet po roce 1911 nezávislým státem, svou svobodu ztratil po roce 1950, a to nedobrovolně, podroben vojenskou silou. Proč asi zůstalo "informační embargo" na přímé informace z Tibetu, když teď začaly ty nepokoje?

Všechno je jistě složitější, ale také je zřejmé, že Čína bude vzhledem ke svému stále rostoucímu významu postupovat stále nekompromisněji. Nemá se koho bát. Připravuje se na roli světového hegemona. Politicky i hospodářsky. Případný slovní protest od kohokoliv proti bezpečnostním zásahům v Tibetu nehraje v Pekingu roli. Olympiáda letos v létě také nebude "politickým protestem" v zájmu lidských práv. Svět se musí naučit s Čínou žít skoro za jakoukoliv cenu. Pokud se někdy uvažovalo o proroctví, že tibetská tradice skončí čtrnáctým Dalaj-lámou (to je ten současný, žijící v exilu), pak bude mít -- nechtěně -- pravdu. Čína se efektivně stará o integraci tohoto území a obyvatelstva do Čínské lidové republiky. (Stačí připomenout železnici a příliv etnicky čínských občanů do Tibetu.) Obávám se, že nic jiného se v "tibetském problému" již očekávat nedá, i když za rok ještě k nějakým protestům dojít může. Pokud ano, budou potlačeny; a zbytek "vyžehlí" čas, v rámci daného "statu quo"...